Pozemek s ideální polohou a nádherným výhledem. A přesto na něm žádný dům nestál. Proč? Neodpovídal obvyklým parametrům, které by měla splňovat každá správná stavební parcela – minimálně pravidelný tvar a rovinatost, případně pouze mírný svah.
V případě, že se investor rozhodne pro stavbu pasivního domu, je důležité respektovat základní pravidla návrhu pasivních domů i jejich konstrukčního řešení. Jedním z těchto pravidel je zejména docílit schopnosti obálky nepropouštět vzduch.
Zcela primárně bylo toto stavení určeno k hospodářským účelům. Prostě stodola, řečeno lakonicky. Její vznik je datován do druhé poloviny 19. století, a ač stojí dnes na otevřené planině, obklopené horami, původně se nacházela na okraji vesnice Praz-de-fort v údolí Val d'Entremont.
Z ulice působí tenhle dům drobným dojmem, klame však tělem. Stačí popojít do zahrady a máme před sebou sebevědomou vilu, která svým obyvatelům poskytuje krásný panoramatický výhled do okolí.
Architekt Jan Šépka se proslavil jako člen ateliéru HŠH, který postavil třeba růžový dům v Černíně. Trojice společně rovněž začala pracovat na úpravách zámeckého parku a kočárovny v Litomyšli, které po rozchodu kanceláře dokončil Jan sám. Úkol to nebyl jednoduchý! Už od začátku totiž bylo dáno, že je třeba se na projekt dívat z mnoha různých perspektiv.
Jednu z cen soutěže Interiér roku získal menší byt v pražských Dejvicích. Byt, který nejede v mainstreamu současné architektury a designu. Stylově nezařaditelný, suverénní a veskrze sympatický, zrcadlící osobnost své majitelky.
„Z potřeby manifestovat naše architektonické cítění a z nutnosti zhmotnit desetiletou vyčerpávající praxi v Olomouci jsem se s kolegyní-manželkou rozhodl zahájit svépomocí stavbu ateliéru. S romantickou vidinou recyklace krásných kastlových oken, jež byly zachráněny ze zábřežské Masarykovy základní školy od hradeckého architekta Lysky, jsme před třemi lety započali stavbu. Je symbolické, že právě kvůli této akci jsme se vrátili zpátky do našeho domovského regionu.“ Lukáš Blažek
Design svítidel je výrazným prvkem většiny interiérů. Při výběru těchto nepřehlédnutelných elementů musí architekt či designér dbát nejen na estetické kvality svítidla ladící s celkovým stylem prostoru, ale také na funkčnost, snadnou údržbu a dodržení norem. Jak dosáhnout kombinace všech těchto parametrů? Inspirovat se můžete několika nápaditými novinkami ze světa interiérového osvětlení.
Titulek možná trochu připomíná začátek pohádky a následující text od ní nemá daleko. Mnohem více je ale příběhem o architektu Davidu Chmelařovi, jeho trpělivosti, touze cítit historii a ambici ji psát.
Na břehu řeky Thu Bon, ve vietnamské provincii Quang Nam, poutá pozornost kolemjdoucích zvláštní keramické stavení. Kromě toho, že slouží jako pracovní prostor místnímu umělci, je i sama budova uměleckým dílem.
Postavit si dřevostavbu na kopci s sebou nese mnoho předností – nevyplaví ji voda, je z ní daleký rozhled, nelze ji přehlédnout. A když je dobře postavena, nesfoukne ji vítr. A to ani v případě, že je kopec, na němž dům stojí, větrný. Ať skutečně, nebo jen podle jména.
Mohlo by se zdát, že princip hostelu je jednoduchý – musí návštěvníkům nabídnout adekvátní prostředí pro nocování. V Olomouci v hostelu Long Story Short však chtěli svým hostům dopřát daleko více. Interiérem je nejen hostí, ale vyprávějí jim i příběhy. Pobyt zde nebude jen službou, ale zážitkem. A kdo za to může především? Interiérová designérka Denisa Strmisková.
Již více než sedmdesát let stabilizovaná zástavba nad Podolskou vodárnou je složena z malých obytných bloků, činžovních vil i velkých rodinných domů. Poměrně krátkou ulici Procházkovu tvoří rodinné domy, na kterých vyniká jednotné architektonické tvarosloví.
UME Studio ve spolupráci s Akane Moriyama vytvořilo proměnlivý interiérový prvek, který vertikálně rozděluje jednotlivé prostory. A navíc krásně voní.
„Přistoupíme-li na tezi, že luxus je radostné plýtvání, pak můžeme tento byt nazvat luxusním díky tomu, jak zachází s prostorem.“ Jan Hora
