I když by se mohlo zprvu zdát, že se specializují především na rekonstrukce a výstavnictví, jejich architektonické spektrum je mnohem širší. Baví je navrhovat komplexní urbanistická řešení i drobné obytné stavby. Cení si vztahu s klientem, ale vždy se drží svých morálně-architektonických zásad.
Architekti chtějí historické budovy zachovávat a zároveň do nich otisknout stopu dnešní doby. Bohužel k tomu příliš často nemají příležitost. Chybí nám odvaha překročit stín vlastní minulosti? Jaká je správná míra pokory k historické hodnotě budov a odvahy doplňovat architekturu soudobými prvky?
V Londýně se nebojí postavit skleněný mrakodrap vedle gotické katedrály. V Praze vyvolá každý mírně odvážnější návrh vlnu rozhořčení a kontroverze. Jakou cestou by se měl ubírat zdravý vývoj architektury?
Komerce v architektuře a umění má hanlivý podtext a často se používá jako označení děl druhé kategorie. Současná generace architektů se prostřednictvím své práce snaží tuto nálepku komerční architektuře strhnout.
Architekt Petr Hájek navrhuje nejen stavby, ale i své vlastní hudební nástroje. V hudbě a tanci nachází inspiraci pro hybridně variabilní architekturu. Budovám obléká bundy a své studenty učí řešit situace, které nemají žádná pravidla.
Ucelený pohled na architekturu si Michaela Chvojková našla hlavně díky cestování. Název jejího ateliéru nese mnoho významů, projekty v něm vznikající rostou na živné půdě přirozenosti a jednoduchosti. Jak vnímá stav českého stavebnictví a proč ji baví navrhovat hvězdárny?
V listopadu 2016 bylo Stevenu Hollovi uděleno ocenění Daylight Award za práci s denním světlem v architektuře. Hollova schopnost práce se světlem v prostoru je jedinečná. Emoční intenzita jím navržených místností a budov je ohromující. Jedinečný je i jeho způsob práce: svoji kancelář záměrně udržuje menší, své prvotní návrhy si nejraději zaznamenává do akvarelového skicáku a inspiraci čerpá z hudby, filosofie a literatury.
V anketě ASB se většinou ptáme architektů na jejich názory v oblasti aktuálního architektonického dění. V rámci stého čísla našeho časopisu jsme anketu pojali mírně netradičně. Oslovili jsme profesionály z jiných oborů a zeptali se jich na zkušenosti s profesí architekta.
Vnučka architekta Antonína Engela ráda sedávala dědečkovi na klíně, zatímco pro ni na přání kreslil obrázky. Za jeho rýsovacím prknem stála knihovna plná uměleckých publikací, kterými si malá Zorka s oblibou listovala. Tehdy se začala rýsovat její výtvarná dráha.
Architekt Petr Vorlík nikdy necítil potřebu věnovat se hlouběji takzvaným ušlechtilým stavbám. Nadšení v něm neprobouzí jen gotické kostely a barokní paláce. Fascinují ho spíše prvorepublikové garáže a elementární architektonická každodennost.
Sluncem zalité hory, zelené lesy, kvetoucí louky a uprostřed rodinná firma Dřevěné konstrukce Faltheiner. Podle vlastního návrhu tu vznikla přízemní kancelářská budova: praktická a zajímavá kombinace dřeva, skla a hliníku – a současně referenční objekt stavebních trendů budoucnosti.
Většina architektů žije architekturou čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Najdou se ale i tací, které dobrá káva a filmy zajímají víc než zkoumání stavebních detailů.
Svůj ateliér vybudovali v bývalé večerce. Odtud dnes a denně startuje Raketoplán poznávat neprobádané kouty architektonického vesmíru. Cílem mladého týmu přátel z liberecké fakulty architektury je uvádět prostředí do pohybu, nabízet lidem dobré místo k životu i snění.
Barcelona bez Gaudího, New York bez mrakodrapů… Znepokojující představa. Asi jako Cimrmanův Hamlet bez Hamleta. Některé budovy se během jejich života staly ikonami měst, ve kterých stojí, a zároveň terčem pro neúměrný turistický byznys. Může soudobá architektura pomoci přelidněným metropolím znovu dýchat?
Václavu Hlaváčkovi se podařilo skloubit své zapálení pro holandskou architekturu s láskou k české zemi. V devadesátých letech stál u zrodu pražské pobočky Studia acht a přinesl tak um rotterdamských architektů do našich končin.