Potenciální stavebníci narazí občas při hledání vhodné parcely či staršího domu k přestavbě na objekt, který jako by se vymykal klasické představě o bydlení. V průběhu času se jeho základní koncept změnil postupnými přístavbami a úpravami na stavbu postrádající řád a smysl. Jeho přeměna v dispozičně i koncepčně funkční stavbu bývá náročná a vyžaduje zkušenosti a odbornou invenci.
Středomoří máme spojeno s bohatou sluneční lázní, čerstvým větříkem vanoucím od moře, bílou barvou i světlými odstíny přírodního kamene, s nimiž ladí a kontrastuje zároveň střídmá i bohatá květena. A tyto atributy nese i dům zasazený v přímořské rovinaté pláni pod modrým nebem s rozfoukanými oblaky.
„Rekonstrukce či novostavba, to je, oč tu běží.“ Při plánování rodinného bydlení řeší mnozí budoucí stavebníci často právě toto dilema. Zvláště pokud na pozemku, jejž mají k dispozici, již nějaká původní budova stojí. Představa modernizace starého v nové je přece tak romantická a lákavá…
Vzdušnost a světlo dodají každé stavbě optimistickou a přívětivou atmosféru. Stavbám u moře, v tomto případě v západním Středomoří, jsou tyto atributy tak nějak přirozeně vlastní. A jak se ukazuje, lze je dovést k dokonalosti třeba tím, že venkovní plochu započítáme do interiéru domu jednoduchým systémem posuvných stěn a variabilního stínění.
RedHead, zatím tento název nese novostavba vily pro rekreační bydlení, je však první vlaštovkou celého souboru podobných staveb, které by měly postupně vzniknout v kanadské provincii Nova Scotia na pobřeží ostrova Cape Breton. Na skalním útesu s úžasnou přírodní scenérií a nádhernou vyhlídkou…
Koupit nový byt nebo zrekonstruovat starý? To je otázka, kterou dnes a denně řeší mnoho zájemců o vlastní bydlení. Novostavba nabídne komfort ihned, rekonstrukce je časově a mnohdy i finančně náročnější, ovšem může poskytnout neobvyklé bydlení v často velmi zajímavých lokalitách, navíc podle vlastních představ.
Hledání vhodného místa k žití je v našich končinách důležitou a zodpovědnou činností. Má to své důvody – dům či byt je pro většinu z nás nejen místem k přebývání, k přespávání, ale naším domovem. Velmi osobním prostorem, bezpečím pro nás a naše nejbližší. A když ho najdeme, uděláme vše pro to, abychom ho dovedli k naší představě dokonalosti.
Renovovaný Klinker Apartment z dílny studia CaSa se nachází v secesní budově ve čtvrti El Born v Barceloně a nese na první pohled typické znaky práce obou architektů. Nicméně rčení „Nikdy nevstoupíš do téže řeky“ platí i zde. Výchozí podmínky – a to nejen požadavky, ale i příběh investorů, významně ovlivňují výsledek.
Nezasvěcený kolemjdoucí bude při pohledu na drobné stavby u vody potěšen přirozeností této klasické scenérie. Malé domky více či méně úpravné, jež ukrývají vše potřebné pro práci rybářů, máme v naší zemi snad už geneticky vžité.
…zpívá ve slavné písničce Jiří Schelinger. Kateřina s Pepou už svůj holubí dům mají. Ale nenašli ho jen tak. Výběru pozemku i stavbě samotné věnovali mnoho času, energie a samozřejmě i peněz. A získali tak nejen místo k přebývání, ale i osobní vztah, pouto, které je dobrým základem pro budování domova.
Doba je rychlá a stále rychlejší, a proto je dnes více než dříve nutné odpočívat. Třeba na chalupě, z níž je jen (zaječí) skok do přírody – zimě na lyžích, v létě na kolech nebo jen tak pěšky. Jenže staré chalupy nejsou vždy k mání nebo k obývání a často je nezbytné postavit novou, na starém místě a s připomínkou původu. Tak vznikl Zaječák.
Rekonstruovat nebo postavit nový? Tato otázka je často klíčovou v příběhu mnoha lidí, kteří plánují pořízení domu k bydlení či rekreaci. V konečném rozhodnutí hraje vždy roli mnoho faktorů a je třeba říci, že v případě koupě staršího domu pak peníze nebývají tím hlavním. A při citlivém přístupu získá majitel nejen kvalitní bydlení, ale také stavbu s přidanou estetickou a architektonickou hodnotou.
Panelová sídliště u velkých měst v posledních letech často lidé opouštěli kvůli bungalovům v satelitech. Dojíždění za prací, do škol, chybějící infrastruktura – to je často cena, kterou za to obyvatelé platí.
V pozadí tohoto interiéru se ukrývá nepovedená dispozice rekonstruovaného bytu. Projekt lze v nadsázce charakterizovat jako architektonickou obdobu švýcarského nože.
Ekologický, energeticky úsporný, plný zeleně. Takový je dům, který zapustil své kořeny v Turíně. A spojení „zapustil kořeny“ se v tomto případě nezdá být pouhou metaforou – zeleně je v tomto domě tolik, že prostupuje všemi směry a stává se součástí jeho organismu.
