Také si někdy při procházce městem říkáte, co kdyby zdi starých domů uměly vyprávět příběhy? V případě restaurace Baroque – U Tří růží se tak už děje, stačí jen přijít a naslouchat jim. Minulost tu rezonuje celým projektem, který si zakládá na postupné revitalizaci areálu broumovského kláštera.
Není to sice nemoc, spíš jen drobný osobní neduh, na který občas architekti trpí. Přílišná touha dát vyniknout své realizaci, vytvářet díla tak mimořádná a vizuálně strhující, že jejich ztvárnění a forma přesahuje význam původního určení. Architekt Martin Kožnar dokazuje, že je vůči této nákaze imunní. Jeho projekt vyniká tím, čím se nestal.
Francouzská horská vesnice Breitenbach, ležící mezi regiony Vosges a Alsasko, je neobyčejná hned z několika důvodů. Leží v krásné horské lokalitě a současně zde žijí obyvatelé s velmi silným vztahem k přírodnímu prostředí. Ten projevují nejen slovy, ale především skutky – provozují zde ekologický pivovar, chovají včely, zpracovávají mléko na jogurty a další mléčné produkty a vyrábí vlastní sýr.
Přijměte pozvání do japonského města Maebashi, které od roku 2016 láká nové obyvatele i turisty pomocí rozvoje města pod sloganem „Where Good Things Grow“. Novinkou je zde rekonstrukce Shiroiya hotelu, který propojuje umění s účelem ubytování a má potenciál stát se kulturním střediskem města.
Inspirováni italskou jeskyní navrhli architekti ze studia Partisans Grotto Saunu, která vzdává poctu drsnému kanadskému kraji.
Od novostaveb hotelů se po stránce užité architektury a stavebních přístupů obvykle nedá očekávat mnoho nápaditosti. I proto je zelenošedý Floris, apartmánový komplex vnořený do kulturní zeleně, takovým překvapením.
Bachledova dolina je oblíbeným lyžařským střediskem v Belianských Tatrách. Její popularitu zvýšil v předchozích letech Chodník korunami stromů s působivými výhledy na okolní přírodu, který láká turisty k návštěvě po celý rok. Chybějící restaurace a zázemí pro návštěvníky vyústilo v realizaci projektu, který je charakteristický pokorou a citlivostí ke zdejší kopcovité krajině.
Soubor pěti experimentálních staveb nazývaných Coco Villa je součástí resortu Art Villas v kostarické džungli. Prudký svah s bujnou zelení nad pláží Hermosa je ideálním místem pro jednoduché stavby neobvyklých tvarů, které v sobě spojují konstrukci stále oblíbenějších stromových domků a prostých stanů.
Brutalistní budova pražského hotelu InterContinental a jeho blízké okolí se po 47 letech dočká kompletní rekonstrukce a přestavby. Investorem projektu je česká společnost WIC Prague a.s. vlastnící hotel a přilehlé pozemky, jejími majiteli jsou Oldřich Šlemr, Pavel Baudiš a Eduard Kučera. Architektonické řešení pochází z dílny studia TAK Architects, projekt realizuje společnost Metrostav a.s. Rekonstrukce se již rozběhla a její dokončení je naplánováno na prosinec 2022.
Restaurace Gran Fierro slaví narozeniny shodně se studiem Formafatal, vznikla taktéž v roce 2015 a projekt a realizace jejího interiéru ve Voršilské ulici v centru Prahy byly tedy jednou z prvních zakázek tohoto studia.
Tři kopule nesměle se vynořující mezi korunami stromů – to je nový koncept celoročního turistického ubytování nabízející kombinaci pohodlí a blízkosti kanadské přírody.
Průnik starého s novým začíná v jádru v interiéru. Nosné stěny podpírají masivní ocelové nosníky, které jsou v interiéru záměrně přiznané. Prostor v hlavní části nad barem je otevřený až do krovu. Přiznané konstrukční prvky se odkrývají v celé své kráse, podtrhnuté dostatkem světla.
Otázku, jak revitalizovat objekty průmyslového dědictví a najít pro ně dlouhodobě udržitelné využití, není snadné zodpovědět. V Amsterdamu dokázali najít novou funkci pro mostní domky vystavěné u vodních kanálů a přeměnit je v unikátní hotelové apartmá.
Když byl v roce 1856 v Barceloně založen Moritzův pivovar, šlo o první podnik svého druhu. Pivo se zde vařilo ve velkém se znalostí pivovárečného řemesla a náležité péče. Tak tomu bylo až do roku 1978, kdy byl provoz pivovaru uzavřen.
Hostel CMYK vyjadřuje již ve svém názvu nápaditě hlavní linku myšlenek a inspirace, z nichž vycházeli autoři rekonstrukce již nevyužívaného průmyslového objektu bývalé ústecké tiskárny. A současně odkazuje hravě i s pokorou na minulost stavby – její otisky nachází návštěvník takřka na každém kroku ať již jako dekoraci či připomínku předchozí existence.
