V pražské Petrské čtvrti stojí historická vodárenská věž. Kdysi zásobovala vodou z Vltavy dolní část Nového města. Původně dřevěná věž z 15. století přežila nejeden požár i povodeň, byla několikrát přestavěna a svému účelu sloužila až do roku 1877. V současné době v ní najdeme stálou expozici o pražských hasičích a požárech „Praha hoří“.
Obecní dům je již více než sto let jednou z nejvýznamnějších historických budov našeho hlavního města. Lze jej považovat za ukázkového zástupce architektury a uměleckého stylu Art nouveau, nebo-li secese. Nejvýrazněji se tato tendence projevuje zejména ve štukaturách a pracích v kovu, dominujících na markýze hlavního vchodu či v zábradlí schodišť.
Původní architektův záměr pro památník, který vznikl v první čtvrtině 20. století, byl objekt působící jako velký studený skleník. Celkový koncept a provedení měly vzdát poctu životu a idejím Tomáše Bati a působit jako obří výkladní skříň.
Původní palác Špork byl postaven v 18. století, od té doby vystřídal několik podob. Zásadní rekonstrukce paláce proběhla na počátku 20. století, kdy se budova stala majetkem banky. Kompletní rekonstrukcí byl tehdy pověřen architekt Josef Gočár, který nechal přistavět nové administrativní křídlo a z původního paláce zachoval pouze barokní fasádu z Hybernské ulice.
Nejaktuálnější rekonstrukce budovy se nyní pod taktovkou architektů ze studia Fiala+Nemec pomalu blíží ke konci.
Ministr kultury Daniel Herman odebral památkovou ochranu jedné z nejvýznamnějších brutalistních
staveb v České republice. Unikátnímu objektu Transgas tak hrozí demolice. Odborníci bijí na poplach a vyzývají veřejnost k účasti na demonstraci SOS Transgas. Věří, že tlak veřejnosti ještě může objekt zachránit před zkázou.
V období sedmdesátých let vzniklo několik pro Prahu významných budov. V té době byla vypsána vyzvaná soutěž na ověřovací studii pro umístění mezinárodního luxusního hotelu.
Udržitelný rozvoj je bez nadsázky novým pokusem o stanovení celospolečensky přijatelného světového názoru a z něj odvozených ideálů. Můžeme jej chápat jako nový životní sloh? A jak blízko má k ideálům modernistické architektury? Dnes je to opět věda, která ještě podstatněji než ve 30. letech ovlivňuje vzhled staveb.
Villa Stiassni byla od svého vzniku v roce 1929 němým svědkem mnoha pohnutých událostí. Její majitelé museli před gestapem uprchnout do Ameriky. Po znárodnění fungovala jako vládní vila a ubytováni zde byli politici od Edvarda Beneše až po Fidela Castra. Dnes patří Národnímu památkovému ústavu, který ji podrobil vzorové rekonstrukci.
Rekonstrukce národní kulturní památky dolu Hlubina v Dolní oblasti Vítkovice probíhala v duchu jemné modernizace umožňující využít potenciál těchto historických staveb v dnešní době. Takto provedená realizace umožňuje rozšířit kulturní hodnoty Ostravy.
Lze si jen těžko představit autentičtější prostředí, ve kterém by se vzdělávací projekt Science and Technology Centra mohl rozvinout lépe. Nachází se totiž v autentickém prostředí, ve kterém se po dobu téměř dvou staletí těžilo uhlí, vyráběl koks a surové železo. A nejenom to – zde se surové železo zušlechťovalo v ocel a z ní se pak v rámci těžkého strojírenství vyráběly špičkové strojírenské výrobky.
Chátrající historické památky dnes zachraňují různé iniciativy nadšenců, snaží se o to i obce, ale především těm menším chybějí peníze. Aktuálně se připravuje nový památkový zákon, který si klade za úkol zajistit účinný, transparentní a odborně garantovaný způsob nakládání s památkovým fondem. Co by se podle vás mělo zlepšit především? Je možná symbióza památek a nových architektonických prvků?
Architekti vám vždy řeknou, že navrhují stavbu pro několik generací, a v tom je jejich obrovská odpovědnost. Ve skutečnosti to ale často bývá jen jejich přání. Účel, styl či umístění stavby leckdy nepřežijí ani generaci jedinou. Takový Karlův most se zkrátka podaří výjimečně.
Co se stane s košířskou usedlostí v Praze 5? Vznikne tady komunitní a kulturní pražské centrum? Anebo tahle zdevastovaná kulturní památka spadne? Přes dvacet let kulturní památka Cibulka v lesoparku nad Plzeňskou ulicí chátrá. V posledních letech se již propadají střechy. Proč k takovémuto stavu romantické usedlosti na lukrativním místě došlo?
Na prvního máje se v Ostravě otevře originální rozhledna. Dílo Ing. arch. Josefa Pleskota je umístěno v památkové zóně Dolní Vítkovice, na vysoké peci č. 1. Ta byla spuštěna v roce 1911 a poslední surové železo zde bylo taveno v roce 1998.
Negrelliho viadukt je jedinečnou technickou a kulturní památkou spojující vltavské břehy, do roku 1910 dokonce nejdelší viadukt v Evropě. Místo toho, aby byla vnímaná jako infrastrukturní překážka, se stavba po plánované rekonstrukci (2016-2018/19) může proměnit v aktivátor veřejného života lokalit, kterými prochází. Pokud se již od začátku bude specifikovat jeho identita směřovaná ke kulturně kreativnímu využití, stane se viadukt a jeho okolí prostorem celoměstského významu.