Modrá kuchyně, oranžová sedačka a zelená postel. Pražský byt se nebojí barev

Kompletní rekonstrukce bytu na pražském Starém Městě od studia Facha architekti proměnila prostor zahlcený vrstvami starého vybavení v současné bydlení se dvěma samostatnými jednotkami. Prostorný byt a kompaktní garsonka propojují repasované historické prvky, soudobý nábytek, výrazné barvy a umělecká díla. Interiér staví na kontrastu starého a nového, aniž by potlačoval charakter původního prostoru.

Při první návštěvě čekal na architekty byt ukrytý pod vrstvami koberců, tapet a zaprášených záclon. Místnostmi vedly úzké uličky mezi nahromaděným nábytkem, od kuchyňské sestavy z počátku 20. století přes péřové sedačky Jiroutek až po křesla z Ikey. Jednotlivé pokoje byly přeplněné a jejich původní funkce se postupně vytrácela.

Prvním krokem proto bylo prostor vyčistit, vyklidit a zbavit později přidaných vrstev. Následovala kompletní rekonstrukce, která zahrnovala bourání, nové instalace, podlahy i štuky. Cílem nebylo pouze obnovit technický stav bytu, ale také znovu odhalit jeho prostorové možnosti a najít způsob, jak v něm propojit zachované historické detaily se současným bydlením.

Dvě samostatné jednotky, dva odlišné způsoby bydlení

Složitou dispozici architekti vyřešili rozdělením na dvě nezávisle fungující jednotky. Vedle prostorného bytu vznikla samostatná garsonka, která využívá každý dostupný centimetr. Obě části mají vlastní charakter, spojuje je však podobný přístup k materiálům, barvám a vztahu mezi původním a novým vybavením.

Při rekonstrukci se podařilo zachovat řadu původních prvků. Kazetové dveře, profilované zárubně i obložení špaletových oken prošly repasí. Restaurována byla také část původního nábytku, který architekti začlenili do nových sestav kovových polic nebo jej kombinují se soudobým vybavením.

Právě soužití rozdílných vrstev dává interiéru jeho osobitost. Historické prvky zde nejsou pouhou připomínkou minulosti ani dekorací, která by měla navodit nostalgickou atmosféru. Fungují vedle nových materiálů a výrazných solitérů, s nimiž vytvářejí záměrný kontrast.

Modrý ostrůvek, oranžová sedačka a zelená postel

Hlavní místnosti prostorného bytu definují samostatně stojící objekty, které určují jejich charakter i způsob využívání. Kuchyni dominuje modrý ostrůvek, v obývacím pokoji přitahuje pozornost oranžově čalouněná sedací souprava orientovaná do několika stran. Ložnici zase určuje kamenně zelená manželská postel umístěná před oknem.

Barevnost tu není jen doplňkem neutrálního interiéru. Jednotlivé odstíny pomáhají definovat zóny a dávají místnostem vlastní identitu. Výrazné solitéry současně pracují s volným prostorem kolem sebe, takže interiér nepůsobí jako soubor nábytkových sestav natěsnaných podél stěn.

Přestože jsou místnosti světlé a velkorysé, nechybějí ani intimnější zákoutí. Důležitou roli hrají průhledy, výhledy z oken a střídání otevřených ploch s místy, která nabízejí větší pocit soukromí. Výsledkem není dokonale sjednocený interiér, ale prostor, v němž se jednotlivé prvky mohou výrazně projevit, aniž by spolu soupeřily o pozornost.

Garsonka, ve které prostor pracuje do výšky

Samostatná garsonka využívá odlišný princip. Její vybavení je navrženo jako souvislý obytný objekt, který propojuje několik funkcí do jednoho celku. Kuchyňská linka plynule přechází ve schodiště vedoucí na polopatro se spacím prostorem. Pod ním se nachází koupelna.

Vertikální uspořádání umožňuje využít výšku místnosti a soustředit více funkcí na relativně malé ploše. Součástí návrhu jsou také úložné prostory, které pomáhají udržet interiér přehledný. Přes množství integrovaných funkcí přitom garsonka nepůsobí těžkopádně. Kompaktní řešení ponechává místnosti vzdušnost a podporuje její obytný charakter.

Zatímco prostorný byt pracuje s jednotlivými solitéry a jejich vzájemnými vztahy, garsonka sází na kontinuitu jednoho navazujícího objektu. Obě řešení tak ukazují, jak rozdílně lze přistupovat k dispozici podle toho, jaké nároky má prostor splnit.

Staré a nové v napětí, nikoli v protikladu

Interiér doplňují díla současných umělců v podobě objektů, soch, maleb i textilu. Umění zde není dodatečnou dekorací, ale další vrstvou, která dotváří charakter jednotlivých místností a vstupuje do dialogu s architekturou i vybavením.

Výsledkem je interiér, který nestaví na jednotném stylu ani na snaze všechno vizuálně sjednotit. Pracuje s kontrasty, někdy výraznými a jindy subtilními, a dává vedle sebe původní detaily, současný nábytek, neobvyklé barevné kombinace i umělecké objekty.

Za výslednou podobou stojí také množství méně nápadné práce. Vedle velkých dispozičních rozhodnutí hrály roli i poslední opravy malby nebo výměna křivých dvířek. Právě tyto detaily rozhodují o tom, zda se odvážný návrh promění ve skutečně funkční bydlení.

Byt na Starém Městě tak ukazuje, že citlivá rekonstrukce nemusí znamenat návrat k původní podobě ani vytvoření dokonale uhlazeného interiéru. Může být hledáním nových vztahů mezi tím, co už v prostoru existovalo, a tím, co do něj přináší současnost.