Lávka v Albi: Ocelový náhrdelník železničního viaduktu

Odvážná realizace, která však citlivě pracuje s místem i jeho kontextem. Lávka v historickém francouzském městě je dokladem toho, že trpělivá práce s historickým dědictvím může přinést novou kvalitu i bez parazitování na stávající struktuře.

Biskupské město Albi. Právě pod tímto názvem se na seznamu UNESCO nachází historicky významné město na jihu Francie. Město, o kterém se nyní mluví zejména ve vztahu k nenápadnému, ale odvážnému projektu lávky pro pěší a cyklisty, jež citlivě pracuje s rostlou historickou strukturou a dále ji rozvíjí soudobým jazykem.

Architektonické studio Ney & Partners vyhrálo v roce 2013 veřejnou soutěž s inovativním řešením, které je pro jejich práci více než charakteristické. Novou konstrukci lávky se autoři rozhodli zavěsit přímo na stávající železniční viadukt z 19. století. Subtilní ocelová trojúhelníková konstrukce lávky v kontrastu s masivními oblouky viaduktu, na kterém je zavěšena pomocí kloubových konzol, je tak netradičním řešením šitým na míru právě Albi.

Architekt Laurent Ney popsal lávku jako decentní náhrdelník, který podtrhuje dominantu viaduktu. Její organický tvar s rozšířením pod každým obloukem nabízí možnost zastavit se a vychutnat si výhled na město a proslulou Katedrálu svaté Cecílie, jež patří k největším cihlovým kostelům na světě. Právě výhledy a návaznost na město byly v soutěži stěžejním momentem.

Lávka neměla být pouze jednoduchým přemostěním řeky Tarn, které by ulehčilo vytíženému silničnímu mostu, ale měla se stát fungující součástí města. Proto její výstavbě předcházela detailní urbanistická analýza, kdy architekti nakonec umístili lávku na stranu viaduktu odvrácenou od historického jádra – aby nenarušili panorama a nabídli lidem hravé průhledy mezi oblouky.

Návaznosti

Technicky je lávka řešena jako ocelová konstrukce s trojúhelníkovým průřezem a zábradlím z ocelového drátu. Její délka dosahuje 200 m a šířka se pohybuje od 3,5 m s rozšířenými částmi až na 7,5 m. V duchu filozofie studia Ney & Partners, kdy samotná nosná konstrukce je nositelem architektonického výrazu, byl projekt dotažen i v těch nejmenších detailech. O tom vypovídá i výběr konkrétního nátěru, který byl testován přímo na místě výstavby k dosažení požadovaných vlastností.

Důslednou práci s pozemkem dokládá i úprava přilehlého okolí a zasazení stavby do urbánního celku. Autoři zdůrazňují důležitost místa, kde viadukt ústí směrem k historickému centru a protíná město. Tento prostor, kde dříve stával katarský hrad, je historicky významným bodem, který uzavíral celé historické jádro neprůchodnou a zanedbanou hranicí. Ta ani zdaleka neodpovídala historickému významu svého okolí.

Proto se autoři projektu lávky rozhodli ve spolupráci s urbanistickou kanceláří MS-A pečlivě zaměřit na danou lokalitu, kterou nově otevřeli vstříc vodní ploše a citlivou prací s detaily vytvořili potřebný přechod dvou odlišných struktur.

Právě zde se projevil cit autorů pro práci s materiály. Zatímco samotná lávka je provedena tak, aby vzbuzovala dojem lehkosti a nezatěžovala viadukt, veřejný prostor před jejím nástupem je řešen převážně z cihelných zdí, které jsou pro dané město tradiční.

Jak zmiňuje sám architekt Laurent Ney, použití těchto cihelných detailů nebylo z ekonomických důvodů možné využít všude, proto je doplňuje i beton ze směsi kameniva, které bylo použito u historických staveb ve městě. Tímto autoři zajímavým způsobem dosáhli určité návaznosti na materiálový kontext i s použitím nové technologie.

Citlivá práce s místem a projektování dopravní infrastruktury je studiu Ney & Partners dobře známá. Mezi jejich realizace, které podobně pracují s historickým kontextem, patří například lávka Tintagel Castle ve Spojeném království, která propojuje dva útesy, které dříve spojoval hrad. Ten je úzce propojen s legendou krále Artuše, čímž toto místo čelí rovněž velkému tlaku turismu a nese významnou historickou hodnotu, s níž studio opět pracovalo s nutnou dávkou pokory.

Právě tento přístup, trpělivého naslouchání místu, umožnil studiu Ney & Partners dotáhnout projekt lávky v Albi do zdárného konce. Projekt, jenž přesvědčil výbor UNESCO o svém nepopiratelném přínosu, kdy nová stavba není destrukcí stávající kvality, nýbrž přináší lidem možnost vidět krásy svého města z nového úhlu.