Ze skladiště chemikálií k památce evropského významu: barokní dvůr v Zákupech prošel obnovou

Zámek Zákupy je koncipován jako barokní venkovská rezidence v raném barokním pojetí, ale s výraznými úpravami ve stylu druhého rokoka. Atraktivní je dvůr s nejdelším světským barokním křídlem v ČR (150 m), unikátní interiéry (např. dochovaná výzdoba, mobiliář, papírové tapety, malby), osobní výtah z roku 1870, velmi unikátní technická památka. Kontrast historických vrstev, stavební kvalita přestavby a citlivě vedené obnovy potvrzují jeho významné hodnoty jak z hlediska architektonického, tak technologického a kulturně-památkového.

Zámek Zákupy má svůj původ ve středověkém panském sídle, které stávalo v prostoru dnešního zámku. První zmínky o původním objektu se datují k roku 1315, kdy je uváděn Fridman „de Richinstat“, pán z panství v této oblasti. Zmínky dále mluví o rodu Pancířů ze Smojna, následně Vartenberků a později Berků z Dubé, kteří v polovině 15. století významně rozvíjeli panství. Zákupy získaly městská práva a městský znak roku 1541.

Po roce 1632, po vpádu Švédů, se rozhodli Anna Magdaléna z Lobkovic, vdova po posledním majiteli, a její nový manžel, vévoda Jindřicha Julia Sasko-Lauenburského, pro barokní přestavbu. Stavební úpravy však reálně začaly o dost později, než si manželé představovali – až za dohledu jejich syna, a to kolem roku 1670, a s významným podílem stavitelů Giovanniho Domenica Orsiho (1671) a Juliuse Broggia (1689).

Postupně vzniká čtyřkřídlý zámek s kamenným mostem a nádhernou voliérou, je přestavováno předzámčí, nově budována terasová zahrada a monumentální hospodářský dvůr. U zámku je zřízeno závodiště pro koně, rybník, bažantnice a obora. V rodině panství zůstalo až do roku 1770, kdy rovněž začal jeho úpadek – rozprodávalo se zařízení zámku, byla zrušena obora i bažantnice. Předzámčí bylo pronajato Leitenbergerově přádelně.

Stavebně-historická hodnota

Začátkem 18. století zámek dostaly výměnou toskánské větve habsburského rodu a v roce 1818 byly Zákupy povýšeny na vévodství a nedlouho poté se staly letním sídlem Ferdinanda I. Dobrotivého. Mezi roky 1850–1853 objekt podstoupil rozsáhlé úpravy ve stylu druhého rokoka – poničené barokní fresky na stropech byly přemalovány, na zdi byly nalepeny papírové tapety, místnosti byly vybaveny kachlovými kamny a novým nábytkem.

Po smrti Ferdinanda prvního zůstal zámek prakticky opuštěn a novými majiteli byl navštěvován pouze příležitostně, a to až do roku 1900, kdy se zde konala svatba následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este s hraběnkou Žofií Chotkovou, a to v zámecké kapli sv. Františka z Assisi. Po obřadu byla slavnostní hostina a snoubenci odjeli vlakem do Konopiště.

Zámek i přilehlý hospodářský dvůr i přes slavné momenty postupem času podlehl devastaci. Jižní křídlo bylo značně poškozené: špatná statika budovy, propadlé střechy, narušené zdivo, vliv vysoké hladiny spodní vody a zcizování cenných prvků. V 70. letech selhal odvodňovací systém, čímž se poškození základů značně prohloubilo. V objektu byly nevhodné využití jako garáže pro zemědělské stroje či sklad chemikálií.

Jak probíhala oprava hospodářského dvora?

Barokní hospodářský dvůr tvoří komplex budov o obdélníkovém půdorysu z poloviny 17. století. Stavbu navrhli význační italští stavitelé Giulio Broggio a Giovanni Domenico Orsi a svou historickou hodnotou převyšuje přilehlý zákupský zámek. V polovině 19. století došlo k výrazné klasicistní přestavbě, která definovala dnešní vzhled dvora. V průběhu staletí zde byl umístěn pivovar, chlévy a konírna, která se nyní dočkala obnovy. Naprostá absence údržby a nevhodné užívání vedly k postupné devastaci až do roku 2003, kdy přešly stavby do rukou státu.

Předmětem rekonstrukce byla část jižního a východní křídlo, tedy necelá polovina komplexu. Východní křídlo dříve sloužilo jako kanceláře správy panství a po rekonstrukci v něm našlo útočiště zázemí pro návštěvníky. V opravované část jižního křídla se v přízemí rozprostírá největší barokní konírna v Čechách a kočárovna. V patře potom byly pokoje pro ubytovávání hostů císařského dvora.

V okamžiku zahájení rekonstrukce byla stavba daleko za bodem naprosté devastace. Kvůli neúdržbě a poruchám odvodňovacího systému došlo k poklesu některých konstrukcí až o 30 cm oproti původnímu stavu, navazující klenby a stropy byly desítky let v havarijním stavu. Technicky obzvláště komplikovanou výzvou tedy bylo podchycení základů objektu, aby se zamezilo dalším propadům. S tím přímo souvisela i oprava a přezdívání kleneb. Dále byly předmětem rekonstrukce veškeré fasády, krov, část stropních konstrukcí, všechny podlahy a část parteru.

Opravená barokní konírna je již přístupná pro návštěvníky zámku, od července 2025 se znovu s novou expozicí otevřelo veřejnosti i patro nad konírnou. Zbytek areálu na svou záchranu dosud čeká.