Správně navržené město tlumí hysterii. Společnost je odolnější vůči chybám, tvrdí Petr Hlaváček

Architekt, urbanista a náměstek primátora hlavního města Prahy Petr Hlaváček přibližuje, proč stavební povolení trvají tak dlouho, co je v české komunální politice náročnější než v zahraničí či v jakém stavu je práce na nové Vltavské filharmonii.

„Česká demokracie spočívá v tom, že každý den dohadujete nový matrix,“ říká náměstek pražského primátora pro územní a strategický rozvoj Petr Hlaváček.
Z pozice politika musí najít shodu i s lidmi, se kterými nemá stejný názor. Proto považuje za potřebnou výbavu komunálního politika empatii, silnou pozici a schopnost věci realizovat.

„Město je nejsofistikovanější lidský výtvor a je obrazem mnoha věcí. Čím sofistikovanější věci děláte, tím to vyžaduje větší nasazení, koncentraci a spolupráci,“ dodává Hlaváček. Praha je podle něj připravena na výstavbu více než tří set padesáti tisíc bytů a s regiony by ji měly propojit vysokorychlostní tratě. Kde budou stát a má se Praha ještě kam rozvíjet? A proč Praha poskytla záštitu prvnímu ročníku soutěže ASB GALA 2025?

Jste architekt a už roky působíte jako komunální politik. V čem je největší rozdíl mezi těmito dvěma světy?
Mám to složitější v tom, že tady se snažíme realizovat to, o čem jsme dvacet let přemýšleli s kolegy na fakultě architektury. Má to návaznost, proto architektům doporučuji, že kdyby chtěli jít do politiky, ať to dělají nějak takto, protože jinak jsou ty profese odlišné. Ale abych se vrátil k otázce, tak zatímco při architektuře je více autorství, při politice hledáte shodu i s lidmi, s nimiž nemáte stejný názor.

Daří se?
Česká demokracie spočívá v tom, že každý den dohadujete nový „matrix“. Když máte přímo voleného primátora jako v New Yorku nebo Bratislavě, lidé ho volí s tím, že se odehrají věci, které slibuje. Tam se architektům a poradcům pracuje lépe, protože „přijímač“ je koncentrovanější a má větší pravomoci. Ale v českém prostředí je demokracie složitá a velmi diverzifikovaná, proto potřebujete politika, který je empatický, má silnou pozici a je schopen věci realizovat.

Snažíte se o to?
Nestojí to jen na mně. Město je nejsofistikovanější lidský výtvor a je obrazem mnoha věcí. Čím sofistikovanější věci děláte, tím to vyžaduje větší nasazení, koncentraci a spolupráci. V případě města je třeba mnoho věcí promyslet, dohodnout a povolit. Například domy se stavějí s desetiletým zpožděním po návrhu.

Je šance procesy urychlit, nebo to musí trvat tak dlouho?
České prostředí je pod kritikou, že se povoluje pomalu. Ale když se poctivě podíváte na přípravu velkých projektů v Londýně, Paříži, Hamburku nebo Mnichově, přijdete na to, že příprava hlavní struktury trvá všude zhruba stejně dlouho. Rozdíl je potom legislativní. Když uděláte na „kultivovaném Západě“ velkou dohodu v území, povolení je rychlé, protože se už jen kontroluje soulad s plánem. Ale poctivá příprava se základní shodou trvá dlouho všude. Při přípravě nové čtvrti je dvanáct a více let úplný standard.

Média vás označují za hlavního pražského plánovače. Sedí to?
Tradice českého územního plánování je hluboká a sahá do devatenáctého století. Největší rozkvět byl za první republiky, kdy se město rychle zvětšilo z šesti set tisíc na devět set tisíc obyvatel. Z vedlejšího města monarchie se tehdy stala metropole tehdejšího Československa s Podkarpatskou Rusí. Tlak na plánování byl enormní, stěhovalo se mnoho lidí a stavělo se více než dnes. Vznikla Státní plánovací komise, později Útvar rozvoje města v šedesátých letech a dnes Institut plánování a rozvoje (IPR). Město má odbornou složku a já jsem jen pokušením pro kolegy novináře používat toto označení, protože jsem architekt a hodně projektů koordinuji. Ale není to úplně správné, plánovačem je Institut plánování.

Říká se, že architektura dokáže měnit život ve městě. Vnímáte to tak i vy?
Architektura není zárukou, ale předpokladem šťastnějšího života. Když společnost prožívá traumata, tak se její význam snižuje. Všeobecně však správně navržené prostory výrazně ovlivňují to, jak se v nich cítíte. Pokud se společnost dostane do stresu a žije v kvalitní, stabilizované struktuře, je odolnější a méně náchylná k hysterii a chybným krokům. Architektura má velký význam, ale sama o sobě společnost nespasí.

Město Praha poskytlo záštitu ocenění ASB GALA, které oceňuje místo staveb konkrétní lidi. Proč jste se tak rozhodli?
Přišlo nám to zajímavé.

Vidíte přidanou hodnotu v tom, že se vyzdvihují osobnosti architektury a stavebnictví, a ne stavby?
Dnes na pódium přicházejí celé týmy, protože lidé si více uvědomují, že je to týmová práce. V šedesátých a sedmdesátých letech bylo téma architekta jinde než dnes, ale platí to, co jsem slýchával po nástupu do ateliéru po skončení školy. Architekt se pozná podle toho, že má na botách bláto ze stavby. V každé fázi procesu je důležitý někdo jiný, jen architekt je přítomen u každé. V tomto smyslu je ocenění architekta správné, ale je třeba to vidět jako týmovou práci.

Kdybyste nebyl náměstkem, ale znovu architektem, co byste dnes chtěl navrhovat?
To je náročná otázka a v tom je architektura pěkná. Práce kolem nás je hodně a dá se pomoci i drobnostmi. Projektovat bych asi nechtěl, ale chtěl bych dotáhnout Vltavskou filharmonii. Třeba stavební povolení, peníze a je třeba pro to hlasovat. Také Rudolfinum dnes vnímáme jako samozřejmost, ale stavbě předcházelo mnoho peripetií. Se stavbou filharmonie jsme někde v polovině. Máme soutěž, EIA a projektuje se, ale ještě se to musí povolit a dát dohromady peníze.

Je těžší polovina před vámi, nebo už za vámi?
Je to jako při cestě autem na dovolenou. Kritická chvíle může přijít kdykoliv, i na konci. Tady platí totéž. Zajímavé však je, že tomu projektu věří lidé více než obvykle, což v českém architektonickém prostředí není zvykem. Slovenské prostředí je více entuziastické, Češi jsou naučeni být velmi kritičtí. Je to milé překvapení.

Jak reagují na nový územní plán Prahy, který se připravuje už více než deset let, a v jakém je stavu dnes?
Na podzim budeme dělat opakované veřejné připomínkování a příští rok bychom to chtěli předložit ke schválení. To, že je plán digitální, beru jako samozřejmost. Může být díky tomu základem systému, který bude propojovat město s množstvím dat. Plán jasněji definuje nezastavitelné plochy uvnitř města a bude fungovat jako nový technický průkaz města. Pojednává více strukturu než funkční uspořádání. Plán jako nový standard umožní městu profesionálně rozhodovat dalších dvacet až dvacet pět let. Když se potom bude inovovat datový model, může se upravit změnami a nemusí se dělat celý znovu. Rozdíl je především v tom, že před sto lety byly průmysl, bydlení a rekreace tři odlišné, často neslučitelné funkce. Dnes je tendence žít, rekreovat se a pracovat v jedné čtvrti.

Mezi hlavní témata nového plánu patří klimatická změna, bydlení, veřejná prostranství a občanská vybavenost. Je něco na prvním místě?
Je to komplementární balík. Když děláme čtvrti v brownfieldech, myslí se na všechny oblasti a všechny jsou obsaženy v plánovací smlouvě. Když jsem přišel na IPR, veřejnému prostranství mnoho lidí nevěřilo. Dnes je to samozřejmá součást. Úspěch západoevropských měst je v tom, že veřejný prostor je respektován napříč rozumnými politickými stranami.

V roce 2022 se v Praze mluvilo o deficitu třiceti tisíc bytů. Kolik jich chybí dnes a co s tím udělá nový plán?
V novém územním plánu máme kapacitu na více než tři sta padesát tisíc bytů. Odhad je, že ročně by se mělo postavit kolem deseti tisíc bytů. Před kovidem jsme to skoro zvládli a minulý rok to bylo téměř osm tisíc.

Kde přibydou?
Praha má limity kvůli UNESCO, ale naučili jsme se navrhovat a stavět čtvrti tak, aby nebyly vysoké a byly poměrně husté. Vinohrady mají kolem tří set padesáti obyvatelů na hektar a sídliště také, ale mnoho částí města je řídkých. Trochu to souvisí s recyklací území, která zkvalitňují části, které nejsou dost kvalitní.

Co to znamená?
Například v Praze 5 teď stojí šest jeřábů a vzniká tam celkem pěkné město. Budete tam moci projít pěšky nebo na kole mezi Smíchovským terminálem a Ženskými domovy. Bude tam škola, školky, administrativně-obchodní část a bydlení. V budoucnu to bude pěkná obytná čtvrť.

V plánu se skloňují i vysokorychlostní tratě. Jak o nich uvažujete?
My jako město podporujeme koncept vysokorychlostních tratí, protože mohou zchladit urbanizaci a pomoci, aby hlavní město nevysávalo lidi z regionu. Jeden koncept spojuje Prahu s Ústím, Berlínem, Brnem a Jihlavou. Druhý je Metropolitní expres spodem, který propojuje regionální tratě se základnou na Hlavním nádraží. Přibýt má i směr z letiště, který má být vlakem propojen s Masaryčkou. Po dlouhé době se tak propojí dálková a příměstská doprava. Nespasí to všechno, ale může pražskou urbanizaci mírně zchladit. Budete moci bydlet v Jihlavě, mít deset minut do lesa, děti na skvělém gymnáziu a možnost krásného historického centra s dobrými kavárnami, přičemž se rychle dostanete do Brna i Prahy. Neznamená to, že se Praha nemá rozvíjet, jen to nebude muset být na úkor regionů.