Veřejná participace se v českém developmentu stále častěji stává součástí přípravy větších projektů, zejména u významných developerských záměrů. Přitom právě hlas místních obyvatel může zásadně ovlivnit kvalitu výsledného projektu, od urbanistické struktury až po každodenní fungování nového místa. Architektonicko-urbanistická soutěž na novou obytnou čtvrť v pražské Zbraslavi ukazuje, že zapojení veřejnosti nemusí být pouhou formalitou, ale plnohodnotnou součástí plánování.
Ulice plné kýčovitých světýlek a kulis, stánky, které vypadají jako vytažené z levného e-shopu. Tak bohužel často vypadají české vánoční trhy. Jenže několik měst začíná ukazovat úplně jiný směr – kultivovaný, vizuálně jednotný, postavený na kvalitním designu, lokální tvorbě a hlavně na respektu k městu samotnému. Brno je v tomhle směru o kousek napřed, Praha se veze na vlně globální popularity a Karlovy Vary experimentují s architekturou stánků. Advent se pomalu stává tématem, kde města dokazují svou ambici a kulturní sebevědomí.
Letos uplynulo 130 let od pravděpodobně nejkontroverznější události pražských urbanistických dějin – byly zahájeny první demolice v rámci velké pražské asanace. Názory na ni se různí dodnes – šlo o nezbytný krok pro další rozvoj města, nebo následek agresivního a destruktivního lobbingu soudobých developerů?
V polovině 20. století byl dvorek nejen praktickým, ale i společenským prostorem. Žilo se na něm, štípalo se dříví, věšelo se prádlo, ale také se tu potkávali obyvatelé domu. Dnes při pohledu na dvorky cítíme zvláštní pocit. Možná nostalgii. Projít se dnes starší částí města, ať už Prahy nebo Brna, a nahlédnout přes oprýskanou branku do dvora je vždy s pocitem nostalgie. Jenže takováto zákoutí v posledních letech mizí. A spolu s nimi se vytrácí něco, co drželo komunity pohromadě.
Postavit reprezentativní stavbu, přestřihnout pásku a odškrtnout si politický či developerský úspěch, to umíme. Co se ale často nedomýšlí, je druhá půlka příběhu: každodenní provoz a údržba. Bez nich se i nejmodernější budovy mění během pár let v ostudu. Nedávný případ nového nádraží Praha-Bubny ukazuje, jak křehký je rozdíl mezi „architektonickou chloubou“ a „problémovým objektem“.
Město Litvínov chystá komplexní úpravu svého centra. Proces příprav architektonické soutěže doprovázela i účast veřejnosti, která měla příležitost vyjádřit své názory během několika setkání a veřejného projednání. Klíčovým bodem diskuse se stala doprava a budoucnost parkovacích míst na náměstí Míru.
Růst obcí v bezprostředním zázemí Prahy je jedním z nejviditelnějších urbanistických trendů posledních dvaceti let. Zatímco hlavní město se dlouhodobě potýká s limity nové bytové výstavby – ať už kvůli komplikovanému schvalovacímu řízení, nedostatku pozemků nebo odporu části veřejnosti – okolní obce se staly útočištěm tisíců domácností hledajících dostupnější a klidnější alternativu.
V posledních letech se v městském i příměstském prostředí prosazuje trend označovaný jako meadowscaping, tedy cílená přeměna konvenčních, pravidelně sečených trávníků na přírodní nebo polopřírodní louky. Tento přístup vychází z poznatků ekologie, biologie a udržitelného krajinářství a nabízí řešení, které reaguje na aktuální environmentální výzvy, včetně poklesu biodiverzity, klimatických změn a vysoké spotřeby zdrojů spojené s údržbou tradičních trávníků.
Hlukové znečištění představuje jednu z nejrozšířenějších a současně nejvíce podceňovaných environmentálních zátěží současné Evropy. Podle nejnovější zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) je více než 110 milionů obyvatel EU vystaveno hladinám hluku překračujícím práh 55 dB (index den–večer–noc), což představuje oficiálně stanovenou hranici, nad kterou dochází k negativním účinkům na lidské zdraví.
Zahrady s rozkvetlými květinami a konstrukcemi, jako jsou hmyzí hotely, jsou v současnosti velmi oblíbené. Otázkou však zůstává, zda tyto pečlivě vytvořené prostory skutečně přinášejí maximální ekologický přínos, nebo zda je efektivnější ponechat přírodě volnější prostor pro vlastní vývoj.
Praha v příštích dekádách čeká výrazný populační růst. Zatímco mnohá města a regiony v Česku se potýkají s úbytkem obyvatel, metropole řeší opačný problém – jak včas a smysluplně rozšířit veřejnou infrastrukturu. Podle nové prognózy Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR Praha) může do roku 2050 přibýt až 300 tisíc nových obyvatel, v alternativní variantě dokonce až půl milionu.
Urbanistická studie Zelenomodré centrum Jaroměře od architektonického studia A8000 získala první cenu v soutěži Urbanistický projekt roku 2025. Soutěž každoročně pořádá Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství a klade si za cíl ocenit kvalitní přístup k městskému plánování s důrazem na udržitelnost a modrozelenou infrastrukturu. Letos porota vybírala ze dvanácti přihlášených projektů z celé republiky.
Představte si město, které je 170 kilometrů dlouhé. Přestože v něm bydlí statisíce lidí, najdete v něm jen dvě budovy a nevede jím žádná silnice. Šílený nápad? Ukázka ze sci-fi knihy? Ani to, ani ono. Seznamte se s Neom…
Když Praha letos v březnu znovu převzala titul Evropské město lesnictví, nebyla to marketingová akce, ale výsledek několika let systematické práce s krajinou. Primátor Bohuslav Svoboda při slavnostním ceremoniálu prohlásil, že „pražské lesy, parky a historické zahrady nejsou dekorace, nýbrž základ zdravého městského ekosystému“. Ředitel Evropského lesnického institutu Robert Mavsar ze Slovinska k tomu dodal, že metropole je dnes učebnicovým příkladem, jak mohou velká evropská města proaktivně čelit oteplování.
Ve vídeňské městské části Favoriten se blíží ke konci výstavba prvního tzv. superbloku. Projekt se inspiroval barcelonským modelem městských čtvrtí, kde automobilová doprava ustupuje lidem, zeleni a komunitnímu životu. Cílem je vytvořit přívětivé prostředí pro každodenní život, kde dominují pěší, cyklisté a veřejná prostranství. Uvedlo to město Vídeň v tiskové zprávě.
