Během posledních třiceti byl zaznamenán prudký pokles světové chudoby – z přibližně 40 % na méně než 20 %. I přesto ale nezanedbatelné množství lidí žijících v subsaharské Africe s absolutní chudobou stále bojuje. Více než polovina z nich má něco společného: jsou to drobní zemědělci. Architekti z polského studia Ggrupa nyní přišli s projektem revolučního řešení africké chudoby.
Monheim je město s mimořádnou polohou. Leží centrálně mezi německými metropolemi Düsseldorfem a Kolínem, přímo na řece Rýn, což činí město atraktivním místem pro bydlení pro všechny generace. Pro soustavné zatraktivňování obrazu města se investují finanční prostředky mimo jiné do spojení mezi centrem města a Rýnskou promenádou.
Létající inženýři navrhli na první pohled „obyčejný dům v ulici“. Po překročení prahu ale návštěvník okusí podobné pocity, jako při prohlídce policejní budky Doktora Who. Ve zdánlivě malé skořápce se totiž ukrývá netušeně velkolepý prostor.
Obec Kněžmost nedaleko Mnichova Hradiště se rozhodla zmodernizovat budovu základní školy. Jdou na to skutečně od základu: nový objekt bude maximálně energeticky úsporný a doplněný solární elektrárnou tak, aby mohl být energeticky (téměř) soběstačný.
Slunce, vítr ani déšť neodradí severské snílky od kolektivního workshopu následovaného osmidenním večírkem. Městečko Roskilde se může již několik let těšit z hippie-vesnice v srdci hudební metropole. Udržitelnost a solidarita jsou jedny z mnoha hesel nejpopulárnějšího dočasného „města“ Skandinávie.
Místo můžeme nazývat krajinářským parkem se hřbitovem nebo hřbitovem v krajinářském parku. Vznikl v harmonické symbióze prostředí, lidí a myšlenek.
M1 ARCHITEKTI vytvořili a do volného travnatého prostoru postavili elegantní archu. Pod svou střechou spojuje prostory pro sportovní vyžití a sdružování obyvatel obce Líbeznice.
Lokomotivní topírna v Kořenově byla postavena v roce 1903. Sloužila až do roku 1987, kdy se pod náporem sněhu zřítila střecha. Budova pak chátrala až do roku 2015. Tehdy se spolku místních nadšenců podařilo sehnat finanční prostředky i grant na projekt obnovy.
Veřejné budovy ovlivňují veřejný prostor a obráceně. Tento vztah někdy probíhá zvolna a nepostřehnutelně, jindy velmi bouřlivě a veřejně. Zejména v těch případech, kdy změny postupují za pomoci rekonstrukcí a nahrazování původní zástavby. Otázkou je, zda nové projekty povedou ke zlepšení veřejného prostoru, jeho revitalizaci, nebo k jeho degradaci.
Londýnské Victoria&Albert Museum má nový vchod, kavárnu i velkou podzemní galerii s obchodem. Celý ambiciózní projekt s názvem Exhibition Road Quarter byl realizován podle návrhu architektonické kanceláře AL_A (Amanda Levete Architects). Jeho součástí je také první nádvoří na světě zcela pokryté porcelánovými dlaždicemi, které byly vyrobeny ručně v nejstarší nizozemské továrně Koninklijk Tichelaar Makkum.
„Časně zrána zvonili na jitřní. Jakmile Václav uslyšel zvon, řekl: ‚Díky tobě, Pane, že ses mi dal dočkat tohoto jitra.‘ I vstal a šel na jitřní.“ Staroslověnská legenda Sě nyně
Návštěvníky starého slovanského sídliště v Chotěbuzi nyní při vstupu do areálu vítá moderní architektura. Architekti z Atelieru 38 se při návrhu nového vstupního objektu nechali inspirovat vrstvami, které jsou při archeologickém bádání postupně odkrývány a poznávány.
Zahradní lázně Bota Bota se nacházejí v samém srdci starého Montrealu, na břehu řeky Saint-Lawrence. Hned po otevření se staly hlavní atrakcí města. Kontext přístavu je bohatý na historii a má jedinečný charakter. Lokalita je obklopena vodou, vegetací a mohutnými obilnými sily. Architekti ze studia MU Architecture zde byli pověřeni návrhem oázy relaxace, malého nebe v srdci města.
Architekti z norského ateliéru Reiulf Ramstad Arkitekter navrhli velkolepě pojaté horolezecké centrum na okraji přístavu Åndalsnes, města ležícího v údolí Romsdalen. Ozubená forma centra je pokrytá šindely zemitých a bílých odstínů, které odkazují na zasněženou horu za budovou. Mrazivé klima exteriéru kontrastuje s aktivně sportovním prostředím uvnitř, kde lezci planou nadšením pro zdolání vrcholu hory, byť z její „rubové“ strany.
Naproti budově Masarykova nádraží v Praze stojí mohutně vyhlížející palác v novogotickém stylu. Pro průmyslníka Vojtěcha Lanna jej mezi léty 1857–1859 zrealizoval stavitel Jan Ripota. Návrhu se tehdy ujali architekti Josef Kranner a Ignác Ullmann. Po kompletní rekonstrukci v roce 2015, která brala ohled na původní estetické a konstrukční kvality paláce, nyní historická budova odpovídá standardům 21. století.
