Německo mění pohled na letiště. Nový frankfurtský terminál funguje jako malé město

Nedávno otevřený Terminál 3 na Frankfurtském letišti představuje jeden z největších současných evropských infrastrukturních projektů. Po více než deseti letech výstavby vznikl komplex, který není pouze dopravním uzlem, ale také zajímavým urbanistickým a architektonickým celkem.

Letiště ve Frankfurtu patří mezi ta nejrušnější na světě, loni jím prošlo více než 57,5 milionu cestujících (a toto číslo se nyní s otevřením Terminálu 3 pravděpodobně ještě zvýší). Do letošního dubna zde byly k dispozici dva terminály, nyní přibyl třetí s kapacitou 19 milionů cestujících ročně. Sem by se měly přesunout všechny letecké společnosti z Terminálu 2, který projde rekonstrukcí. Následně by ho prý více chtěla využívat německá Lufthansa.

Jedním ze základních prvků zadání pro „Trojku“ bylo reflektovat proměnu letecké dopravy i samotných letišť, která se stále více stávají místy pobytu, nakupování i společenského života a transformují se tak částečně do obdoby velkých nákupních center.

Rostoucí brouk

Autorem architektonického návrhu se stal německý architekt Christoph Mäckler, jehož studio Christoph Mäckler Architekten zvítězilo v mezinárodní soutěži již v roce 2005. Projekt byl od počátku založen na konceptu „Growing Beetle“ – tedy „rostoucího brouka“. Terminál je rozdělen do jasně čitelných částí: hlavní check-in hala tvoří pomyslnou hlavu, centrální část s obchody funguje jako tělo a jednotlivá nástupní mola připomínají nohy. Výsledkem je intuitivní orientace v mimořádně rozsáhlém komplexu.

Architektura Terminálu 3 je založena na urbanistickém principu. Mäckler opakovaně zdůrazňuje, že dnešní letiště fungují podobně jako centra měst a musí nabízet obdobné kvality veřejného prostoru. Terminál proto nepůsobí jako technická infrastruktura, ale spíše jako moderní městská čtvrť s ulicemi, náměstími, pasážemi a orientačními body. Tento přístup je patrný zejména v centrální části o rozloze přibližně 6000 metrů čtverečních, která propojuje retail, gastronomii a odpočinkové zóny.

High-tech navzdory

Jedním z nejvýraznějších architektonických prvků je osmnáct metrů vysoká prosklená fasáda hlavní odbavovací haly. Transparentní obvodový plášť přivádí do interiéru velké množství denního světla a omezuje možné negativní pocity z uzavřeného letištního prostoru. Fasáda zároveň obsahuje specifický zalomený motiv, který není pouze estetickým detailem, ale technickým řešením eliminujícím radarové interference v okolí letiště.

Materiálové řešení interiéru pracuje s teplými přírodními odstíny. Dominují travertin, jurský vápenec, dřevo, sklo a jemně tónovaný kov. Mäckler se záměrně vyhýbal futuristické „high-tech“ estetice známé z mnoha asijských letišť. Vytvořil tak prostředí s civilním a přehledným charakterem, které má na cestující působit uklidňujícím dojmem. Dá se říci, že i v obrovských prostorách terminálu se architektovi v mnoha ohledech podařilo udržet lidské měřítko.

Umění v záři reflektorů

Interiér je navržen s důrazem na flexibilitu. Objekt má modulární strukturu umožňující další rozšiřování bez zásadního omezení provozu až na 25 milionů pasažérů. I rozvody a servisní systémy jsou vedeny tak, aby nenarušovaly vizuální čistotu interiéru. To umožňuje budoucí modernizace bez zásadních stavebních zásahů do veřejných prostor.

Velká pozornost byla věnována designu a zapojení umělců do finální podoby terminálu. Pro centrální obchodní zóny navrhlo architektonické studio LAVA parametrickou instalaci tvořenou přibližně 3000 individuálně ohýbanými hliníkovými tubusy o celkové délce přes 20 kilometrů. Dynamická struktura vytváří dojem volně plynoucího či přímo tekutého prostoru a zároveň funguje jako akustický i světelný prvek.

Součástí veřejných prostor se stala i monumentální kinetická instalace „The First, the Last, Eternity“ berlínského umělce Julia von Bismarcka. Tři zavěšené prstence z barevných hliníkových segmentů se neustále pohybují pod hlavní halou a vytvářejí proměnlivou světelnou kompozici. Dílo symbolicky odkazuje na pohyb, čas a globální propojenost letecké dopravy.

Mäcklerovo opus magnum

Důležitou součástí projektu je i dotažená koncepce dopravy. Nové napojení na automatický systém SkyLine propojuje Terminály 1, 2 a 3. Cesta mezi nimi trvá přibližně osm až deset minut. Součástí projektu je rovněž parkovací dům s kapacitou 8500 míst a nové dopravní napojení na dálnici A5.

Terminál 3 ve Frankfurtu je tak velmi úspěšnou a komplexní realizací, která dokázala velmi dobře zahrnout nejen hledisko dopravní a ekonomické, ale i estetické. Frankfurt vytvořil infrastrukturu, která se nesnaží ohromovat extravagantní formou, ale kvalitou prostoru, světlem, praktičností i možností dalších adaptací a rozvoje.

Tvůrce úspěšného návrhu, frankfurtský rodák Christoph Mäckler, patří mezi nejvýznamnější současné německé architekty a urbanisty. Narodil se v roce 1951 a po studiích v Berlíně a Stuttgartu založil v roce 1981 vlastní kancelář Christoph Mäckler Architekten. Je autorem řady významných staveb včetně Terminálu 3 letiště Frankfurt, výškové budovy Opernturm nebo obnovy historických částí Frankfurtu. Je známý kritikou anonymní globální architektury a důrazem na kontext místa, materiál a dlouhodobou kvalitu veřejného prostoru.