„Koncepce a architektonická forma je odpovědí na požadavky energetické úspornosti, ne však na úkor optimálního provozního řešení. Školka musí vyhovovat ekologickým principům, mnoha předpisům, ale především dětem,“ říká architekt Pavel Šmelhaus, jeden z autorů mateřské školy v Mrači, která byla nedávno oceněna titulem Nízkoenergetická a pasivní stavba roku. Ekologická dřevostavba vonící lesem a s veselými barevnými interiéry je minisvětem, do něhož se děti i jejich rodiče rádi vracejí.
Základní škola Carla Bolleho v Berlíně je nenápadná a nijak výrazně historicky cenná budova. Na jejích chodbách však najdeme zážitek, který spojuje moderní architekturu, dobrodružství poznávání a empatii k dětským přáním. Na svědomí ji mají také školáci, jen o něco zkušenější, kteří si říkají Baupiloten – piloti stavitelství.
Doubravčice patří do prstence obcí v okolí Prahy, které zažily v posledním desetiletí příliv nových obyvatel. Díky tomu se skladba jejích obyvatel omladila a mnoho mladých rodin tam nyní řeší problém nedostatku sociálního zázemí. Konkrétně chybí mateřská škola nejen jim, ale i několika obcím v okolí. Starosta Doubravčic s objednávkou návrhu oslovil ateliér hcA architekta Ondřeje Císlera, který přišel se zajímavým návrhem atriového objektu.
Až donedávna si návštěvníci při příchodu do areálu společnosti Vitra, tedy do tzv. Vitra Campusu ve Weil am Rhein, nejprve všimli budovy Vitra Design Musea, kterou navrhl Frank Gehry. Nyní s ní o pozornost soupeří nová, hned vedle stojící budova VitraHausu od Herzoga a de Meurona. V těsné blízkosti hranice se Švýcarskem a sídla společnosti v Basileji si tak Vitra v německém městě Weil am Rhein vytvořila nový domov pro kolekci Home Collection.
Nový kampus Americké univerzity v Bejrútu stojí v těsné blízkosti Středozemního moře. Jednotlivé budovy sestupují k proslulému pobřežnímu bulváru Korniše prostřednictvím ramp, teras a schodišť. Ve městě rozpáleném sluncem a mezi výškovými budovami je celý areál jako zahrada s vanoucími větry, která má sloužit nejen ke studiu, ale především sportu, kultuře a odpočinku. Projekt architektonické kanceláře VJAA byl letos vybrán Americkým institutem architektů (AIA) mezi deset tzv. nejzelenějších staveb.
Dominique Perrault je náchylný k vytváření skrytých a zahloubených míst, dalo by se říct hnízd. Předvedl to už víckrát – například velodromem a olympijským bazénem v Berlíně, francouzskou národní knihovnou v Paříži či knihovnou Kansai v Japonsku. Jeho touhu dobývat a přivlastňovat si nová území reprezentuje i nový školní areál univerzity Ewha v Soulu, otevřený vloni na jaře.
Projekt Solární škola pro Kargyak má zajistit vzdělání dětem z izolované himalájské vesnice, situované v nadmořské výšce 4 200 m. n. m. V rámci projektu byla navržena a realizována i energeticky nezávislá budova školy. K její výstavbě bylo použito takřka výhradně lokálně dostupných přírodních materiálů a veškeré práce se prováděly s přihlédnutím k ekologickým hlediskům, to znamená bez použití mechanizace, pouze za pomoci lidských a zvířecích sil. Škola byla předána do užívání v září 2008 a má za sebou první rok provozu včetně zimního období, během kterého klesaly noční venkovní teploty až na –40 °C.
Na první pohled z takové zakázky velký zázrak nečíhá: rodina Liebherrů si přála zmodernizovat svůj hotel z 60. let a přistavět k němu nyní velmi oblíbené Spa – prostor pro masáže, cvičení, koupání a saunování. Studio Gottstein Architects ovšem povýšilo tuto zakázku na významný počin. Ať už díky elegantnímu minimalismu, tak pro interakci budovy s místní krajinou. Realizace byla letos oceněna Královským institutem architektů Irska jako nejlepší budova v krajině.
Z výšky okolních hor jižního Rakouska se jeví jako zbrojnice zahloubená pod zem nebo betonová skulptura protínající napříč kopec, odkud ční na obě strany dva mohutné kvádry. Tento puristicky strohý objekt, kontrastující s malebnou krajinou Korutan, je překvapivě velkorysým prostorem pro rozsáhlou sbírku moderního a současného umění sběratele Herberta W. Liauniga. Vídeňský architektonický ateliér Querkraft pojal místo pro umění jako umění samo.
Dům klimatu 8°Ost zve ke zcela mimořádné cestě - za jeden den vykoná návštěvník cestu kolem světa, a to stále po 8. východním stupni zeměpisné délky, na kterém se nachází i severoněmecký přístav Bremerhaven. Na vlastní kůži přitom může pocítit devět různých klimatických zón.
Mladá Boleslav se kromě automobilů Škoda může pochlubit také mimořádně zajímavou architekturou. Jednou z nejzajímavějších místních staveb je expresionistická Zemská průmyslová škola od avantgardního architekta Jiřího Krohy. Touto a dalšími středočeskými realizacemi se Kroha vymezil vůči tehdy převažujícímu rondokubismu, oficiálnímu stavebnímu slohu této doby.
Katedra architektury patří na stavební fakultě mezi nejvíce se rozvíjející obor, zájem o ni stále stoupá. Studenti i jejich pedagogové potřebují prostor, kterého se jim na fakultě nedostávalo. Tak vznikl záměr vyplnit hospodářský dvůr mezi budovami. Z několika studií zadavatele nejvíce přesvědčil návrh ateliéru Vyšehrad pro zajímavou demonstraci, jak nápaditě lze využít prostor a podpořit otevřenou atmosféru. Autoři byli za tento originální koncept oceněni Grand Prix Architektů 2009 v kategorii Interiér.
Pod turnovským kostelem Narození Panny Marie se za dramatickou oponou sloupů otevírá prostor vyhrazený rozmanité kultuře. Podoba sloupů, použité materiály, barvy, průhledy a stíny – nic zde není nahodile, vše má svůj význam. Tento sémioticky bohatý projekt kulturního centra Střelnice navrhli architekti Libor Čížek, Ondřej Moravec, Michal Nekola a Radek Šíma z pražského Atelieru 6.
Muzeum Champollion v ospalém historickém městečku Figeac v jižní Francii je příkladem zajímavého prolnutí grafiky a architektury. Design „obalu“ je v současné době právě to, co přitáhne pozornost veřejnosti, co tvoří identitu budovy. A o to šlo architektům Alainu Moattimu a Henri Rivi`erovi spolu s grafickým designérem Pierrem di Sculio především. Nápad s dvojitou fasádou je nedílnou součástí projektu, díky němuž architekti zvítězili v soutěži. Zároveň plní podmínku veřejných soutěží ve Francii, aby stavba obsahovala jedno procento umění. Nejde o nějaké pokoutní stavění nového domu za zbytkem historické fasády tak, aby to nebylo příliš poznat – jak mají ve zvyku někteří developeři v centru Prahy.
Pouštní kulturní centrum Nk´Mip v Kanadě přitahuje pozornost veřejnosti v mnoha ohledech. Především díky svému průčelí – osmdesát metrů dlouhé zdi z dusané hlíny vytvářející dojem sedimentujících geologických vrstev. Ale nejen díky ní. Kanadským architektům z ateliéru Hotson Bakker Boniface Haden se podařilo stvořit budovu, která respektuje krajinu. Přitom kombinuje současný architektonický jazyk a znalosti o ekologicky udržitelném stavění. Budova pro indiánský kmen Osoyoos je důkazem geniality architektů – není divu, že za tuto stavbu získali Cenu Královského architektonického institutu Kanady, Cenu guvernéra Britské Kolumbie a několik dalších.
