Architektura na prahu bezemisní éry: Vychází poslední letošní číslo časopisu ASB

Závěr roku v architektuře už tradičně patří tématu udržitelnosti. Poslední letošní číslo ASB se proto obrací k otázkám, které budou formovat celý příští desetiletí – k dekarbonizaci stavebnictví, klimatické neutralitě a proměně způsobu, jakým navrhujeme budovy i města.

Zelené závazky Evropské unie, nové předpisy a tlak na snižování emisí se totiž z abstraktních vizí rychle mění v konkrétní realitu, která dopadá na architekty, developery, obce i obyvatele.

Stavebnictví se na celkových emisích skleníkových plynů podílí přibližně čtyřiceti procenty, a proto patří k nejpřísněji sledovaným sektorům. Právě v tomto kontextu nabízí nové číslo čtenářům přehledný průvodce často nepřehledným světem klimatických cílů, legislativních změn i ekonomických souvislostí. Nejde přitom jen o technická opatření, ale o mnohem hlubší proměnu myšlení.

Výrazným hlasem čísla je esej architekta Peter Bednár, který upozorňuje, že skutečná zelená transformace se neodehraje skrze morální apely nebo dotační tituly, ale teprve ve chvíli, kdy bude ekonomicky výhodnější stavět ekologicky než neekologicky. Právě zde se otevírá jedno z ústředních témat čísla: otázka ceny. Kolik nás zelená změna skutečně bude stát, kdo ji zaplatí a jak se dotkne těch nejzranitelnějších?

Na tyto otázky navazuje Zelená rubrika připravovaná ve spolupráci s platformou Rethink Architecture, která se zabývá fenoménem energetické chudoby. Ukazuje, že klimatická opatření nelze oddělovat od sociální spravedlnosti a že bez citlivě nastavených pravidel mohou dopadnout právě na ty, kteří mají nejmenší možnosti se novým podmínkám přizpůsobit. V rubrice Byznys & reality pak redakce rozebírá reálné scénáře vývoje cen emisních povolenek – a dochází k závěru, že budoucí náklady mohou být výrazně vyšší, než připouštějí oficiální odhady.

Ekonomiku přechodu k udržitelnější architektuře nahlíží číslo i z mezinárodní perspektivy. V rozhovoru s generálním ředitelem francouzské skupiny AREP Raphaëlem Ménardem se propojují témata architektury, inženýrství, urbanismu a infrastruktury. Právě na velkých dopravních a městských projektech je totiž nejzřetelněji vidět, jak úzce jsou dnes otázky klimatu, mobility a kvality života provázané.

Udržitelnost ovšem nekončí u jednotlivých budov. Zásadní roli hraje urbanismus, hustota zástavby a práce s veřejným prostorem. Pokud města nebudou kompaktní a nabídnou jen minimum kvalitních míst pro setkávání a pobyt, zůstane veškeré úsilí o udržitelnou architekturu neúplné. Právě této rovině se věnuje i připomínka odkazu jednoho z nejvýznamnějších krajinářských architektů současnosti, Kongjian Yu. Jeho koncepce „houbovitých měst“, která dokážou zadržovat vodu, ochlazovat mikroklima a zmírňovat dopady extrémních srážek, zásadně ovlivnila podobu řady asijských metropolí. Časopis přibližuje také jeden z jeho výjimečných projektů realizovaný studiem Turenscape.

Vedle ekologických témat však poslední číslo připomíná i další rozměr udržitelnosti – sociální soudržnost. Inspirativním příkladem je britský projekt Appleby Blue, oceněný nejprestižnější tamní architektonickou cenou. Jde o moderní domov pro seniory, který ukazuje, že architektura může citlivě reagovat na stárnutí populace a současně vytvářet prostředí podporující důstojný, aktivní a komunitní způsob života.

Poslední letošní číslo ASB tak nepřináší jen soubor odborných textů, ale spíše komplexní obraz proměny, která se dotýká celé společnosti. Zelená transformace bude náročná – finančně, organizačně i mentálně. Přesto ji můžeme vnímat jako příležitost ke kultivaci prostředí, ve kterém žijeme, i vztahů, které v něm vznikají. Jako společnou vizi, jež má smysl právě proto, že míří dál než jen k tabulkám emisí.