Bezbariérové školy jsou stále výjimkou. Nový projekt to chce změnit
Na problematiku fyzické nepřístupnosti škol pro děti s tělesným postižením upozorňuje nový projekt organizace Obyčejný život s názvem Výtahy do škol. Projekt reflektuje přetrvávající architektonické bariéry, které dětem s handicapem znemožňují rovnoprávný přístup ke vzdělávání, a to navzdory zavedené inkluzi ve školství od roku 2016.
Iniciativa chce přispět k odstraňování fyzických překážek ve školních budovách a zároveň poskytuje podporu rodičům i vedení škol, například prostřednictvím návodů a doporučení na nově spuštěném webu www.vytahydoskol.cz. Kromě toho pracuje na seznamu škol, které jsou bezbariérové a disponují výtahem.
Význam výtahů a limity současné praxe
„Téma bezbariérovosti ukazuje i na hodnoty. Co jsme to za společnost, která neumožní dětem na vozíku přístup do školy? Obcházejí se tady zákony. Při rekonstrukci se musí dělat bezbariérové úpravy, ale obchází se to. Není tu nikdo, kdo by se dětí zastal a soudil se. Instalují se schodolezy a nefunkční pomalé plošiny. Trvalé řešení jsou jen výtahy,“ uvedla na tiskové konferenci Jindra Landová z organizace Obyčejný život.
Landová zároveň popsala vlastní zkušenost, kdy její dceru na vozíku odmítlo pět škol.
Řešení přineslo až přestěhování a spolupráce se vstřícným vedením spádové školy, které ovšem narazilo na odpor zřizovatele kvůli nákladům na výtah. Rodina se rozhodla uspořádat veřejnou sbírku, přidala se i obec a dítě se nakonec mohlo do školy zařadit.
Podle Marty Ptáčkové z organizace Spoluškola je problém v mezerách v zákonech, jejich nedodržování a nepochopení specifických potřeb dětí. Upozorňuje, že podpůrná opatření bývají vnímána spíše jako náklad než jako dlouhodobá investice do budoucnosti dítěte i jeho rodiny. Významným faktem zůstává, že instalace výtahů není v současné legislativě zahrnuta mezi podpůrná opatření.
„Vymáhání právní cestou trvá léta,“ uvedla Ptáčková. Pomoci může například mediace mezi školou, zřizovatelem a rodiči.
Ombudsman i ministerstvo připouštějí problémy
Zástupci veřejného ochránce práv se tématu rovněž věnují. „Vnímáme, že skutečně je mnoho rodičů dětí s postižením, kteří se dennodenně potýkají s překážkami, které stát neodstraňuje tak, jak by měl, nebo je přímo vytváří,“ uvedla Romana Švecová z kanceláře ombudsmana. Připomněla rovněž, že Česká republika se zavázala k dodržování Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, ale její závazky naplňuje jen částečně.
Ministerstvo školství prostřednictvím svého zástupce uvedlo, že vyčleňuje dotace na bezbariérové úpravy školních budov, avšak rozpočet nestačí pokrýt poptávku. Situaci dále komplikuje charakter školních objektů, které se často nacházejí v historických budovách, kde narážejí na omezení ze strany památkové péče.
Představitelky zapojených organizací se shodují, že argumentace nedostatkem peněz a limity památkové ochrany jsou častými výmluvami, nikoli nepřekonatelnými překážkami. Právnička Kateřina Vítová k tomu uvedla: „Bezbariérovost není nadstandard pro vyvolené, je to základní potřeba. Lidi odsouváme ze vzdělávání a následně i z pracovního procesu. A pak si stěžujeme, že jsou na dávkách.“