Odpadní trubky z polypropylenu, odolávající vysokým teplotám. Připojovací, odpadní, větrací a svodné potrubí uvnitř budov (oblast použití B) v případě vyššího teplotního, či chemického zatížení, avšak bez nároku na sníženou hořlavost.
Poškození vodovodních potrubních systémů je složitý proces ovlivňovaný mnoha faktory, jejichž kombinovaný účinek může vést až k selhání systému. Komplexní účinek koroze, poškození vodovodních systémů vlivem mechanických a statických jevů a jejich stáří se odráží na jejich spolehlivosti. Při snaze minimalizovat hlavní nedostatky a maximalizovat jejich životnost je nutné pochopit způsob a mechanismy poškození vodovodních systémů.
Tímto textem navazujeme na článek uveřejněný v minulém vydání časopisu, který se zabýval systémy zásobování vodou a odvodněním objektů.
Teplo získané z odpadní vody lze optimálně využít k nízkoteplotnímu vytápění, vysokoteplotnímu chlazení a k přípravě teplé vody v nízkoenergetických budovách. Pro naplnění tohoto potenciálu je však nutná spolupráce projektanta se správcem kanalizace.
Motivy k decentrálnímu hospodaření s dešťovou vodou můžeme obecně rozdělit do čtyř skupin, které jsou navzájem propojeny: ekologické, bezpečnostní, ekonomické a legislativní.
Jeden z prvních úkolů, které se při realizaci stavby řeší, ať už z pohledu stavebníka rodinného domu, či projektanta velkého industriálního halového komplexu, je odvodnění stavby, eventuálně dalších ploch příslušejících ke stavbě. S ohledem na velikost stavbou zabraných pozemků každoročně vznikne adekvátní objem srážkových vod, se kterým je potřeba naložit tak, aby neohrožoval konstrukci stavby a další majetek ani nevyplavil sousedy v okolí. Koncept hospodaření se srážkovými vodami se proto v posledním desetiletí dostává do popředí zájmu a mění se také v moderní pojetí, které zahrnuje prosazování decentralizovaného principu, tedy řešení problému v místě vzniku – přímo na stavebním pozemku.
Pandemie chřipky A (H1N1) v roce 2009 nám připomněla, že vnitřní prostředí moderních budov nás neochrání před hrozbou rychlého šíření nově vznikajících infekčních nemocí. Od roku 2003, kdy svět ochromilo onemocnění akutního respiračního syndromu (SARS), je patrná snaha zamezit přenosu respiračních infekcí vzduchem pomocí techniky. Při tom narážíme v oblasti větrání budov na otázky, na něž neznáme odpověď.
Ve vybrané lokalitě (Žarošice) byl vybudován jednoduchý poloprovozní model, který zabezpečoval odvádění a akumulaci žlutých vod pomocí klasického pisoáru. Šlo tedy o částečný DESAR systém – oddělování a akumulaci žlutých vod. Cílem studie bylo zjistit, jak se chová separovaná žlutá voda při dlouhodobém uskladnění v akumulační nádrži.
Metody odvádění a čištění odpadních vod z decentralizovaných území se používaly již v minulých desetiletích v méně osídlených venkovských oblastech. Nicméně decentralizovaný systém, který je zaměřený na odvádění, znovupoužití a recyklaci odpadních vod, je komplexní novou metodou a má potenciál pro uplatnění ve stále více oblastech.
Kořenové čistírny odpadních vod získávají pro svou provozní nenáročnost a nulovou spotřebu energie čím dál větší oblibu v České republice i v zahraničí. Lze je využít pro nejrůznější druhy odpadních vod – z obecní kanalizace, individuálních objektů, nemocnic, některých průmyslových odvětví, skládek, dešťových vod, bazénů a koupališť atd. Článek popisuje princip jejich fungování, jejich technické parametry a ekonomiku výstavby i provozu.
Nejčastější obavou z rekonstrukce WC bývají stavební práce, které bylo dodnes zapotřebí realizovat ruku v ruce s výměnou staré toalety za novou. Na trh však přichází novinka – designové a inovační řešení pro toalety – Geberit Monolith, které lze bez zásahu do stavební konstrukce instalovat na místo původní toalety s vestavěnou splachovací nádržkou. Můžete ho napojit na stávající odpadní a přívodní kanalizační potrubí. Splachovací nádržku skryjete za precizně provedený skleněný panel.
Uplatňování koncepce zvyšování energetické efektivnosti budov ve spojení s jejich povinnou energetickou certifikací vede ke snaze o využívání obnovitelných zdrojů energie a maximální využití zpětného získávání tepla. Využití těchto netradičních zdrojů umožňuje snížení celkového množství dodané energie a primární energie, a tím i zařazení budovy do lepší energetické třídy. Velmi zajímavým se v tomto směru jeví využití tepla z kanalizačních systémů v budovách, a to jak z kanalizace mimo budovu, tak i ze zařízení na předčištění splaškové odpadní vody.
Naše země je ze 70 % povrchu pokryta vodou, z toho jsou však pouze 2 % sladké vody a navíc jen přibližně 1 % této vody je nám k dispozici v řekách, jezerech a v podzemí. Prognózy specialistů na přírodní prostředí jsou hrozivé. V roce 2025 bude třetina obyvatelstva na zemi trpět nedostatkem vody. Udělejte něco! – Čas běží. Začněte využívat déšť, abyste snížili spotřebu pitné vody.
V mnoha domech v České republice se v současné době nacházejí instalace provedené v době jejich výstavby. Některé z těchto domů byly postaveny před druhou světovou válkou. I když předválečné instalace byly z kvalitních materiálů, postupně dožívají. Dožívají také instalace z poválečné doby. U kovových potrubí má na životnost vliv především koroze způsobující fyzické opotřebení. U zařizovacích předmětů se setkáváme především s opotřebením morálním nebo poškozením během používání.
Účastníci výstavby podceňují dodržování podmínek pro odvodnění zařizovacích předmětů umístěných pod hladinou vzduté vody ve stokách nebo v místnostech pod úrovní okolního terénu. Všichni předpokládají, že kanalizace musí bezpečně a za všech okolností zajistit spolehlivé odvodnění přilehlých nemovitostí. Často se stává, že základním a jediným zabezpečovacím zařízením je zpětná klapka, která však nemusí být dostačujícím prvkem.
