Při pořizování vlastního bydlení je úplně první otázkou: novostavba, nebo rekonstrukce? Když se řekne rekonstrukce, může se jednat o drobné úpravy interiéru nebo i kompletní renovaci celého domu. Stodola stará 150 let se stala schránkou pro zcela nový, na své starší kolegyni nezávislý dům. Více v článku Rekonstrukce staré stodoly svépomocí
Pro patrové rámy se běžně používá beton a ocel. Těmito materiály lze vytvořit tuhé monolitické propojení svislých sloupů a vodorovných příčlů. Použití dřeva je zde zcela výjimečné. Podstata nového řešení spočívá v přeplátování spojovaných sloupů a příčlů s vybráním pro vložení ocelové spojky připevněné ke každému spojovanému prvku svorníky.
Mladí manželé si přáli zejména otevřený prostor interiéru, co nejvíce propojený tak, aby se rodinný život odehrával společně – v domě tedy vznikla v podstatě jedná velká a také vysoká místnost s otevřenou dispozicí, doplněná několika menšími pokoji.
V současné době se s názvem energeticky pasivní dům (EPD) setkáváme na každém kroku. Mnoho lidí o něm zasvěceně mluví, popisují jej, novináři se snaží své čtenáře zaujmout a překvapit. Když si ovšem pozorně tyto texty pročteme, zjistíme, že se opakují stále stejné pojmy a informace, pouze jinak formulované.
Na těchto dvou rodinných domech si chtěl stavitel ověřit méně obvyklý typ vnitřních izolací, větrání a topení. „Vyzkoušeli jsme tu některé věci, o nichž většina investorů vůbec neuvažuje, například rekuperační jednotku se zemním registrem,“ říká. Stavbě se věnoval do všech detailů. Jeho záměrem bylo postavit dva poměrně levné domy, jež by se svými parametry blížily stavbám s pasivním způsobem vytápění, tedy s minimální spotřebou energie.
Tváří v tvář účtům za energie se leckdo zamyslí nad myšlenkou energeticky soběstačného domu. Dům, kam nevedou dráty a potrubí, kde není třeba nikomu za nic platit. Bydlení v prosté chýšce v pustých lesích nebo v kartónové krabici pod mostem zdaleka nejsou pro každého. Spíše budeme chtít dům poskytující dost komfortu i člověku zhýčkanému jednadvacátým stoletím.
Rodinný dům v Mladé Boleslavi od Jiřího Špačka měl mít původně rovnou střechu, ale tlak okolní výstavby a situace nakonec vedly k pultovému zastřešení. Nešlo jen o kosmetickou úpravu původního záměru, ale při zachování konstrukčního systému se do stavby vnesla různorodost jako princip. Důkaz toho, nakolik je každá stavba složitou výslednicí mnoha vlivů, uprostřed nichž je architekt zároveň démiurg i stratég.
Zatímco v Rakousku postavit dřevěný dům znamená nosit dříví do lesa, v Čechách je to stále ještě exotika. Rakouský architekt Helmut Dietrich tak trochu přesadil, zůstaneme-li u této metafory, kus romantické krajiny Bregenzerwaldu na okraj Prahy-Lipan, když zde vyprojektoval nízký dřevěný dům.
Současné technologie umožňují bez větších problémů postavit dům, který je energeticky soběstačný a zároveň poskytuje velmi dobrý komfort. Stavba přitom nemusí být o více jak 10 % dražší než ostatní. Energetická nezávislost se již v blízké budoucnosti může ukázat jako velká výhoda, zejména při dalším růstu cen energií nebo poklesu příjmu domácností. Peníze vynaložené na energetický systém domu jsou pak skutečně dobrou investicí.
Dřevostavby představují suchý stavební systém, který je alternativou výstavby nejen rodinných domů. V porovnání s běžnou výstavbou mají domy na bázi dřeva svoje výhody, ale i nevýhody. Většinu nevýhod je možno v současnosti odstranit pomocí moderních materiálů a technologií. Dřevodomy mohou sestávat z různých stavebních systémů. Při jejich návrhu, ale i výstavbě je však třeba myslet na vlastnosti dřeva (nabobtnávání, vysychání) a eliminovat jejich účinek na konstrukci.
Snadno si na to zvyknete. Na komfort, který ještě nedávno patřil spíše do sci-fi příběhů, ale dneska v něm lidé žijí. Jak se bydlí v takzvaném inteligentním domě?
