Bikros je olympijský závodní cyklistický sport, provozovaný na speciální dráze. Jeho popularita v současnosti roste. Bohnická dráha je jedna z nejstarších v Praze, donedávna však nesplňovala standardy mezinárodní federace UCI. Stavba startovací rampy, která tuto situaci napravila, dokazuje, že i poměrně drobné sportovní stavby mohou nést znaky kvalitní a promyšlené architektury.
Na severozápadním okraji Prostějova vyrostla na místě bývalého koupaliště stavba, která se právem probojovala do užšího výběru České ceny za architekturu. Výrazná stavba, která doplňuje stávající sportovní infrastrukturu – velodrom a zimní stadion – vychází z jednoduché geometrie, jejíž tvrdost je zjemněna strukturou fasády.
Na slavnostním nominačním večeru 9. září 2019 byly ve stylovém prostředí dopravní haly Národního technického muzea představeny stavby a projekty, které se probojovaly do posledního kola soutěží Stavba roku 2019, Zahraniční stavba roku 2019 a Urbanistický projekt roku 2019.
Holandská malba je plná světla. Zvláštně stříbrného, neuchopitelného světla. Odráží se v perlovém náhrdelníku, dopisu od milence i v proudu nalévaného mléka od Vermeera van Delfta. Proniká mlhou a láme se na vlnách Severního moře. A zejména osvětluje největší sbírku moderního umění v krajině u nizozemského Wassenaaru nedaleko Haagu.
Ateliér Sporadical stojí za neobyčejným návrhem sportovní haly základní školy v Dolních Břežanech. Mladí architekti Jakub Našinec a Aleš Kubalík svým soutěžním návrhem zaujali i místního starostu. Jejich návrh vystihuje nejen vkus, ale i atmosféru obce blízko Prahy.
Společnost UnionOcel, s.r.o. v minulém roce představila velmi vydařenou realizaci z oceli odolávající atmosférické korozi – REDSTEEL. Konkrétně se jednalo o použití oceli REDSTEEL na fasádních a vstupních prvcích Hotelu MIURA.
Mezi veřejnými interiéry ucházejícími se o cenu Interiér roku se v letošním ročníku objevila i až transcendentálně čistá realizace kaple v kroměřížské nemocnici. Na prostoru, který je vymezen půdorysem běžných nemocničních pokojů, tu vzniklo místo bohoslužeb i soukromé meditace.
Ďáblice na okraji Prahy získaly v roce 2018 novou radnici, která se snaží vyhnout všem architektonickým klišé spojeným s tímto druhem stavby. Namísto převýšené dominantní stavby s co největšími hodinami se zde setkáme s bílou přízemní hmotou, která si klade za cíl spolupracovat s místními při řešení každodenních problémů.
Neútěšnou situaci, kdy administrativu Prahy 12 až dosud zajišťovali úředníci ze sedmi různých budov v Modřanech a Kamýku, se zastupitelé této městské části rozhodli vyřešit stavbou budovy zcela nové. A rovnou co nejmodernější.
Lenka Dusilová společně s VJ Aeldrynem ze studia Lunchmeat připravují cyklus představení MONUMENT/UM, hudebně-obrazový benefiční projekt, kterým v létě tohoto roku podpoří krásné, ale také zchátralé památky – kostel, hrad, lázně a továrnu – v severních a západních Sudetech.
Pražské Centrum současné architektury Dox prošlo další, poslední fází dostavby. Architekt Petr Hájek vytvořil jedinečný prostor pro divadlo, hudbu, tanec, kino nebo pro performanci. Podívejte se na rozhovor s prof. Ing. Mgr. Akad. arch. Petrem Hájkem, který si pro vás připravila skupina Českomoravský beton ve spolupráci s EARCH.TV v rámci pořadu Architektura v betonu. Tuto neobyčejnou stavbu a příběh o procesu a vývoji návrhu hudebního a tanečního sálu si můžete prohlédnout na YouTube kanále skupiny Českomoravský beton.
Evangelický kostel má velmi specifickou polohu v bývalém vápencovém lomu v blízkosti přírodní památky Branické skály. Vznikl po 2. světové válce jako provizorní modlitebna podle projektu architekta Pavla Bareše. Vzhledem k poválečné nouzi byl postaven ze smrkového dřeva a sbor Českobratrské církve evangelické jej zamýšlel využívat jako provizorní stavbu zhruba na 20 let.
Události poslední doby zpochybnily úlohu demokracie v současné společnosti. Projekt nové radnice kanadského města Rigaud předpokládá, že demokracie začíná v prostředí menších komunit.
Kanadští architekti znovu vdechli život do prostor někdejšího montrealského planetária. Autoři projektu vytvořili novou funkci a novou architekturu pro stárnoucí objekt, který se nyní stal domovem společnosti ÉTS Centech.
Přeměna průmyslových budov, v nichž se nacházely bývalé fabriky, na objekty kulturního charakteru není neznámá ani v našich končinách. Holandské studio JHK Architecten realizovalo několik podobných rekonstrukcí. Zajímavá je přeměna staré elektrárny na kino spojené s velkým prostorem na posezení, barem/restaurací, hygienickým zázemím. Projekt nese názv Lumière Cinema Maastricht.