Golf klub Čertovo břemeno

Do Aleniny Lhoty vede z Prahy úzká klikatá silnička působivou krajinou Miličínské vrchoviny kolem malých farem s chovem ovcí, koní i bizonů. A golfové hřiště, které zde funguje už deset let, do ní harmonicky zapadá. Nedávno dokončené klubovny si od příjezdové cesty ani nevšimnete, ale stojí za to vydat se ji navštívit, i když nejste zrovna nadaný golfista.

Pohledem Stanislava Fialy
Golfové hřiště Čertovo břemeno nepatří k těm umělým, vlastně vyumělkovaným, které ve světě najdete. Možná by se dalo říci, že rodina majitelů měla spíše touhu dát do pořádku zanedbanou krajinu okolo svých statků, očistit ji od náletových křovin, vysušit neprostupné močály a místo nich vytvořit spoustu malých jezírek, kde by se zase usadily ryby a žáby. Povedlo se jim to neuvě­řitelně přirozeným způsobem s naprostým respektem k charakteru místní přírody.

Měl jsem tu čest navázat na tuto jejich krásnou krajinářskou práci a vytvořit zde nejdříve v letech 2000 až 2002 malou klubovnu, která zabezpečovala úplně minimální zázemí pro hráče v začátcích hřiště. Už tenkrát zvítězila snaha nevnášet do krajiny novou hmotu moderní stavby. Svůj účel splnila taková malá jeskyňka z betonu a kamene, zahrabaná pod jeden z travnatých pahorků.

Když jsem v roce 2007 dostal úkol navrhnout novou velkou klubovnu, bylo jasné, že se bude její koncept ubírat stejným směrem. Bylo také jasné, že to musí být dům, který bude s místní přírodou v úplné symbióze, přestože jeho úloha není vůbec malá. Musí pojmout velkou klubovnu s res­taurací pro 80 až 100 návštěvníků, konferenční salónek pro 30 až 60 osob, bar, recepci, kanceláře, šatny, sociální zázemí, úschovnu bagů, velkou kuchyň, sklady, strojovny a kompletní zázemí pro personál hřiště. Navíc je zde trojice pohotovostních pokojů, které mohou příležitostně posloužit jako ubytování pro přátele nebo bydlení pro správce areálu. Dispozici bylo potřeba úsporně vyřešit tak, aby v běžných pracovních dnech, kdy je poloprázdný, stačila k obsluze ve veřejné části pouze jedna osoba, která dokáže mít přehled nad celým prostorem. Zároveň však musí umět pojmout při akcích až 200 lidí a zůstat pohodlným fungujícím organismem.

Golf klub Čertovo břemeno Místo:  Alenina Lhota, Jistebnice Architekt:  Stanislav Fiala / Fiala + Němec, s. r. o. Spolupráce:  Jiří Václavů, Vít Mlázovský, Jana Štefuráková, Milan Bulva Investor:   Golf Čertovo břemeno, s. r. o. Dodavatel:  Skanska, a. s., divize Pozemní stavitelství Čechy Dodavatel betonu:  Českomoravský beton, a. s. (777,25 m3 betonu, převážně C 25/30 XC1 pro pohledové plochy) Zastavěná plocha:  1 443 m2 Obestavěný prostor:  5 245 m3 Projekt:  2009–2010 Realizace:   2010–2011

Klubovna pod greenem
Cítil jsem povinnost schovat tento objem do krajiny tak, aby ji jen pokorně a přirozeně doplňoval, aby si s ní povídal, aby s přírodou dýchal. Dům je tedy opět zakopaný do pozvolného zatravněného kopečku, jehož seříznutá jižní strana vyhlíží do mírného údolí na blízký rybník a dále do několika plánů krásné krajiny zvané Česká Sibiř.

Dům je zemí izolován před chladem i horkem a z ní si také ze čtyř vrtů bere teplo i chlad. Z vrtu si bere i svou vodu, kterou zase vyčištěnou vypouští do koloběhu krajiny. Se zemí je spjatý i spoustou přírodních materiálů, které tvoří jeho hlavní tvář.

Pro konstrukci hlavní veřejné části domu posloužilo velké množství dřeva. Oprášili jsme tradiční, dávno zapomenutý systém povalových stropů, které patřily v době, kdy lidstvo mělo ještě mnohem blíže k přírodě, k tomu nejobyčejnějšímu, co bylo možné ve staré architektuře spatřit. Povalový strop z oloupaných smrkových kmenů, dimenzovaný na osmimetrový rozpon, je opřený o nakloněnou palisádu, která tak lemuje celý hlavní prostor a spolu se stropem vytváří útulný pocit bezpečného útočiště pro návštěvníky. Jižní strana prostorné haly je však celá otevřená nenápadnou odhmotněnou skleněnou fasádou do mírného údolí vlídné krajiny. Prostor jakoby pokračuje až ven na plynule navazující terasu, zastřešenou tenčími smrkovými kmeny, řídnoucími tak, aby částečně propouštěly slunce. Přední stranu zastřešení nese masivní dřevěný rám, celý vytvořený z pečlivě vybíraných dubových kmenů, které jsme v konstrukci použili tak, jak vyrostly. Řada těchto rozsoch zmnožených odrazem v hladké skleněné fasádě vytváří tak doslova náhrdelník, kterým se dům pyšní.

Smrková palisáda na východní straně vybíhá ven z domu a svým postupným rozestupováním do krajiny lemuje příchozí cestu k domu (kmeny navíc nesou orientační lampy).

Silným prvkem, který doplňuje harmonii a konfiguraci okolí domu, jsou obrovské balvany, které jsme vyvalili ze země při jakémkoli výkopu, který bylo nutné udělat. Tyto nádherné balvany, které tu podle pověsti nechal čert (odtud název Čertovo břemeno), se nám náramně hodily ke zpevnění opěrných svahů, různých bariér i naváděcích prvků. Dva z nich jsme „zapomněli“ i uvnitř, aby pomohly vytvořit čertovský přírodní krb s otevřeným ohněm, který zpříjemňuje posezení v klubové části společenské haly.

Dialog mezi dřevem a betonem
Přední dřevěná konstrukce je opřená o odolnou železobetonovou strukturu, zahrabanou na severní straně pod zem a díky tomu i stabilizovaná. Přestože je beton tím nejpoužívanějším, nejobyčejnějším a také nejvíce zprofanovaným materiálem moderní doby, tkví jeho podstata pořád v přírodních materiálech. Tento umělý kámen jsme ale se snažili předvést v ještě přírodnější podobě, než je obvyklé. Chtěli jsme, aby dialog mezi archaickým dřevem a moderním betonem byl co nejbližší. Proto jsme pro bednění některých stropů a stěn použili krajinková prkna, takže se tu navždy otiskly různé suky, chodbičky lýkovce a typické nerovnosti dřeva, jež se ve své opravdové přírodní kráse opírá jen o malý kousek dál právě o takto formovaný beton.

Do stropu betonové části jsme vybednili kónické světlíky kryté otevíracími polykarbonátovými čočkami, které dokážou přirozeně provětrávat celý prostor, případně můžou do domu nasávat noční chlad, který se naakumuluje do betonu v letních horkých dnech.

Přírodní povrchy v domě pokračují přes břidlicovou podlahu, která vyvolává dojem barevné udusané hlíny. Venku na terase pak pokračuje podlaha z přirozeně katrovaných akátových prken.

Chodníčky okolo domu jsme vydláždili z dubových špalíků, které jsme získali rozřezáním větví a zbytků z konstrukčních dubů. Z odřezků smrkových kmenů jsme zase naštípali menší špalíky, z nichž jsme postavili různé pomocné stěnky (stěnu baru, recepce, parapety oken, různé krycí stěny).

Ze zbytků přišly ke slovu i masivní odštěpky z ručně tesaných dubových fošen a dubového koryta na vodu. Byly tak krásné, že jsme je nespálili v krbu, ale použili jako zásypový materiál, doplňující mozaiku přírodních struktur, které tu na hosty útočí na každém kroku. Zmíněné ručně tesané dubové profily jsme využili v interiéru na barový a recepční pult, barové police, na knihovnu a různé další police, na velké zrcadlové rámy a na hambalky do šaten.

Setkávání mistrů starodávných řemesel s mistry moderního rychlého stavitelství na této stavbě bylo osvěžujícím momentem, který se snad viditelně podepsal i na samotném vyznění celé stavby. Tvorba tohoto domu byla návratem k přírodě, podvědomým vzpomínáním na obrázky z dětství prožitého v jihočeských lesích. My, kteří jsme na domě pracovali, z něj máme velkou radost a o to víc doufáme, že bude nenápadně s nevtíravou samozřejmostí a účelně sloužit lidem, že bude kolem sebe šířit klid, radost i krásu.

Stanislav Fiala
Foto: Filip Šlapal

Autor je architekt.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.