Šumavská Železná Ruda má nový územní plán, který zpřesňuje pravidla pro novou výstavbu a nerozšiřuje zastavitelné plochy. Město chce omezit další rozvoj investičních apartmánů a vytvořit lepší podmínky pro lidi, kteří v horském středisku žijí celoročně. Vedle regulace soukromých projektů proto rozvíjí také vlastní nájemní bydlení. Jak se nová pravidla promítnou do dalšího rozvoje města?
Zatímco města hledají způsoby, jak do ulic vrátit více zeleně a přiblížit obyvatele přírodě, Češi mají jednu tradici, která je s krajinou spojuje už po staletí. Sběr hub, bylin a lesních plodů dnes zažívá renesanci, která dalece přesahuje víkendové houbaření. Souvisí s udržitelností, potravinovou soběstačností i naším vztahem k prostředí, v němž žijeme. Jenže ani příroda není nevyčerpatelným supermarketem a to, co v ní roste, nemusí být vždy zdravé.
Mohou se střechy supermarketů, kancelářských budov nebo nevyužité vnitrobloky proměnit v nové zdroje potravin? Evropská města ukazují, že pěstování zeleniny nemusí být výsadou venkova. Od komunitních zahrad až po technologicky vyspělé farmy vznikají projekty, které propojují produkci potravin, architekturu a udržitelné hospodaření s vodou i energií. Jaký potenciál městské zemědělství skutečně má, co všechno lze na střechách vypěstovat a kde naráží na své technické a ekonomické limity?
Celá města pro statisíce lidí, nové bytové komplexy, široké bulváry a moderní infrastruktura. Jen obyvatelé chybějí. Čínská „města duchů“ jsou jedním z nejvýraznějších důsledků stavebního a realitního boomu, který měl podpořit ekonomický růst země. Proč vznikla, komu patří miliony prázdných bytů a co s nimi bude dál?
Skleněná fasáda může být pro člověka symbolem moderní architektury, pro ptáky ale představuje neviditelnou past. Obloha, stromy nebo zeleň odražené ve skle vytvářejí iluzi volného prostoru a jediný chybný průlet může skončit smrtelnou kolizí. Riziko přitom lze výrazně omezit už při návrhu budovy. Rozhoduje umístění skla, jeho povrch, vhodný vzor i práce s nočním osvětlením. Právě tady mohou města nastavit jasná pravidla pro nové stavby i rekonstrukce.
Trávník ve městě není jen zelená výplň mezi domy. Dokáže ochlazovat rozpálené ulice, zadržovat dešťovou vodu a ovlivňovat kvalitu prostředí kolem budov. Ne každý zelený povrch ale funguje stejně. Rozdíl mezi loukou, klasickým trávníkem a jeho umělou náhražkou může být v horkém létě překvapivě výrazný.
Letní požáry se v jižní Evropě staly pravidelnou součástí zpravodajství, jejich příčiny však bývají popisovány příliš zjednodušeně. Pozornost se zpravidla soustředí na vysoké teploty, sucho a silný vítr, tedy na projevy měnícího se klimatu. Stejně důležitou roli však hraje způsob, jakým se proměňuje krajina a rozšiřují se sídla do oblastí s hořlavou vegetací.
Dům může začít praskat, i když jeho zdivo není vadné. Ve Francii se problém často skrývá pod povrchem: jílovitá půda v období sucha sesychá a po návratu srážek znovu bobtná. Základy se proto nepohybují rovnoměrně a ve stěnách vznikají trhliny, deformují se podlahy, dveře i okenní otvory a poškození může zasáhnout také přípojky. Jev známý jako retrait-gonflement des argiles (sesychání a bobtnání jílového podloží) dnes představuje riziko pro přibližně 12 milionů rodinných domů a týká se 55 % území metropolitní Francie.
Dávno před nástupem klimatizací dokázali stavitelé v Dubaji vytvářet domy, které nabízely úlevu i během extrémních letních veder. Pomáhaly jim větrné věže, úzké zastíněné ulice, silné stěny i promyšlená práce s prouděním vzduchu. Dnes, kdy moderní města hledají způsoby, jak se vyrovnat s rostoucími teplotami a vysokou spotřebou energie na chlazení, se tyto staletími prověřené principy překvapivě vracejí do současné architektury.
Opuštěná infrastruktura akvakultury v pobřežních vodách Středozemního moře představuje dlouhodobě kumulovaný environmentální a technický problém, který je v odborných i mediálních zdrojích skloňován zejména v souvislosti s Řeckem.
Řecko si většina lidí spojuje s úmornými vedry. Přesto některá tamní města zvládají letní horka překvapivě lépe než řada evropských metropolí. Jakou roli v tom hraje jejich urbanismus, stavební materiály a tradiční architektura?
Městské tepelné ostrovy zvyšují teploty českých měst o několik stupňů oproti okolní krajině. Nejvýrazněji se tento fenomén projevuje v Praze a Brně, kde rostoucí vedra zvyšují význam adaptačních opatření a rozvoje městské zeleně.
Města se během letních vln veder zahřívají výrazně více než okolní krajina. Fenomén známý jako městský tepelný ostrov ovlivňuje kvalitu života obyvatel, spotřebu energie i odolnost urbanizovaných území vůči klimatické změně. Proč vzniká, jaké jsou jeho důsledky a jaká řešení dnes využívají města po celém světě?
Vídeň pokračuje v proměně veřejného prostoru a přichází s novým modelem dopravně zklidněných čtvrtí inspirovaným Londýnem. Pod názvem Low Traffic Grätzl chce rakouská metropole omezovat tranzitní automobilovou dopravu pomocí jednoduchých urbanistických zásahů a vytvářet příjemnější prostředí pro každodenní život obyvatel. První pilotní zóna vznikne letos v obvodu Meidling, další městské části mají následovat.
Městské včelařství bylo ještě před několika lety vnímáno spíše jako okrajová aktivita ekologických iniciativ nebo hobby projekt jednotlivců. V současnosti se však stále více začleňuje do širší diskuse o klimatické adaptaci měst, podpoře biodiverzity, kvalitě veřejného prostoru a environmentální odpovědnosti municipalit i soukromých investorů.
