Trávník ve městě není jen zelená výplň mezi domy. Dokáže ochlazovat rozpálené ulice, zadržovat dešťovou vodu a ovlivňovat kvalitu prostředí kolem budov. Ne každý zelený povrch ale funguje stejně. Rozdíl mezi loukou, klasickým trávníkem a jeho umělou náhražkou může být v horkém létě překvapivě výrazný.
Letní požáry se v jižní Evropě staly pravidelnou součástí zpravodajství, jejich příčiny však bývají popisovány příliš zjednodušeně. Pozornost se zpravidla soustředí na vysoké teploty, sucho a silný vítr, tedy na projevy měnícího se klimatu. Stejně důležitou roli však hraje způsob, jakým se proměňuje krajina a rozšiřují se sídla do oblastí s hořlavou vegetací.
Dům může začít praskat, i když jeho zdivo není vadné. Ve Francii se problém často skrývá pod povrchem: jílovitá půda v období sucha sesychá a po návratu srážek znovu bobtná. Základy se proto nepohybují rovnoměrně a ve stěnách vznikají trhliny, deformují se podlahy, dveře i okenní otvory a poškození může zasáhnout také přípojky. Jev známý jako retrait-gonflement des argiles (sesychání a bobtnání jílového podloží) dnes představuje riziko pro přibližně 12 milionů rodinných domů a týká se 55 % území metropolitní Francie.
Dávno před nástupem klimatizací dokázali stavitelé v Dubaji vytvářet domy, které nabízely úlevu i během extrémních letních veder. Pomáhaly jim větrné věže, úzké zastíněné ulice, silné stěny i promyšlená práce s prouděním vzduchu. Dnes, kdy moderní města hledají způsoby, jak se vyrovnat s rostoucími teplotami a vysokou spotřebou energie na chlazení, se tyto staletími prověřené principy překvapivě vracejí do současné architektury.
Opuštěná infrastruktura akvakultury v pobřežních vodách Středozemního moře představuje dlouhodobě kumulovaný environmentální a technický problém, který je v odborných i mediálních zdrojích skloňován zejména v souvislosti s Řeckem.
Řecko si většina lidí spojuje s úmornými vedry. Přesto některá tamní města zvládají letní horka překvapivě lépe než řada evropských metropolí. Jakou roli v tom hraje jejich urbanismus, stavební materiály a tradiční architektura?
Městské tepelné ostrovy zvyšují teploty českých měst o několik stupňů oproti okolní krajině. Nejvýrazněji se tento fenomén projevuje v Praze a Brně, kde rostoucí vedra zvyšují význam adaptačních opatření a rozvoje městské zeleně.
Města se během letních vln veder zahřívají výrazně více než okolní krajina. Fenomén známý jako městský tepelný ostrov ovlivňuje kvalitu života obyvatel, spotřebu energie i odolnost urbanizovaných území vůči klimatické změně. Proč vzniká, jaké jsou jeho důsledky a jaká řešení dnes využívají města po celém světě?
Vídeň pokračuje v proměně veřejného prostoru a přichází s novým modelem dopravně zklidněných čtvrtí inspirovaným Londýnem. Pod názvem Low Traffic Grätzl chce rakouská metropole omezovat tranzitní automobilovou dopravu pomocí jednoduchých urbanistických zásahů a vytvářet příjemnější prostředí pro každodenní život obyvatel. První pilotní zóna vznikne letos v obvodu Meidling, další městské části mají následovat.
Městské včelařství bylo ještě před několika lety vnímáno spíše jako okrajová aktivita ekologických iniciativ nebo hobby projekt jednotlivců. V současnosti se však stále více začleňuje do širší diskuse o klimatické adaptaci měst, podpoře biodiverzity, kvalitě veřejného prostoru a environmentální odpovědnosti municipalit i soukromých investorů.
Města mohou vznikat z různých důvodů, jejich dlouhodobá existence je však podmíněna obchodem. Právě výměna zboží a služeb je tím, co lidi na jednom místě udržuje dobrovolně a dává městům trvalou prosperitu.
Parkování už dávno není jen každodenní nepříjemnost. Počet aut se v Česku za posledních 15 let zdvojnásobil, zatímco urbanistická struktura většiny českých obytných lokalit zůstala prakticky stejná.
Myslíte, že pořád bude aktuální v architektuře heslo „postavit jednou“? V době, kdy se vlivem technologií i ekologických požadavků stavební prostředí mění rychlostí, která je až zarážející, vstupujeme nejspíš do éry, kdy i budovy budou vnímány jako snadno opravitelné a opakovaně využitelné.
O jezeru Medard se mluví roky. Vizualizace, studie, velké plány. Teď se ale konečně začíná stavět. Do konce března odstartuje výstavba třináctikilometrové stezky kolem jezera Medard na Sokolovsku a právě tahle infrastruktura může být skutečným startem transformace území, které ještě před pár lety připomínalo měsíční krajinu.
Na pražské Vinohradské třídě, jen pár desítek metrů od Václavského náměstí, stál více než čtyřicet let komplex budov Transgas, který se od 70. let 20. století stal jedním ze symbolů brutalistní a high-tech architektury u nás. Tvrdá bitva o jeho zachování či zboření vrcholila před deseti lety.
