Dopad zavedení EU ETS 2 na domácnosti. Zvýší se domácnostem ceny za energie?

Cílem Evropské unie je dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Toho se EU snaží docílit mimo jiné finanční motivací odklonu od využívání fosilních paliv, k níž mimo jiné patří systém obchodování s emisními povolenkami, tzv. EU ETS.

První fáze EU ETS pokrývá přibližně 38 % všech emisí skleníkových plynů v EU, především v oblasti energetiky, teplárenství, těžkého průmyslu a letecké a námořní dopravy. Do roku 2023 přispěla opatření ke snížení emisí z evropských elektráren a průmyslových zařízení o přibližně o 47 % ve srovnání s úrovní z roku 2005 [1].
V rámci tohoto systému musí společnosti každoročně monitorovat a vykazovat své emise, od toho se odvíjí, kolik odevzdávají povolenek. Systém vyžaduje od společností každoroční monitoring a vykazování emisí, na jejichž základě je určeno množství odevzdaných povolenek.

Přestože se povolenky prodávají převážně v aukcích, některé společnosti je v současnosti dostávají zdarma a mohou s nimi dle potřeby obchodovat i mezi sebou. Pokud zařízení nebo provozovatel sníží emise, může společnost volné povolenky prodat, případně si je ponechat pro budoucí použití. Všechny tyto operace jsou zaznamenány v registru Unie.

Cena povolenek

Cena emisních povolenek se neustále mění v závislosti na situaci na evropském trhu s uhlíkem. Tento trh, stabilizovaný pomocí tržní rezervy povolenek, zajišťuje, aby cena uhlíku motivovala firmy k efektivnímu snižování emisí, aniž by je přitom zlikvidovala. Od roku 2013 byla od firem v rámci systému EU ETS vybrána částka přesahující 175 miliard eur.

Tyto příjmy putují především do vnitrostátních rozpočtů a členské státy je musí využívat na podporu investic do obnovitelných zdrojů energie, zvyšování energetické účinnosti a nízkouhlíkových technologií, které pomáhají snižovat emise, a následně tím i náklady podniků na emise uhlíku. Kromě toho se část příjmů z EU ETS cíleně využívá k podpoře nízkouhlíkových inovací a přechodu EU na dekarbonizovanou energetiku prostřednictvím Inovačního fondu a Modernizačního fondu.

Zpřísnění a rozšíření opatření

Prvním schváleným milníkem na cestě ke splnění vytyčeného cíle je rok 2030, do kterého má dojít k celkovému snížení emisí oxidu uhličitého alespoň o 55 % ve srovnání s rokem 1990.

Vzhledem k tomu, že tempo snižování emisí nebylo dostatečné pro dosažení stanovených cílů, došlo v roce 2023 k další aktualizaci směrnice o systému EU ETS. Nové pravidlo vyžaduje snížení emisí v rámci tohoto systému do roku 2030 o 62 % oproti roku 2005. Jelikož se do systému ETS nově zapojila námořní doprava, počítá se nyní snížení z většího celkového objemu emisí.

Bezplatné přidělování povolenek společnostem bylo omezeno a nově je podmíněno snahou společností o dekarbonizaci. V odvětví letectví bude bezplatné přidělování povolenek zrušeno od roku 2026.

Mimo to revidovaná směrnice zavádí nový systém obchodování s emisemi s názvem EU ETS 2, který pokrývá oblast zodpovědnou za 47 % emisí CO2. To zapříčiní, že více než 85 % unijních emisí tak bude podléhat zpoplatnění [2].

Nový systém EU ETS 2, schválený loni, je rozšířením stávajícího EU ETS. I když funguje samostatně, jeho princip je stejný: oceňovat emise CO2 ze spalování paliv v budovách, silniční dopravě, malé energetice a průmyslu, na který se stávající systém EU ETS nevztahuje, a ideálně tím poskytnout příležitost alternativním zdrojům energie, aby se v pokrývaných segmentech rozšířily.

Rozdíl mezi oběma systémy je v tom, že zatímco systém EU ETS penalizuje přímo znečišťovatele, který musí povolenky nakupovat, u EU ETS 2 nebudou své emise sledovat a povolenky k jejich pokrytí nakupovat přímo koncoví spotřebitelé, ale dodavatelé paliv. Ačkoliv náklady na emisní povolenky nejsou vybírány přímo od domácností, které topí uhlím, jejich dopad se projeví v celkovém zdražení energií.

V prvních letech by měly být regulované subjekty spadající do režimu EU ETS 2 povinny vykazovat své emise. Od roku 2027 pak budou muset v aukci koupit povolenku za každou vyemitovanou tunu. To bude mít přímý dopad na peněženky obyvatel EU. Rok „ostrého“ provozu zpoplatnění je možné v případě výjimečně vysoké ceny ropy nebo zemního plynu v roce 2026 o jeden rok posunout [3].

Prvním krokem bude zahájení monitorování a vykazování emisí v roce 2025. Objem emisních povolenek v oběhu pak bude nastaven tak, aby byl v průběhu roku 2027 o 30 % vyšší, než kolik je třeba, pro zajištění likvidity trhu. Cílem celého nastavení je ovšem snížení emisí do roku 2030 o 42 % ve srovnání s úrovní v roce 2005 (viz obr. 2).

Náklady domácností

EU ETS 2 bude mít předem určenou maximální cenu povolenky, přičemž horní hranice ETS2 bude do roku 2030 zastropovaná na úrovni 45 euro (v cenách roku 2020 upravených o inflaci) za emitovanou tunu CO2 s cílem ochránit domácnosti před skokovým růstem nákladů.

K udržování ceny povolenky na požadované úrovni slouží rezerva tržní stability, ze které je možné povolenky uvolnit v případě, že její cena přesáhne požadovanou hodnotu. Dodavatelé energií budou obchodovat s povolenkami v aukcích, a proto se jejich cena bude odvíjet od nabídky a poptávky. Nemusí proto stanoveného maxima dosahovat.

Klíčové je ovšem ono „v cenách roku 2020 upravených o inflaci“. K ceně 45 EUR je třeba ještě připočítat inflaci mezi lety 2020 a 2027, kdy už budou regulované firmy povolenky kupovat. Reálná cena se tak může mezi roky 2027 a 2030 pohybovat kolem 60 eur za vyemitovanou tunu CO2.

V modelové situaci, kdy cena dosáhne stropu po započtení zmíněné inflace to znamená, že při vytápění plynem, jehož spalováním vzniká na každou MWh zhruba 201 kg CO2, budou náklady na emisní povolenku stát kolem 365 Kč/MWh. Jinými slovy, vytápění zemním plynem se prodraží asi o 365 korun na spotřebovanou megawatthodinu včetně DPH. To znamená, že výsledná roční cena plateb za energii bude při finální ceně zemního plynu 2000 korun za MWh asi o 18 % vyšší, než na co byli zákazníci zvyklí.

Vytápění uhlím, jehož emisivita je asi 364 kg CO2 na MWh, se prodraží asi o 660 korun na MWh. Při ceně 9,50 korun za kilo uhlí se jedná asi o 34% nárůst.

Litr benzínu bude stát zhruba o 3,60 korun navíc, litr nafty zhruba o 4 koruny. Při ceně 40 korun za litr se jedná o zhruba 9%, respektive 10% nárůst i s navýšením DPH a započtením míry inflace. Pro zajímavost: spotřební daň a DPH tvoří u pohonných hmot dnes zhruba polovinu ceny. Regulovaná složka ceny plynu tvoří pak pro domácnosti zhruba pětinu ceny. [4]

Pokud tedy auto průměrně najede 20 000 km ročně a má průměrnou spotřebu 6 l na 100 km, připlatí si řidič po zavedení EU ETS 2 asi 4 800 korun ročně.

U vytápění se ukazuje, že v modelové situaci zobrazené v tabulce níže, v zatepleném domě energetické třídy A, jehož průměrná spotřeba tepla se pohybuje kolem 2,3 MWh, si jeho obyvatelé ročně připlatí asi 830 korun, u třídy D se spotřebou 15 MWh jsou to asi 5 554 korun a u třídy G, která průměrně spotřebuje 39 MWh, už více než 14 000 korun.

Každá domácnost, která využívá k vytápění uhlí, zaplatí navíc od 1 500 do 25 763 korun ročně. Přesná částka závisí na tom, jaké množství uhlí spotřebuje.

Je důležité zmínit, že na část domácností připojených k centrálnímu zásobování tepla už v zásadě zpoplatnění emisí dopadá, protože některé velké teplárny jsou už v systému EU ETS 1 zahrnuty.

Sociální klimatický fond

Ačkoliv se v absolutních číslech nejedná o malé částky, jejich relativní význam pro jednotlivé domácnosti je zásadně ovlivněn jejich příjmovou situací. Zvláště pro nízkopříjmové skupiny, jako jsou samoživitelé, kteří tvoří téměř 10 % populace, by to znamenalo výrazné zvýšení nákladů, což by mohlo mít negativní dopad na jejich životní úroveň a na rozvoj jejich dětí.

Pro vyrovnání dopadů dekarbonizace vznikl sociální klimatický fond, který bude řešit společensko-ekonomické dopady cen uhlíku v odvětvích, na něž se vztahuje systém ETS2. Fond se soustředí na zmírňování energetické a dopravní chudoby způsobené rozšířením systému emisních povolenek a vyrovnání rostoucích nákladů na fosilní paliva v důsledku rozšíření systému obchodování s emisemi skleníkových plynů na další odvětví v Evropské unii. V období 2026–2032 se má mobilizovat 86,7 miliardy EUR z výnosů ETS2. [5]

Proč to všechno?

Cíle snižování emisí, ani systém emisních povolenek nejsou samoúčelné. Jedná se o snahu EU přispět k předcházení dopadům změny klimatu. Ty ve formě extrémních projevů počasí, jako jsou záplavy, vlny veder a sucha, stály členské státy EU od roku 1980 do roku 2022 650 miliard EUR. Z toho 59,4 miliardy EUR v roce 2021 a 52,3 miliardy EUR v roce 2022. Na Českou republiku připadají v posledních o něco více než čtyřiceti letech ztráty ve výši asi 16,3 miliard EUR.

Ačkoliv je analýza trendů hospodářských ztrát obtížná, mimo jiné kvůli vysoké variabilitě v jednotlivých letech, některé statistické analýzy odhalily, že hospodářské ztráty se v čase zvyšují.

Snížení nákladů na EU ETS 2

Způsobů, jak s náklady, potažmo dopady klimatické změny naložit, je několik. Prvním je přizpůsobení se novým podmínkám, což zahrnuje širokou škálu opatření, snižujících lidskou zranitelnost vůči nepříznivým vlivům, od pěstování odrůd plodin, které jsou odolnější vůči suchu, přes zlepšování systémů včasného varování až třeba po budování silnější ochrany proti povodním. [6]

Druhou možností je podniknout kroky ke zmírnění změny klimatu, což zahrnuje snížení emisí skleníkových plynů do atmosféry.

Právě i to je smyslem celého systému EU ETS – zvýšením nákladů na energie Evropany motivovat ke snížení spotřeby fosilních paliv, mírnit tak změnu klimatu a peníze takto získané investovat do dalších fází energetické tranzice. Domácnosti mají různé možnosti, jak se k celé situaci postavit a eliminovat dopad povolenek na svoje rozpočty. V osobní dopravě mohou například upravit své chování a využívat hojněji veřejnou dopravu, případně investovat do elektroaut s tím, že s přechodem od velké energetiky k obnovitelným zdrojům se sníží také emisní stopa elektřiny. V úvahu připadá i využívání auta na plyn, které po rozšíření bioCNG a bioLNG také vede k „ozelenění“ vlastní spotřeby. Možné je zakoupit vodíková auta.

Možností, jak se vyhnout poplatkům za emise z vytápění, je několik. Emisní povolenkou není zatížené topení biomasou. Té ale dlouhodobě nebude dostatek a cílem zavedení EU ETS 2 rozhodně nebylo uspořádat kobercové nálety na lesy ČR. Největší vliv na snížení ceny vynaložené na emise CO2 je už zmíněné snížení spotřeby, která je na začátku produkce CO2. U nehospodárných budov je tedy nejjednodušší přistoupit k zateplení v kombinaci s využitím hospodárnějších způsobů vytápění.

Klára Čeperová
Autorka je specialistka energetické transformace, působí ve společnosti NET4GAS.
Článek vyšel v časopisu TZB 4/2024.