Nový život starého domu v bývalé brněnské nouzové kolonii

Brno skrývá místa, o kterých netuší ani mnozí místní. Na dně zavřeného lomu vyrostla ve 30. letech provizorní nouzová kolonie. Domky nízké, často postavené svépomocí z toho, co bylo po ruce. A právě jeden z těchto domů dostal nový život.

Rodinný dům se sedlovou střechou byl původně postaven jako jeden z mnoha provizorních domků na dně zavřeného lomu ve 30. letech 20. století. Částečnou rekonstrukcí prošel začátkem 90. let 20. století. Nyní ale architekti ze studia KAMKAB!NET navrhli nové radikálnější řešení. Cílem bylo změnit nevhodné dispoziční řešení domu, které je důsledkem letitého zastavování uliček mezi domy a zdaleka neodpovídá dnešním potřebám.

Původní jednopodlažní dům s nízkými stropy 2,15 m, různými úrovněmi podlah, tmavými místnostmi a místy s výskytem vlhkosti neodpovídal současným požadavkům na bydlení. Na první pohled se nabízelo objekt zvýšit a přidat patro. Architekti ale naštěstí ustoupili od řešení, které by narušilo charakter celé kolonie. Rozhodli se dům ponechat v nízké siluetě a užitnou plochu rozšířit jednopodlažní přístavbou na místě původního dvorku.

Nová přístavba s respektem ke starému

Tato přístavba se k historickému objemu připojuje s respektem, nikoliv agresivitou. Zvenku je patrné jasné oddělení starého a nového: původní stavba dostala sjednocenou hmotu a jednoduchou šikmou střechu v antracitové barvě, která připomíná někdejší asfaltové pásy typické pro zdejší provizorní domky. Zateplení minerální vatou a nová omítka pomáhají budově nepůsobit unaveně, ale civilně a současně.

Nová část pracuje s materiály, které vyprávějí příběh lokality. Pohledové zdivo je tvořeno plnými pálenými cihlami získanými z bourání původního domu. Odkazuje na původní obyvatele, kteří si materiál nosili z nedalekých cihelen. Betony v podobě soklu a atiky zase vytvářejí autentický kontrast, tedy neuhlazený, a přesto kultivovaný. Tyto prvky pokračují i ven, kde vytvářejí jednoduché přestřešení nad venkovním sezením.

Ploché střechy přístavby jsou řešeny jako extenzivní zelené, nad hlavní hmotou doplněné o menší pobytovou terasu. V prostředí, kde nevládne prostor, se každý čtvereční metr počítá.

Dispoziční refresh: průsvitnost a logika

Dispoziční změny provětraly celý půdorys. Vstup se přesouvá do nové části, odkud vede chodba skrz dům až na dvůr. Hned za dveřmi je technický kout, po levici malá lichoběžníková pracovna sledující tvar pozemku. Chodba se stáčí podél krytého venkovního sezení a pokračuje do původního domu.

Zde se otevírá hlavní obytný prostor pod sedlovou střechou, který je prosvětlen střešními okny. Pocit tísně mizí, světlo přichází shora, prostor se nadechuje. Kuchyňský kout přechází do šatny a po schodišti vede do ložnice, která se vikýřem otevírá směrem ke skalní stěně lomu. Výhled je nečekaný, intimní a pevně ukotvený v místě.

Z obytného prostoru vedou dveře do části, kde kdysi stály přístavky. Nyní zde získaly místo děti. Jejich pokoj sousedí s malým vnitřním atriem, které přivádí světlo do hloubky dispozice. Sedací okno slouží jako čtecí kout, pozorovatelna nebo únikové místo pro tiché přemýšlení.

Materiálová dramaturgie interiéru

Interiér domu stojí na přiznaných materiálech. Nová část má probarvenou keramickou dlažbu, stará část třívrstvou dubovou lamelu. „Celým domem prochází přírodní březová překližka. Stěny koupelny, WC a plochy nad kuchyňskou linkou jsou navrženy z marockého štuku. Štít a vždy jedna stěna v dětském pokoji, pracovně a ložnici je navržena jako černá hliněná s řezankovým zlatavým vsypem.

Stropy jsou pohledové železobetonové s otiskem dřevěných desek. Zbytek stěn je klasicky omítnutý a opatřen bílým nátěrem,“ uvádějí architekti. Koupelna a toaleta dostaly marocký štuk, který působí plasticky a ručně. Speciální pozornost přitahují černé hliněné stěny se zlatavým řezankovým vsypem v ložnici, pracovně a dětském pokoji. Materiálová dramaturgie je v tomto domě přesná, vědomá a bez výstřelků.

Beton s otiskem času

Betonové stropy nesou otisk dřevěného bednění a procházejí až k velkému prosklení do dvora. V exteriéru pokračují v podobě navazujících pilířů, interiér a venkovní prostor se tady neusilovně propojují. Pod přesahem střechy je umístěno venkovní sezení a původní zahradní krb. Otvor ve střeše pergoly přivádí přirozené světlo přímo do vstupní chodby. Pod nohama se střídá žulový odsek, česaný beton a zelené plochy, do zahrady se vstupuje po pobytových dřevěných schodech, které se opakují v atriu i na terase.

Technologické řešení zůstává úsporné, ale promyšlené: teplovodní podlahové vytápění napojené na plynový kotel, doplněné krbovými kamny, rekuperací a klimatizací v podkroví. Dešťová voda se zachytává do nádrže a využívá pro zálivku i splachování. Je to přístup, který nedělá z domu pseudoekologický manifest, spíš kultivovaně využívá dostupné možnosti.

Duch umělecké čtvrti žije dál

Lokalita si drží ducha z 80. let 20. století, kdy byla známá jako umělecká čtvrť. Této době vzdává hold otiskem umělce TIMA na pohledových betonech, bustou sv. Metoděje (jako patrona Moravy a spolupatrona Evropy) od sochaře Vladimíra Matouška v nice na štítě a volnou vnitřní štítovou stěnou v obytném prostoru, kterou lze zaplnit obrazy, plakáty, fotografiemi a jinými artefakty dle chuti a uvážení obyvatel domu.