Divoké zahrady: Krása chaosu a ráj pro opylovače

Zahrady s rozkvetlými květinami a konstrukcemi, jako jsou hmyzí hotely, jsou v současnosti velmi oblíbené. Otázkou však zůstává, zda tyto pečlivě vytvořené prostory skutečně přinášejí maximální ekologický přínos, nebo zda je efektivnější ponechat přírodě volnější prostor pro vlastní vývoj.

Stejně jako se trendy mění prakticky ve všech odvětvích, mění se i v oblasti zahrad. Pryč jsou doby, kdy vrcholem umu a sofistikovanosti byly barokní, geometricky přesné zahrady s udržovanými keři a přesně střiženým trávníkem. Módou jsou nyní zahrady divoké a „zanedbané“. Zanedbané v uvozovkách, protože nejde o zanedbání v pravém slova smyslu, spíše o řízený proces, který stále vyžaduje dozor a dobře mířené zásahy – odměnou je nám pak bohatě zarostlá, květy vesele probarvená zahrada, ve které bují život za každým stéblem.

Zahradu přitom lze koncipovat i jako prostor s několika zónami – od zóny pro pohyb a rekreaci až po tu vyhrazenou původním rostlinám, které se prakticky vysemenily samy a jakákoli péče jim spíše ubližuje než pomáhá. Tento mix podporuje biodiverzitu místního ekosystému, včetně opylovačů či ptáků.

Biodiverzita: klíč k budoucnosti

Od 90. let 20. století globálně pozorujeme výrazný pokles populace opylovačů, způsobený ztrátou přirozených biotopů, používáním pesticidů a klimatickými změnami. Například populace motýla monarchy západního v USA v roce 2024 klesla na historicky nízkou hodnotu 9 119 jedinců.

Intenzivní rozšiřování trávníků a nedostatek původních květin ve městech a jejich okolí významně omezují dostupnost potravy a stanovišť pro opylovače. A to se samozřejmě netýká jen USA – i u nás můžeme pozorovat významný pokles bělásků, modrásků, baboček a dalších druhů motýlů, které byly dříve běžnou součástí zahrad každé léto.

Pozorování lze rozšířit i na další druhy z hmyzí říše, protože situace rozhodně nezůstává pouze u motýlů – ti jsou jen nejlépe viditelní a vizuálně nejlíbivější zástupci této hmyzí apokalypsy. Za snížením jejich počtu přitom stojí i tak triviální činnost, jakou je pletí rostlin, které považujeme za nechtěný plevel.

I malá, pečlivě vedená zahrada zaměřená na podporu divoké fauny přitom může významně přispět k obnově místních populací opylovačů – zvlášť pokud se takové malé kousky zeleně povede protkat skrz celá města, aby zvířata měla dostatek přirozeného prostoru a potravy, kde se mohou vyvíjet a žít, kamkoli doletí.

Optimalizace zahrad

Současné trendy v zahradničení zaměřeném na podporu opylovačů často vedou k zakládání esteticky upravených prostor s včelími hotely a pečlivě vysázenými květinovými mozaikami. Někteří odborníci však upozorňují, že přílišná údržba a nadměrné „čištění“ zahrad může snížit habitatovou kvalitu. Listy „plevelů“ jsou například důležitou potravou pro různé fáze vývoje hmyzu, zatímco hromady organického materiálu poskytují nezbytné úkryty.

Novější ekologické přístupy proto zdůrazňují potřebu podporovat celý životní a roční cyklus hmyzu, nejen období aktivního květu rostlin. Tato podpora znamená zajistit hmyzu nejen potravu, ale i zimoviště a bezpečná místa pro vývoj – a my tak mluvíme o vyhrazených pozemcích, které vypadají a fungují jako polonaturalizovaná louka s původními rostlinami, vyžadujícími minimální zásahy, pouze občasné odstranění invazních druhů.

Výzkumy – v souladu se selským rozumem – totiž dokazují, že původní, lokální rostliny podporují vyšší druhovou rozmanitost než druhy nepůvodní. Některé nepůvodní rostliny však, pokud jsou kontrolovány, mohou doplňovat nabídku nektaru a pomáhat tak opylovačům – často se totiž stane, že v dobré víře zahrádkáři vysadí rostliny bohaté na hmyzí pastvu, ale pouze sezónní. Hmyz přitom potřebuje přístup k potravě od brzkého jara, kdy opustí zimní úkryty, až pozdě do podzimu, než se opět skryje před mrazem. Pouze v létě bohatě kvetoucí záhon tak situaci rozhodně nezachrání.

Vytváření zahrady na místě se stávajícím trávníkem často vyžaduje odstranění konkurenčních plevelů a opakované zorání půdy k eliminaci semen nežádoucích druhů rostlin. Tak se dává prostor původním druhům, které mají větší ekologickou hodnotu – mimo jiné proto, že podporují vývoj a rozmnožení potravních specialistů či druhů s vyšším ochranným statusem žijících v dané oblasti, což by s invazní či nelokální rostlinou nebylo možné; ta by pak sloužila jen jako doplněk jídelníčku generalistických druhů opylovačů.

Role tzv. „plevelů“ v zahradě

Navzdory negativnímu vnímání mají některé tzv. plevele, jako bílý jetel nebo kopřivy, významnou ekologickou funkci jako zdroj nektaru či jako potravní základna pro mnoho druhů hmyzu. Studie z roku 2016 například ukázala, že zvýšení porostů bílého jetele ve Spojeném království významně zvýšilo dostupnost potravy pro opylovače. Kopřiva dvoudomá pak podporuje více než 40 druhů hmyzu ve svém původním areálu – včetně motýlů.

Plodné se ukázaly i strategie méně intenzivní péče o zahradu, jako je omezení sečení zejména na jaře (zahraniční kampaň No Mow May – „květen bez sečení“), které podporují růst kvetoucích rostlin a tím i počet opylovačů.

Provedené studie navíc zaznamenaly, že pokud alespoň 70 % zahrady tvoří původní rostliny, má to výrazný pozitivní dopad i na podporu populace ptáků, kteří jsou z velké části závislí na hmyzu jako potravě.

Výhody i rizika

Bezzásahové zahrady tak mohou být obohacující, nesou ale i riziko dominance invazních či rychleji a „agresivněji“ rostoucích druhů, které mohou snižovat rozmanitost. Nepřehledná „zápleť“ rostlin rozličného původu sice poskytne úkryt a potravu, ale nepodpoří specializované druhy opylovačů tak, jako pečlivě řízená vegetace s původními rostlinami.

Na druhé straně opuštěné pozemky, tzv. brownfieldy, často vytvářejí nová, plodná stanoviště pro rozličné hmyzí druhy, které ani nemusí být opylovači. Například ve Velké Británii jsou staré tovární areály – konkrétně pouze dvě známé lokality – domovem ohroženého druhu skákavky (pavouka) přizpůsobeného slaným, písčitým půdám.

Praktické rady pro založení zahrady podporující opylovače

Před založením zahrady je vhodné provést průzkum rostlinného a živočišného „obsahu“ pozemku, například pomocí aplikací pro identifikaci druhů. Dále se doporučuje vybírat původní rostliny vhodné pro daný region a při péči se vyhýbat systémovým pesticidům.

Specifické potřeby původních druhů hmyzu zahrnují preference pro určité květy. Pokud však nemáme možnost nebo znalosti osadit zahradu pouze konkrétními, vhodnými druhy rostlin, můžeme se vydat alternativní cestou, kterou již nyní prošlapává nejedno město s tzv. včelími trávníky – tedy s travní směsí nízkého vzrůstu s kvetoucími druhy, které jsou esteticky přijatelné a ekologicky hodnotné, a které zároveň splňují místní regulace.

Dále je vhodné nabídnout hmyzu dostatek přirozených úkrytů (např. starého dřeva) a prostudovat důležitost konkrétních druhů „plevelu“ v životním cyklu hmyzu. A pak už jen zbývá nechat zahradu řízeně zarůst, sekat jen s ohledem na květ a roční dobu, zalévat, vytrhávat invazivní druhy… A na podzim se pak doporučuje ponechat listí a odumřelé rostlinné části na místě, protože poskytují důležité úkryty pro hmyz během zimy.