Základy a hrubá stavba

Při zdění stěn můžeme maltu nahradit například polyuretanovou pěnou. Avšak pro založení první řady cihel je použití malty nevyhnutelností. Cihly se kladou do vyrovnávacího maltového lůžka z vápenocementové malty nebo ze speciální zakládací malty.

Partneři sekce:

V záplavě technických informací o plochých a šikmých střechách, včetně široké škály nových či inovovaných materiálů, jež se věnují těmto konstrukcím, jsou hydroizolace spodní stavby spíše výjimkou. Jednou z možností, jak zhotovit hydroizolaci spodní stavby, jsou stěrkové hydroizolace na bázi asfaltů.

Z jakého materiálu budeme stavět? To je otázka, kterou si položí každý, kdo se rozhodne uskutečnit si svůj sen o rodinném domě. Na trhu je množství různých běžných materiálů, ale co když chceme něco víc, něco ekologického? Z čeho všeho vlastně můžeme stavět?

Stěny se podobně jako v předešlých tisíciletích nejčastěji vytvářejí z maloformátových předem vyrobených zdicích prvků nebo z přírodního kamene, které se spojují do zdí. Stěny beze spár, porovnatelné s prastarými stavbami z nepálené hlíny, se v současnosti stavějí v podobě betonových konstrukcí. Kromě toho se stěny zhotovují kombinováním různých materiálů (beton nebo keramika se dřevem, sklem, plastem), především však v kombinaci s tepelněizolačními materiály. V rámci struktury stavby si stabilita stavebního objektu může vyžádat vytvoření nosných anebo ztužujících stěn. Nenosné stěny slouží jen k rozdělení místností nebo tvoří výplň mezi nosnými prvky například skeletových konstrukcí.

Celkové zatížení objektu se přenáší prostřednictvím nosných stěn a sloupů do základových konstrukcí. Úlohou základů je bezpečně přenést stálé i příležitostné zatížení do základové půdy. Aby byly základy navrženy spolehlivě a zabezpečily stabilitu stavby, je zapotřebí znát velikost zatížení a vlastnosti základové půdy. Skladba horninového prostředí musí být známá už při projektování a před samotným výkopem stavební jámy. Nejdůležitější vlastnosti zemin v tomto případě je únosnost půdy, stlačitelnost a vliv podzemní vody.

Výstavba obchodně-administrativního centra Palladium probíhala v letech 2005 až 2007 v historické části Prahy na Náměstí Republiky. Projekt Palladium zahrnoval kromě bývalého vojenského areálu s dominantní budovou kasáren Jiřího z Poděbrad i přístupové a příjezdové komunikace v podzemní úrovni samotného náměstí Republiky a ulic Revoluční a Truhlářské. V půdorysu původního nádvoří areálu a dvorních objektů byla postavena zcela nová hlavní budova s pěti podzemními podlažími v hluboké stavební jámě metodou top & down. Článek popisuje celkovou přestavbu nadzemní části historické budovy kasáren a vytvoření dvou nových suterénních podlaží ve dvou třetinách jejího půdorysu. Stavební práce na výše uvedených objektech si vyžádaly rozsáhlá zajištění budovy kasáren, jejichž součástí bylo podchycení budovy v téměř celém jejím půdorysu.

Představte si, že nejsme první civilizací, jež přišla s nápadem ponechat materiál, který drží čerstvou betonovou směs, navždy svému osudu. Barbarská část staré Evropy v 5. století používala ztracené bednění z cihlového zdiva nebo tenkých kamenných desek. Po patnácti stoletích znovu objevený princip trvale zabudovaného bednění přece jen o něco pokročil. V našich končinách mnozí budovatelé nakonec neodolali – přesvědčila je jednodušší manipulace, nové technologie i materiály. Tvárnice nebo desky, které v první fázi stavby tvoří formu pro betonovou směs, se po vytvrdnutí betonu navždy stanou součástí vodorovných a svislých konstrukcí objektu. Zatímco betonové jádro zpevňuje konstrukce, ztracené bednění stavbu tepelně a zvukově izoluje.

Nadměrné tepelné ztráty se vyskytují nejen ve starších objektech, ale i v novostavbách. Řešením je zateplení obvodových plášťů budov. Protože tepelné mosty se nacházejí i v oblasti soklů a přechodu na hrubou stavbu, nemělo by se zapomínat ani na ochranu těchto částí konstrukce. Správné konstrukční řešení spolu s použitím kvalitních materiálů dokáže ochránit nosnou konstrukci před působením mrazu a vlhkosti a zároveň zabezpečit dlouhodobé fungování spodní a soklové části budovy.

Rok 2007 byl pro sádrokarton, a tím i pro výrobce a zpracovatele sádrokartonu rokem zlomovým. Zcela zásadní se ukázal nejen kvůli nárůstu objemů realizovaných zakázek, ale především v oblasti platné legislativy.

S ohledem na širokou a složitou problematiku chemických přísad do betonu a malt, hlavně v souvislosti s výrazným rozvojem, a tedy i se značným rozsahem nabízených druhů přísad, jsme se v rámci rozsahu našeho článku mohli zaměřit pouze na nejvíc používané druhy přísad a jen na některé oblasti související s danou tematikou.

Rigips, s.r.o., přední dodavatel systémů suché vnitřní výstavby, přináší hranové systémy No Coat® pro pevné a odolné rohy, hrany a kouty sádrokartonových konstrukcí. Součástí hranového systému je i nový sádrový práškový tmel Rifino Top.

Současné stavební technologie umožňují téměř zázraky. Zdění za mrazu, bez přívodu vody a elektřiny dnes už nepatří do oblasti sci-fi, ale stalo se realitou, s níž se lze setkat na běžné stavbě. Systém POROTHERM DRYFIX.SYSTEM je určen pro výstavbu z broušených cihel POROTHERM CB a zcela mění zavedené technologie zdění z pálených cihel. Na trhu je dostupný výhradně s broušenými cihlami a zákazníkům je k dispozici v systému s cihlami pod značkou POROTHERM CB DF.

Pórobeton je nejvýznamnějším druhem přímo odlehčeného betonu – silikátového kompozitu, pro který jsou charakteristické makropóry vytvořené přímo v jemnozrnné maltě. Podle použitého pojiva se pórobetony dělily na plynobetony spojované cementem a na vápenopískové plynosilikáty. V současnosti se upřednostňuje širší termín pórobeton. Vzhled výrobků je v podstatě dvojí: převážně bílý, je-li plnivem jemný křemičitý písek (pískový pórobeton), nebo v menší míře šedý, pokud je plnivem elektrárenský popílek (popílkový pórobeton).

Izolace proti zemní vlhkosti správně provedená na počátku stavby je základem budoucího bezproblémového provozu budovy. Jakákoli následná opatření jsou několikanásobně dražší a nemusí již stoprocentně splňovat svůj účel.

Značná část starších staveb je napadena vlhkostí v různých formách. Nadměrná vlhkost zdiva vede k rozpadu stavebních materiálů, zvyšování tepelných ztrát budov a může vyvolat i onemocnění pobývajících osob. Průzkum příčin vlhnutí zdiva proto patří mezi základní stavebnětechnické průzkumy. Optimální způsob sanace vlhkých budov závisí na správném vyhodnocení všech informací, které průzkumem shromáždíme. Důležité je, aby byl zpracován co nejdříve, nejlépe v úvodních stupních projektové dokumentace. Návrh sanačních zásahů totiž může výrazně ovlivnit celkové stavební řešení nebo využití prostor.

Náročnější konstrukce, výstavba infrastruktury v podzemních podlažích budov, přestavba a využívání podzemních prostor nebo kolísavá hladina podzemní vody si vyžadují speciální technologie injektáže.  Při sanacích se setkáváme s poruchami betonových, železobetonových a zděných konstrukcí. Mezi časté poruchy patří trhliny a kaverny různého typu uvnitř konstrukcí, případně i v základové spáře, horninách či zeminách pod nimi. Účinnou metodou sanace těchto poruch je provedení injektáže médiem s výrazně lepšími fyzikálními vlastnostmi, než má původní konstrukce. Při sanacích je nutno úspěšně zatěsnit volný prostor, resp. spojit nové materiály se stávajícími a vytvořit kompozit s novými fyzikálními vlastnostmi, schopným odolávat vlivům používání, prostředí i času. Zdokonalené injektážní strategie a pokročilé nové hmoty usnadní vlastní sanaci při zohlednění nárůstu kvality.