Beton, balvany a poezie. Chilský vizionář Smiljan Radić získal prestižní Pritzkerovu cenu

Chilský architekt a designér Smiljan Radić patří k nejvýraznějším osobnostem současné latinskoamerické architektury. Ve světovém kontextu se prosadil především díky originálním propojením monumentálně pojatých přírodních motivů se sofistikovanou konstrukcí, prací se světlem a silnou atmosférou prostoru. Před několika dny byl oceněn prestižní Pritzkerovou cenou.

Přes své chorvatské jméno se Radić narodil v roce 1965 v Santiagu de Chile, kde také studoval architekturu na Pontificia Universidad Católica. Staví na materiálové autenticitě, práci s kontextem a emocemi. Opakovaně zdůrazňuje, že ho zajímají „vztahy mezi materiálem a jeho strukturou, to, jak se chová v konkrétních tvarech“.

Literární inspirace

Jeho tvorba bývá označována za poetickou, syrovou i experimentální zároveň. Typické jsou pro ni kontrasty mezi těžkým a lehkým, hrubým a jemným, přírodním a umělým. Mezi hlavní poznávací znaky patří velké kamenné bloky podpírající subtilní konstrukce, práce se surovým betonem, dřevem či polotransparentními materiály. Stavby často působí jako dočasné objekty nebo archeologické nálezy zasazené do krajiny, přestože jde o technicky promyšlenou a detailně propracovanou architekturu.

Odborníci často vyzdvihují jeho práci s prostředím – tedy s kvalitou světla, vzduchu, zvuku a emocionálního působení prostoru. Sám Radić vysvětluje, že architektura nemá být pouze vizuálním objektem, ale komplexním fyzickým zážitkem.

Mezi nejzajímavější aspekty Radićovy inspirace patří odkazy na literaturu a její tvůrce, což v architektuře není zrovna obvyklé.

Velmi důležitý je také vliv italského architekta Aldo Rossi. Radić se k němu opakovaně hlásí v rozhovorech i textech o své práci. Od Rossiho přebírá především zájem o archetypální formy, melancholii, fragment a vztah architektury k paměti města i krajiny. Rossiho architektura často působila jako soubor podivných, téměř snových objektů vytržených z času – a podobnou kvalitu lze najít i u Radiće. Jeho stavby připomínají ruiny, přístřešky, primitivní observatoře nebo archeologické artefakty.
Pojďme se nyní podívat na pět jeho pozoruhodných děl blíže:

Casa Pite
Mezinárodní pozornost si získala do několika objemů rozdělená vila Casa Pite na chilském pobřeží z let 2003–2005. Dalo by se ovšem namítat, že tady je ještě výsledek z hlediska originality mnohem méně přesvědčivý – podobných prosklených „UFO“ objektů vyrůstajících ze svahu zná světová architektura nemálo.

Podobně jako Marcel Proust ve svém literárním díle pracoval s mechanismem vzpomínky vyvolané smyslovým podnětem, i Radić chápe architekturu jako médium vyvolávající emocionální paměť. V Casa Pite tak podle jeho autora není hlavním tématem výhled na oceán, ale zvuk vln, vítr a fyzický pohyb mezi jednotlivými částmi domu.

Restaurant Mestizo
K nejvýznamnějším realizacím Smiljana Radiće patří Restaurant Mestizo v Santiagu de Chile z roku 2006. Střešní konstrukce zde typicky „radićovsky“ spočívá na kamenech, které vytvářejí dramatický kontrast k horizontální desce střechy. Interiér i exteriér se navzájem prolínají a budova působí jako přirozené pokračování okolní krajiny.

House for the Poem of the Right Angle
Za mimořádně ceněný projekt je považován House for the Poem of the Right Angle v chilském Vilches. Tvarově velmi komplikovaná stavba kombinuje tmavý betonový objem s intimním dřevěným interiérem. Dům je koncipován jako prostor kontemplace a ticha, kde světlo pronikající skrze střešní otvory vytváří téměř sakrální atmosféru. Teple laděný interiér zde kontrastuje s kvazibrutalistními tvary exteriéru.

Dům odkazuje nejen k Le Corbusier, ale právě i k rossiovské představě architektury jako autonomního, téměř metafyzického objektu. Dům nepůsobí jako běžná obytná stavba, ale spíše jako zvláštní monument nebo rituální prostor zasazený do lesa. Černý beton, kuželové světlíky a dramatická práce se stínem vytvářejí silně introspektivní atmosféru.

Serpentine Pavilion
Přímo ikonickou stavbou se stal Serpentine Pavilion z roku 2014 v londýnských Kensington Gardens. Dočasný objekt pro galerii Serpentine navrhl jako poloprůsvitnou laminátovou skořepinu položenou na mohutných balvanech. Objekt působil současně jako pravěký relikt i futuristická konstrukce.

V případě pavilonu šlo přitom o další z autorových literárních inspirací, konkrétně povídku Oscar Wilde Sobecký obr. Radić v rozhovoru pro Guardian uvedl, že inspirací pro Serpentine Pavilion byl právě hrad obra z Wildeova příběhu. Nešlo o doslovnou ilustraci, ale o práci s představou tajemného, lehce znepokojivého objektu zasazeného do krajiny.

VIK Winery
Významné místo v jeho tvorbě zaujímá i vinařství VIK Winery v oblasti Millahue z roku 2014. Projekt vznikl ve spolupráci s architektkou Loreta Lyon. Na jednu stranu reaguje na okolní krajinu chilského údolí, na stranu druhou ji odvážně dotváří. Hlavní provozy jsou částečně zapuštěny do terénu. Radić zde opět prokázal mimořádnou schopnost propojit architekturu s okolním prostředím, aniž by vůči němu působila agresivně.