Michaela Irová se věnuje psaní a architektuře, propojujíc redakční práci s praxí v ateliéru. Její zájem se soustředí na veřejný prostor a vnímání architektury. Čím dál víc ji zajímá, jak se architektura kurátoruje, co se kolem ní děje a jak se o ní komunikuje. Vnímá v tom i etickou funkci architektury a text jako způsob, jak ukazovat její hodnoty.
Slovinské národní divadlo SNG Drama Ljubljana se dočasně přesunulo mimo historické centrum města. Novým domovem se stala bývalá průmyslová hala jugoslávského giganta. Projekt usadil významný kulturní program do dosud opomíjené městské struktury a architekti se s tímto projektem usadili v užší nominaci na cenu EU Mies Awards 2026.
Projekt Illa Glòries otáčí pohled na klasický městský byt a jeho půdorys – flexibilní dispozice, sdílené prostory a udržitelné materiály. Cierto Estudio staví svůj projekt na inkluzivitě a otázkách genderové rovnosti. Do pravidelných ulic Barcelony přináší madridský pavlačový dům.
Augustiniánská zahrada proměňuje industriální městský blok v Lotyšsku. Pod vlivem principů adaptive reuse vzniká moderní „klášterní zahrada“, obklopená neomítnutými cihlami a ocelovými prvky – pozůstatky „náboženství“ 19. století. V architektonické koláži se tu zabydlela současnost.
Nejnovější ročník prestižní evropské ceny odhaluje 410 projektů ze 40 zemí, které ukazují rozmanitost, kreativitu a směřování současné architektury. Mezi nimi se objevuje i jedenáct českých realizací, které dokládají sílu a originalitu domácí scény.
Poledne. Po několika dnech v kopcích Bílých Karpat jedeme po úzké asfaltce, která se pomalu mění ve štěrkovou cestu. Mezi stromy prosvítá slunce, listy vrhají na cestu roztříštěné stíny. A pak se krajina otevře – pod námi údolí, naproti svah se starým sadem. Uprostřed, jako by tam stál odjakživa, malý zelený dům. Bebech. Místo, kde se všechno na chvíli zklidní.
„Konec erotického salónu v Sadu Janka Kráľa, ať žije příjemné bistro pro všechny!“ — tak zněla slova, která primátor Bratislavy Matúš Vallo použil při představování rekonstrukce samotné budovy v srdci města. Budova, která vznikla jako občerstvení a zázemí parku, se po více než čtyřech desetiletích vrací ke svému původnímu účelu. V modernistické stavbě architekta Ferdinanda Končeka se otevírá Bistro Ferdinand — místo, kam dnes směřují vycházkové kroky mnoha Bratislavanů.
V srdci Štiavnických vrchů ožil příběh Počúvadlianského mlýna, který byl za druhé světové války vypálen a dlouhá léta chátral. Architekti z ateliéru HAUS jej proměnili v citlivou připomínku historie – navržená lávka se zastavením tu vede návštěvníky klidným územím s neklidnou minulostí.
Laurinská 14, dům v centru Bratislavy, tyčící se vysoko nad hlavami procházejících, dlouhá léta odrážel nejen sluneční paprsky, ale i společenské proměny města. Stavba z období pozdního modernismu, původně sídlo Státního projektového ústavu, prošla obdobím slávy i úpadku, než se její osud podařilo zvrátit. Rekonstrukce z rukou slovenského ateliéru Kuklica Smerek může být inspirací, jak důstojně přistoupit k odkazu 70. let.
V klidné rekreační oblasti nedaleko Prahy vznikla unikátní chata, která spojuje současný design s původní přírodní atmosférou. Má atypický tvar a uvnitř vás pohltí vůně dřeva. Pod vedením architekta Martina Hajného prošla stavba kompletní rekonstrukcí, která citlivě zohledňuje místní regulace i potřeby majitelů. Výsledkem je harmonický prostor, kde přírodní materiály a chytrá dispoziční řešení poskytují klidné zázemí pro práci i odpočinek.
Na místě bývalé továrny na barvy a později asfaltového parkoviště vznikl v belgickém Roeselare nově otevřený Moermanpark – zelený a komunitní veřejný prostor, který slouží nejen obyvatelům všech věkových kategorií, ale i místní biodiverzitě. Šedou barvu tak střídá zelená a modrá.
Bydlení jako služba, ne komodita. Balkon jako místo setkání, ne přílepek. A architektura jako prostředek veřejného dobra, ne záminka k investici. Ve Vídni to nejsou slogany, ale realita – i díky domům jako je Quartiershaus.
V betonovém srdci bývalého pivovaru Carlsberg, v jedné z nejvýraznějších industriálních budov Kodaně, se znovu rozsvítila světla. Kedelhuset, někdejší centrální kotelna, dnes hostí dánské národní centrum pro tanec a performativní umění – Dansehallerne.
Panelový byt v posledním patře pražského domu se stal místem netradiční přestavby – otec a syn se tu potkali jako zadavatel a architekt. Studio Papundekl proměnilo původní dispozici v otevřený, světlý prostor, kde se každodenní život volně prolíná s tvorbou. Byt teď slouží jako místo klidu, vaření, práce i inspirace – v kulisách recyklovaných materiálů a nenápadné estetiky.
V polovině dubna se v japonské Ósace otevřely brány do světa designu a architektury všem návštěvníkům. Na umělém ostrově Yumeshima se během šesti měsíců představí více než 160 zemí a mezinárodních organizací, přičemž každá z nich má možnost přiblížit návštěvníkům svoji kulturní identitu, vizi budoucnosti a přístup k aktuálním globálním výzvám – a to často právě prostřednictvím architektury. Představujeme výběr tří pavilonů, které zaujaly.
Panelová sídliště jsou nedílnou součástí městského prostředí v mnoha evropských zemích a jejich rekonstrukce je tak rozšířeným společenským tématem. Pro povedené příklady se můžeme vydat do východního Německa, Francie, ale i na Slovensko. Architekti z ateliéru gutgut dali paneláku nový život a z původní jasné investorské vize vytvořit byty k prodeji se v průběhu stal pronájem. Nakonec se investoři do domu sami nastěhovali.
