Lávka nad ruinami: Počúvadlianský mlýn na středním Slovensku znovu ožil

V srdci Štiavnických vrchů ožil příběh Počúvadlianského mlýna, který byl za druhé světové války vypálen a dlouhá léta chátral. Architekti z ateliéru HAUS jej proměnili v citlivou připomínku historie – navržená lávka se zastavením tu vede návštěvníky klidným územím s neklidnou minulostí.

Počúvadlianský mlýn se nachází v Klastavské dolině v pohoří Štiavnické vrchy, mezi obcemi Baďan a Počúvadlo v malebné krajině středního Slovenska. Leží na naučné stezce „Po stopách předků“, která vede po trase bývalé lesní železnice, jež byla během Slovenského národního povstání využívána k přepravě osob a vojenské techniky. Právě trasa SNP se stala usedlosti osudnou.

„Podle pamětnice paní Valachové v usedlosti bydlela rodina mlynáře a kromě mlýna měla také včelíny a chovala hospodářská zvířata. V mlýně se mlelo obilí nejprve pro lidi a později již jen pro zvířata, kvůli modernějším mlýnům v okolí,“ vykreslují atmosféru původní stavby architekti z ateliéru HAUS.

Po potlačení SNP a příchodu německých okupačních sil na území bývalého Slovenského státu se v této lokalitě usídlila odbojová a partyzánská skupina Sitno, která se dostala do hledáčku protipartyzánské skupiny Edelweiss. Ta v roce 1944 mlýn v početní převaze přepadla.

Někteří partyzáni padli v boji, další byli zajati a Němci následně mlýn vypálili. „Po přepadení mlýna během druhé světové války ho zachvátil požár. Od té doby objekt chátrá a dlouhé roky ze zbytků ruin vyčnívalo těleso kola, dokud se i ono nerozpadlo,“ stvrzují neblahý osud usedlosti autoři, kteří stojí za její rekonstrukcí.

„Objekt charakterizoval dlouhý liniový půdorys se zalomením. Měl dlouhou jednolitou sedlovou střechu a bílé stěny. Okna a dveře byly orientovány na jižní stranu, okolo oken byl modrý ornament,“ popisují prostou stavbu v její původní podobě architekti.

„Díky geodetickému zaměření, rešerši typologie místních vodních mlýnů a vzpomínkám paní Valachové získáváme ucelený obraz o tom, jak lokalita fungovala v době provozu mlýna. Identifikovali jsme původní vodní náhon procházející celou lokalitou, určili jsme polohu původního mlýnského kola, zjišťovali jsme funkční využití jednotlivých místností objektu a dokumentovali celý mikro-urbanismus usedlosti,“ odkrývají jednotlivé fáze projektu, které stály za cenou rekonstrukce.

Výsledkem je dřevěná stezka, která se vine zvlněnou krajinou a je obrazem bývalého mlýnského náhonu, tzv. Nového potoka, který je charakteristickým prvkem vodního mlýna. Dřevěný chodník vzletně prochází těsně nad terénem a i pro zvolené materiály je kontrastem k pozůstalému zdivu původního mlýna, které je ve své tíze pevně spjaté se zemí.

„Na základě doporučení památkového úřadu v těsné blízkosti zřícenin přizpůsobuje okolí svůj tvar a kopíruje obvodové zdivo, aby se zabránilo další degradaci a zároveň se ponechal prostor pro jeho konzervaci,“ vysvětlují architekti. Na konci stoupajícího chodníku pak najdeme malou vyhlídku, která znovu poutá pozornost návštěvníka na samotné zříceniny mlýna a spolu s nimi mu otevírá výhled do krajiny.

Součástí vyhlídky je pak systém několika informačních cedulí, které přibližují příběh místa a na jejichž návrh si architekti přizvali grafické studio Hungry. „Je to místo určené pro oddych, posezení a zároveň vzdělávání návštěvníků prostřednictvím informačních tabulí,“ uvádějí architekti. „Revitalizace lokality Počúvadlianský mlýn je důležitým krokem k posílení místní komunity a ochraně památek,“ uzavírají celý projekt jeho autoři.