Brána do Borského parku v Plzni: Linie mezi městem a přírodou

Plzeň má novou vstupní bránu do Borského parku. Na místě bývalé tramvajové točny navrhl ateliér Sporadical výrazně liniový jednopodlažní pavilon z betonu a skla, který propojuje městský prostor s parkovou krajinou. Stavba nominovaná na Českou cenu za architekturu je součástí většího projektu západočeské metropole řešícího městskou dopravu.

Místo ostrého oddělení města a krajiny hledali způsoby, jak tyto dva světy propojit. Architekti ze studia Sporadical využili přeměnu bývalé tramvajové točny linky č. 4 k vytvoření nového zázemí i jasně definovaného vstupního prostoru do největšího plzeňského parku.

Borský park o rozloze zhruba čtyřicet hektarů je cenný tím, že zahrnuje několik typů parkových prostor, od téměř francouzsky založené historické části přes březové háje až po části lesoparku. Dříve mu ale chyběl reprezentativní a funkční vstup z jihovýchodní strany, tedy z místa nejvíce napojeného na městskou strukturu.

„Koncept byl od začátku jednoduchý. Chtěli jsme vytvořit předěl, který se chová jako brána, nikoliv bariéra,“ říká k návrhu architekt Aleš Kubalík ze studia Sporadical. „Stavba měla jasně vytyčit linii mezi novými zastávkami MHD a parkem, ale zároveň umožnit plynulý průchod,“ doplňuje.

Krajinná přímka

Revitalizace zapadá do širšího městského projektu, který zahrnoval prodloužení tramvajové trati na Borská pole, vznik parkoviště P+R a přestupního terminálu Kaplířka. Nová brána je čtvrtou etapou tohoto procesu a logickým bodem propojení města a parku. Před pavilonem vznikl dlážděný prostor určený pro intenzivní městské využití.

Za objektem se prostor bývalé točny proměňuje, místo kolejiště je zde nyní travnatá plocha s novou výsadbou stromů, kterou architekti začlenili do parku. Část kolejí zůstala záměrně zachována jako připomínka industriální minulosti místa. Do budoucna na nich mají stát mobilní platformy na vyřazených tramvajových podvozcích, které poslouží pro dočasné výstavní, divadelní či odpočinkové instalace.

Pavilon je tvarově jednoduchý a v půdorysu působí spíše jako linie než masivní blok. Jednopodlažní objekt kombinuje pohledový monolitický železobeton a velkoplošné prosklení v hliníkových rámech. Rozdělení na dvě funkční části – kavárnu a veřejné toalety – vytváří mezi nimi volný průchod, který přímo navazuje na kompoziční osu mezi zastávkami městské dopravy.

Plochá střecha, nesená subtilními ocelovými sloupky, je zčásti řešena jako vegetační, na východní straně se prodlužuje do přístřešku pro zastávku. Technické instalace kryje perforovaný plech a světlík nad kavárnou přivádí denní světlo hluboko do interiéru a současně tvaruje jeho prostorový výraz.

Materiálové řešení je záměrně střídmé. Beton a sklo doplňuje modřínové dřevo na terase a pergole podél jižní fasády. Předprostor je vydlážděn velkoformátovými betonovými prvky, což vizuálně navazuje na městský charakter, zatímco za objektem nastupují měkčí přírodní povrchy parku. „Chtěli jsme, aby dům působil klidně a neutrálně. Aby se nevnucoval, ale jasně ukazoval, kde končí město a začíná park,“ popisuje Kubalík.

Zázemí s vizí

Technické řešení stavby umožňuje celoroční provoz. Pavilon je vytápěn tepelnými čerpadly s podlahovým topením a využívá systém hospodaření s dešťovou vodou, která se sbírá ze střechy i zpevněných ploch. Akumulační nádrž pod objektem slouží k zavlažování parkových ploch. Z hlediska provozu nabízí stavba flexibilitu. Kavárna s venkovní terasou, veřejné toalety a otevřený průchod vytvářejí přirozené centrum pohybu návštěvníků.

Nájemce plánuje prostor aktivně zapojit do kulturního života města, od pravidelných akcí po půjčovnu sportovního vybavení a společenských her. Brána do Borského parku tak kombinuje architektonickou čistotu s praktickým provozem a jasně definuje své místo v městské struktuře.

TEXT: DOMINIKA ANTONIE PFISTER
Článek vyšel v časopisu ASB 4/2025