Urbanismus

Všichni po nich jezdíme. Jsou v metru, v obchodních centrech, v bankách, na úřadech i na letištích. Ale aby byly eskalátory a travelátory i venku místo obyčejného chodníku, či normálních schodů? Na to jsou experti Španělé. Jen v Barceloně mají venkovních eskalátorů několik. Pozadu nezůstalo ani město Vitoria v severním Španělsku, které má nainstalované kryté jezdící rampy téměř přes celé centrum.

Na procházky po parku plném zeleně není v New Yorku mnoho příležitostí. Nejkultovějším a nejnavštěvovanějším místem s bohatou zelení je samozřejmě Central park. Rozšířit nabídku parků v tak přeurbanizovaném městě, jako je New Yorku, je takřka nemožné. Skupina nadšenců ze sdružení High Line ale přece jen našla řešení v podobě neobvyklého konceptu.

Tiskem v lednu proběhla zpráva o tom, že rozpracovaný koncept pražského územního plánu s novou koalicí na magistrátu končí a že se začne znovu – a prý lépe. Ohlasy jsou chabé. Pro zasvěcené je to vesměs úleva doprovázená zvýšenou nervozitou, co bude dál, ale pro zbytek odborné, natož laické veřejnosti se jedná o informaci bez pointy. I na specializovaných doménách, kde jsou lidé ochotni diskutovat o čemkoliv, prošla tato zpráva stranou zájmu grafomanů. Dokládá to, jak moc se územní plán Prahy vzdálil, respektive nikdy nepřiblížil živému a smysluplnému dokumentu, kterým by mohl být, a jak těžkou startovní pozici má jakákoliv ambice jej rehabilitovat. A není se čemu divit.

Jan Sedlák, urbanista, architekt a pedagog na fakultě architektury ČVUT v Praze, má rád města se všemi jejich krásami i některými nectnostmi. Nejvíce – jako pražský rodák – samozřejmě Prahu. V centrální Praze zná bez nadsázky každý kámen. Město v jeho podání nejsou neživé budovy a infrastruktura ani pouhé zóny k zastavění.  Je to pulsující svět se svébytnou kulturou a duší, kterou je nutné hájit.

Fráze, kterými developer oznamuje, že v rámci svého projektu postaví nový park, školku, krytý bazén, zimní stadion a investuje do dopravní infrastruktury, znějí krásně. Píšou se tiskové zprávy, poklepává na základní kámen. Za tímto pozlátkem se skrývá mnohem prozaičtější realita. Města jsou někdy ráda, když činnost developerů přežijí bez větších urbanistických ztrát.

Budoucnost měst spočívá v jejich minulosti, z níž musejí vycházet a dále se rozvíjet. Chandigarh, dítě Le Corbusierova génia, má dnes něco přes padesát let a v jeho případě se musíme především poučit z chyb, které tento ambiciózní projekt přinesl. Je odpovědí na manifest CIAM z roku 1933 a na vizi moderního indického města.

Česká města procházejí v posledních dvaceti letech rozvojem, pro který nenajdeme srovnání s žádným obdobím v naší historii. Nejvíce samozřejmě Praha. Na místě tradičních městských čtvrtí, jako bývaly Holešovice, Karlín nebo Michle, vznikají různé City, Towny, Centre a Plazy, které se svou multifunkčností a „atraktivním mixem nájemců“ snaží přilákat co nejvíce lidí k práci, zábavě, sportu, nákupům a relaxaci. Ne vždy se to daří, některá tato místa i po letech fungování působí dojmem více méně výlučných enkláv.

Newyorský architekt Mitchell Joachim byl loni na základě svých ekologických vizí navržen časopisem Wired na seznam patnácti osobností, kterým by měl nový americký prezident naslouchat. Není se co divit – v době globálních změn klimatu se téma udržitelného rozvoje prosazuje zvláště neodbytně a naléhavě. Cenným příspěvkem k tomuto tématu byl nedávný rozsáhlý projekt Zelená architektura pořádaný Galerií Jaroslava Fragnera, kterého se Mitchell Joachim zúčastnil výstavou a přednáškou. Myšlenky, které Joachim v rámci think-tanku Terreform 1 a vlastního architektonického studia Archinode rozvíjí, jsou spíše utopické – jistě právě díky tomu i pádné.

Po několika letech diskuzí nad novou podobou prostoru mezi ulicemi Spálená a Národní dojde k realizaci návrhu atelieru Cigler – Marani Architects. Stavba začne koncem letošního roku. Otázka, zda stavět a jak, je tedy zodpovězená.

Plzeň, díky své výhodné poloze na křižovatce obchodních cest, byla vždy významným obchodním a kulturním centrem západních Čech. Po založení pivovaru a strojírenského podniku Škoda v 19. století její význam ještě vzrostl. V současnosti město profituje ze strategické polohy na ose východ – západ, která ještě posílila výstavbou dálnice D5, spojnicí mezi Německem a Českou republikou.

Dva zajímavé projekty, které jsou zaměřeny na tvorbu veřejného prostoru, připravila architektonická kancelář Šafer Hájek Architekti, s. r. o. Ojedinělým projektem je vybudování nového městského centra rychle se rozvíjející obce Vráž u Černošic. Vytvoření velkého veřejného prostoru na zakoupeném soukromém pozemku znamená v soukromém developmentu zcela mimořádný počin. Druhým příkladem je revitalizace parku v Praze 10 – Zahradním Městě.

Obrovské několikametrové „houby“, tyčící se nad bývalým městským tržištěm. I tak může vypadat architektura vytvářející veřejný městský prostor. Metropol Parasol podle návrhu berlínského architekta Jürgena Mayera H. a madridského stavebního inženýra Carlose Merina je stavba, která by se měla stát novou ikonou španělské Sevilly.

V roce 1988 podpořil francouzský ministr kultury Jacques Lang novou urbanisticko-architektonickou soutěž nazvanou PAN, neboli Projets  l´Architecture Nouvelle – projekty nové architektury. Zakladatelskými zeměmi soutěže později pojmenované Europan se vedle Francie staly i členské země tehdejších evropských společenství Německo, Itálie, Belgie, ale také Švýcarsko a Portugalsko. Do 9. ročníku Europanu se vloni zapojilo dvaadvacet zemí se třiasedmdesáti soutěžními lokalitami.