Lisovaný Papundekl: Nová scéna pro starý byt

Panelový byt v posledním patře pražského domu se stal místem netradiční přestavby – otec a syn se tu potkali jako zadavatel a architekt. Studio Papundekl proměnilo původní dispozici v otevřený, světlý prostor, kde se každodenní život volně prolíná s tvorbou. Byt teď slouží jako místo klidu, vaření, práce i inspirace – v kulisách recyklovaných materiálů a nenápadné estetiky.

Panelové domy dominují českému bytovému fondu již více než půl století a dodnes jsou domovem téměř třetině českých obyvatel. Tento obrovský segment ale zároveň trpí zásadním problémem: většina panelákových dispozic nevyhovuje současným potřebám obyvatel.

Řada bytů je buď příliš malá, nebo má nevyhovující členění, které působí stísněně a neprakticky. Tento „strukturální nedostatek bytů“ znamená, že nabídka bytů neodpovídá struktuře současné společnosti.

„Třípokojový byt jsem získal po rodičích. Jeho padesátileté obývání bez velkých úprav si nevyhnutelně žádalo rekonstrukci,“ popisuje výchozí situaci majitel – choreograf, tanečník, herec, režisér, dramaterapeut a ve všech směrech umělec Jan Bárta. Rekonstrukci se pak rozhodl svěřit svému synovi, architektovi a jeho studiu Papundekl.

„Zalíbila se mi možnost účastnit se přestavby panelákového bytu mému synovi, který je architektem. Pravda, několika mým známým, vrstevníkům především, se návrh na přestavbu zdál odvážný, ale mně se zdálo, že když už se přestavuje, mělo by se mé bydlení stát opravdu moderním a příjemným místem k pobývání,“ komentuje.

Projekt ateliéru Papundekl je tak odvážnou odpovědí a dobrým příkladem jak se dá k rekonstrukci přistoupit. Bourají se zde hranice jasného členění a prostor se stává více multifunkčním, jednotlivé aktivity se tak mohou prolínat.

Pro udržení prostorové hierarchie přidávají funkční členění v podobě jednotlivých boxů. Jeden box tvoří koupelna, další boxy pak vymezují prostor kuchyně a oddělují ložnici a ateliér. Hranice jsou zde ale jemnější, někdy jen naznačené a transparentní. Světlo může volně proudit, prostor působí mnohem větší a příjemnější.

„V návrhu bylo pamatováno na mou zálibu ve vaření. S dostatkem prostoru návrh počítal také pro moje výtvarné aktivity. Pojetí bytu jako jediného prostoru se třemi výraznými objekty, poskytovalo dostatek volného a prosvětleného místa. Dominantou bytu zůstává kuchyňský pult se sloupem jenž prochází přímo pracovní deskou“ zachycuje své dojmy Jan Bárta.

Nejvýraznějším prvkem celé rekonstrukce je pak kromě prostorových změn samotný materiál. Architekti se rozhodli vydat ekologicky šetrnější cestou a hlavní prvky jsou opláštěny deskami z recyklovaného materiálu packwall. Tento deskový materiál se vyrábí z vícevrstvých nápojových kartonů, které obsahují kromě papírových vláken také polyethylen a hliníkovou fólii, právě díky tomuto složení je materiál náročnější na recyklaci.

Příkladem může být klasický Tetra Pak. Desky packwall tak dávají druhý život beze zbytku – materiál vzniká lisováním, které navíc funguje i bez přidaného lepidla, protože plastový obsah zde může sloužit jako pojivo. Na podlahu byla použita betonová stěrka a nábytek je často navržen v kombinaci s nerezí. Jemné odstíny šedé pak dotvářejí celkové vyznění bytu a nechávají vyniknout nezvyklému materiálu boxů v kombinaci s výtvarnými díly.

„V bytě žiji od října, a ač už ani svým věkem nepatřím mezi přívržence avantgardy, cítím se zde opravdu jako doma, za obrovskou výhodu považuji umístění bytu v sedmém, tedy nejvyšším, patře domu. S okny prosklenou téměř celou stěnou sousedící s lodžií vytvářejí pocit svobody a volnosti…“ popisuje umělec. Byt se mu tak stává vlastním jevištěm.