Výstavní projekt Kunsthalle Praha se konečně dočkal svého otevření
Budova bývalé Zengerovy trafostanice se objevovala v médiích kvůli své plánované přestavbě na hotel, prohlášení za kulturní památku, ohlášení projektu Kunsthalle Praha, demolici interiérů stavby i otázkám financování galerie. Nyní se otevírá svým návštěvníkům.
Na pražském Klárově poblíž metra Malostranská se v dnešních dnech zahajuje provoz Kunsthalle Praha. Budova Zengerovy transformační stanice z let 1930 až 1932, kterou navrhl architekt Vilém Kvasnička, se proměnila na místo k vystavování uměleckých děl 20. a 21. století.
V souvislosti s technologickým pokrokem byla totiž technická zařízení trafostanice postupně čím dál více miniaturizována a v současné době je kompletní technologické řešení umístěno v části přízemí, čímž se velkorysé prostory přímo samy nabízely k alternativnímu využití.
Kunsthalle, kterou založila nadace The Pudil Family Foundation, tyto prostory otevře pro vzdělávací aktivity, výstavy umění, pro vybudování nové kavárny a restaurace i prodejny knih a kancelářských prostor. Celková užitná plocha činí 5 700 metrů čtverečních a zahrnuje tři výstavní prostory, ve kterých by se mělo uskutečnit šest až osm výstav za rok. V suterénu bude umístěn depozitář.
Památkáři pečlivě dohlíželi
Zvenčí není proměna pod vedením Schindler Seko Architekti tolik patrná, kolemjdoucí zaujme především nová vstupní lávka z oceli a název Kunsthalle na nároží. Fasáda budovy jinak zůstává zachována, a to hlavně proto, že byla trafostanice v roce 2015 prohlášena za kulturní památku a její úpravy probíhaly pod bedlivým dohledem památkářů.
V památkovém katalogu najdeme odůvodnění zápisu stavby na seznam památek: „… je architektonicky a urbanisticky vysoce kvalitním dokladem meziválečné architektury staveb nejen průmyslového určení. Stavba reprezentuje příklad novoklasicistního stylového projevu, mimořádně citlivě a kultivovaně vstupuje do historické zástavby Malé Strany.“
Původně se tedy jednalo o technickou památku, která ztratila svou originální funkci a bylo problematické najít pro ni využití. Její hodnota přitom není toliko architektonická jako urbanistická – hodný zachování je způsob, jakým uzavírá prostor Klárova pod letenským masivem. Společnost Property Klárov ji přitom plánovala přestavět na hotel se šesti patry s celkem 200 pokoji.
Unikátní (a zakázaný) materiál
Velká (vnitřní) část památky ovšem byla zbourána – k výstavbě trafostanice byl použit hlinitanový beton (oblíbený ve 30. až 50. letech minulého století). Tento materiál tvoří zejména hlinitanový cement patentovaný ve Francii roku 1908, oblíbený pro rychlý náběh pevnosti i v nižších teplotách, který se dal velmi rychle odbednit a umožňoval stavební práce i ve zhoršených teplotních podmínkách.
Jeho použití bylo v Československu zakázáno v roce 1984, poté, co se zřítila část výrobní haly podniku Mesit v Uherském Hradišti. Proti těmto zásahům se již dříve vyjádřili odborníci z Výzkumného centra průmyslového dědictví při ČVUT a vše prověřovala i památková inspekce ministerstva kultury, která však nekonstatovala pochybení.
Interiér budovy zůstává před oficiálním otevřením zahalen tajemstvím. V srpnu loňského roku se do ní mohli podívat návštěvníci na komentovaných prohlídkách pod záštitou Open House Praha 2021, záběry z doby stavebních prací je možné vidět na sérii videí The Making of Kunsthalle Praha, která jsou k vidění na youtubovém kanálu galerie. Na tvorbě interiérů se podílel také německý designér Axel Kufus a jeho kolegové. Interiér údajně využívá konceptu raumplanu – systému prostorů, které na sebe navazují v různých výškových úrovních.
Elektřina v umění
Otevření budovy je spojeno se dvěma výstavními projekty. Zengerova transformační stanice: Elektřina ve městě, elektřina v architektuře přibližuje historii stavby samotné, okolnosti jejího vzniku a přibližuje i cyklus světelných plastik Sto let elektřiny od Zdeňka Pešánka.
Od partnerů ASB
Tento cyklus, který měl být ve třicátých letech umístěn na fasádu Trafostanice, získal mimořádné ocenění na Světové výstavě v Paříži roku 1937, poté ovšem nenávratně zmizel. K Pešánkovu odkazu (propojování elektrického proudu a umění) se vztahuje i druhá ze zahajovacích výstav s názvem KINETISMUS: 100 let elektřiny v umění, na které se představí přes 90 umělců z tuzemska i zahraničí.
Zda se na fasádě objeví např. světelné plastiky, jak to její původní autoři zamýšleli, zůstává otázkou. Fasádu za dobu výstavby dekorovala nejrůznější umělecká díla v rámci The Facade Project a promítalo se na ní také video Federica Díaze.
Kateřina Tobišková
