Jiná huť: Zapomenutá sklářská památka v Jablonci nad Nisou znovu ožila

Mezi nominacemi na Stavbu roku Libereckého kraje 2025 se objevila i rekonstrukce objektu, jenž připomíná průmyslové kořeny Jablonce nad Nisou lépe než mnohé nové expozice a pamětní desky. Jiná huť, původně historická sklářská provozovna v Lovecké ulici nedaleko centra okresního města, prošla citlivou obnovou a dnes slouží veřejnosti v nové roli coby komunitní centrum pro obyvatele z celého okolí.

Někdejší výrobní areál se proměnil v živé místo pro setkávání, pohyb, vzdělávání i odpočinek. Především ale ukazuje, že technické dědictví nemusí zůstávat stranou zájmu jen proto, že ztratilo původní funkci, což je bohužel častým osudem staveb podobného ražení.

Tradiční odvětví zažilo zlatou éru i strmý úpadek

Jablonecko patřilo po dlouhá desetiletí k nejvýznamnějším sklářským oblastem střední Evropy. Místní krajina nabízela dřevo, vodu i pracovní sílu, tedy základní předpoklady a suroviny pro rozvoj sklářství či výrobu nejrůznějších korálků. Od 18. a 19. století zde vznikaly hutě, brusírny, rafinerie i menší dílny navázané na výrobu bižuterie. Právě díky nim získal Jablonec pověst města skla a šperku, kterou byl proslaven po celém světě od Severní Ameriky až po východní Asii. Výroba ovlivnila hospodářství regionu, podobu města i každodenní život jeho obyvatel.

Proměna trhu ve 20. století, pozdější globalizace i přesun části produkce do levnějších zemí však tradiční obor zásadně oslabily. Mnohé provozy zanikly, jiné přežívaly jen omezeně. Řada industriálních staveb přišla o využití a začala chátrat. Část areálů ustoupila nové výstavbě, část zůstala prázdná a bez budoucnosti. V severních Čechách tak vzniklo množství míst s vysokou historickou hodnotou, ale bez ekonomického využití.

Do této skupiny patřila i bývalá Scheiblerova huť v Jablonci nad Nisou, dnes známá jako Jiná huť. Objekt z poloviny 19. století představuje vzácně dochovaný doklad tehdejší sklářské výroby. Areál byl navíc v roce 1992 prohlášen kulturní památkou, což potvrdilo jeho význam. Samotná ochrana ale nestačí. Bez investic, údržby a nového programu se i cenné stavby dostávají do havarijního stavu. Stejný osud potkal i tuto huť. Po ukončení provozu následovaly roky zanedbání, technické problémy a postupná degradace konstrukcí.

Chátrání navzdory památkové ochraně, avšak se šťastným koncem

Obnova proto neznamenala pouze stavební zásah, ale záchranu podstatné části místní průmyslové paměti. Přístup investorů i autorů rekonstrukce stojí na respektu k původnímu domu. Cílem nebylo přepsat historii novou vrstvou, ale zachovat maximum autentických prvků a doplnit je tak, aby objekt mohl bez obtíží fungovat v současnosti, což vzhledem k havarijnímu stavu původního objektu nebylo snadné. Samotná rekonstrukce od prvotních zásahů až po interiéry zabrala zhruba 4 roky.

V exteriéru zůstal zachován industriální charakter stavby. Opraveny byly fasády, zdivo i historické detaily. Důležitou roli hrají také typické komíny, bez nichž by silueta bývalé hutě ztratila svou identitu. V interiéru se podařilo obnovit cenné konstrukce a materiály včetně kamenných prvků, původních kleneb či historických stop výrobního provozu. Nové zásahy pracují střídmě a nepůsobí rušivě. Současné prvky jsou čitelné, ale nesnaží se dominovat.

Právě v tom spočívá kvalita celé proměny. Rekonstrukce nesklouzla k muzeální stylizaci ani k agresivní modernizaci. Objekt zůstal starým domem se svou patinou, proporcemi a atmosférou, zároveň však splňuje nároky dnešního provozu. Historická substance zde není dekorací, ale hlavní hodnotou.

Jiná huť jako vzor pro další objekty s podobným osudem

Neméně podstatné je nové využití. Jiná huť dnes funguje jako multifunkční komunitní centrum. Nabízí prostory pro cvičení, terapii, workshopy, menší kulturní akce i běžné sousedské setkávání. Součástí provozu je také kavárna a zázemí pro volnočasové aktivity. Budova se tak znovu otevřela lidem a vrátila se do městského života. Místo někdejší výroby zde dnes vznikají nové sociální vazby a každodenní kontakt komunity.

Podobné realizace mají pro česká města širší význam. Ukazují, že opuštěné průmyslové objekty nemusí být přítěží ani pouhou stavební rezervou pro demolici. Při promyšleném postupu mohou nabídnout kvalitní architekturu, silnou identitu i prostor pro nové funkce. V době, kdy se stále více mluví o udržitelnosti a šetrném nakládání se zdroji, získává adaptace existujících staveb ještě větší důležitost.

Jiná huť je přesvědčivým příkladem, jak lze spojit památkovou ochranu, současné potřeby města a kvalitní architekturu. Jablonec nad Nisou díky této obnově nepřišel o další kus své historie. Naopak získal místo, kam se lidé vracejí. A to je pro podobné stavby nejlepší možný výsledek.