Urbanismus

Řecko si většina lidí spojuje s úmornými vedry. Přesto některá tamní města zvládají letní horka překvapivě lépe než řada evropských metropolí. Jakou roli v tom hraje jejich urbanismus, stavební materiály a tradiční architektura?

Městské tepelné ostrovy zvyšují teploty českých měst o několik stupňů oproti okolní krajině. Nejvýrazněji se tento fenomén projevuje v Praze a Brně, kde rostoucí vedra zvyšují význam adaptačních opatření a rozvoje městské zeleně.

Města se během letních vln veder zahřívají výrazně více než okolní krajina. Fenomén známý jako městský tepelný ostrov ovlivňuje kvalitu života obyvatel, spotřebu energie i odolnost urbanizovaných území vůči klimatické změně. Proč vzniká, jaké jsou jeho důsledky a jaká řešení dnes využívají města po celém světě?

Vídeň pokračuje v proměně veřejného prostoru a přichází s novým modelem dopravně zklidněných čtvrtí inspirovaným Londýnem. Pod názvem Low Traffic Grätzl chce rakouská metropole omezovat tranzitní automobilovou dopravu pomocí jednoduchých urbanistických zásahů a vytvářet příjemnější prostředí pro každodenní život obyvatel. První pilotní zóna vznikne letos v obvodu Meidling, další městské části mají následovat.

Městské včelařství bylo ještě před několika lety vnímáno spíše jako okrajová aktivita ekologických iniciativ nebo hobby projekt jednotlivců. V současnosti se však stále více začleňuje do širší diskuse o klimatické adaptaci měst, podpoře biodiverzity, kvalitě veřejného prostoru a environmentální odpovědnosti municipalit i soukromých investorů.

Města mohou vznikat z různých důvodů, jejich dlouhodobá existence je však podmíněna obchodem. Právě výměna zboží a služeb je tím, co lidi na jednom místě udržuje dobrovolně a dává městům trvalou prosperitu.

Parkování už dávno není jen každodenní nepříjemnost. Počet aut se v Česku za posledních 15 let zdvojnásobil, zatímco urbanistická struktura většiny českých obytných lokalit zůstala prakticky stejná.

Myslíte, že pořád bude aktuální v architektuře heslo „postavit jednou“? V době, kdy se vlivem technologií i ekologických požadavků stavební prostředí mění rychlostí, která je až zarážející, vstupujeme nejspíš do éry, kdy i budovy budou vnímány jako snadno opravitelné a opakovaně využitelné.

O jezeru Medard se mluví roky. Vizualizace, studie, velké plány. Teď se ale konečně začíná stavět. Do konce března odstartuje výstavba třináctikilometrové stezky kolem jezera Medard na Sokolovsku a právě tahle infrastruktura může být skutečným startem transformace území, které ještě před pár lety připomínalo měsíční krajinu.

Na pražské Vinohradské třídě, jen pár desítek metrů od Václavského náměstí, stál více než čtyřicet let komplex budov Transgas, který se od 70. let 20. století stal jedním ze symbolů brutalistní a high-tech architektury u nás. Tvrdá bitva o jeho zachování či zboření vrcholila před deseti lety.

Architektonický styl známý u nás jako „sorela“ se stal podle sovětského vzoru oficiální estetickou doktrínou poválečných komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Jde o zkratku pojmu „socialistický realismus“. Dožije se své renesance, podobně jako třeba brutalismus?

Rychle postupující urbanizace a změna klimatu představují pro městské populace dvojí výzvu – koncentrace zástavby zvyšuje letní teploty ve městech a současně ubývá přírodních prvků, které by mohly tyto negativní efekty tlumit. Nová globální studie však přináší zásadní poznatek: rozšíření zeleně ve městech může hrát klíčovou roli při ochraně zdraví a životů obyvatel.

Představte si, že obec může rozhodnout, kde přesně bude park a kde škola, kde tržní a kde třeba městské byty. Představte si, že obec dokáže zachytit astronomický nárůst hodnoty půdy, který vznikne, když se do pole zaboří první lopata, a tyto peníze investovat zpět do veřejné infrastruktury nebo čehokoliv jiného, co zrovna potřebuje pokrýt. Představte si, že má obec plnou kontrolu nad tím, jak nová část města bude vypadat a jak se napojí na okolí.

Evropská unie směřuje k ambicióznímu cíli – do roku 2040 zásadně snížit emise, transformovat energetiku a přejít na cirkulární ekonomiku jako klíčový pilíř klimatické neutrality. Zkušenost některých členských států však ukazuje, že legislativa, investice a technická infrastruktura samy o sobě nestačí.

V jednom z parků v Madridu se nedávno objevil nový, netradiční návštěvník: plně autonomní elektrický minibus, který má veřejnosti přiblížit mobilitu budoucnosti a zároveň nabídnout možné řešení nedostatku řidičů, který trápí řadu evropských regionů. Jeho cílem je ověřit funkčnost autonomního řízení v reálném provozu – provoz je ale prozatím plánován pouze po testovací dobu.