Památník Tomáše Bati

Památník Tomáše Bati 4

Původní architektův záměr pro památník, který vznikl v první čtvrtině 20. století, byl objekt působící jako velký studený skleník. Celkový koncept a provedení měly vzdát poctu životu a idejím Tomáše Bati a působit jako obří výkladní skříň.

Necitlivé úpravy v 50. letech 20. století znehodnotily původní, čistý ráz budovy. Lví podíl na změně vzhledu a rázu budovy měly zejména nevzhledné přístavby, vnitřní příčky či interiér koncertního sálu. Výstup všech diskuzí o budoucnosti a novém vzhledu památníku proto byl jednoznačný – jakýkoli zásah či proměny objektu, které by přímo nevedly k návratu památníku do původní podoby, by budovu jen více poškodily.

Hlavními třemi body celkového záměru se tak staly myšlenky:

  1. Památník by se měl vrátit do původního stavebního stavu a k původní ideové funkci, a to včetně vystaveného letadla.
  2. Je třeba podpořit původní architektonický záměr charakterizující osobnost Tomáše Bati a jeho vlastnosti.
  3. Stavba je sama o sobě uměleckým objektem, vitrínou, esencí baťovské filosofie.

Záměrem architekta P. Všetečky, který pracoval na studii proměny budovy, se tak stalo navrácení krystalické podoby – tedy jednoduchosti, velkorysosti, optimismu, pravdivosti a ryzosti památníku tak, aby ctil původní záměr, a tedy i povahu Tomáše Bati.

Památník Tomáše Bati

Původní vzhled a koncept

Jako základ kompozice objektu posloužil křížový tvar letounu Junkers F 13, ve kterém Tomáš Baťa zahynul. Architektonické i urbanistické provedení této koncepce je současně jednoduché i mimořádné – kříž letadla rozehrává bohatou prostorovou hru křížení kompozičních os a průhledů a svým umístěním a orientací nad klesajícím volným prostranstvím parkového náměstí evokuje let krátce po startu.

Provedení standardizovaného skeletu jako otevřeného trojlodí s rozptýleným světlem přiblížilo oproštěný konstruktivismus nadčasovým dílům klasické architektury a především sakrálním stavbám. K tomu přispělo i důsledné vertikální pojetí stavby. Aby v exteriérových pohledech nebyly patrné vodorovné železobetonové stropní konstrukce (běžné u všech baťovských budov), vysunul Gahura sloupy před fasádu.

Podobně postupoval u ocelových rámů zasklení, kde nahradil jejich vodorovné části pouze tenkými olověnými pásky, oddělujícími jednotlivá skla. Jednoduchá skleněná fasáda počítala s celoplošným orosením při „zadýchání“ prostoru lidmi a byla vybavena odtokovými žlábky. Památník byl postaven bez jakéhokoliv technického i hygienického zázemí.

Památník Tomáše Bati 6

Návrh obnovy

Ideou celé obnovy, která se připravovala téměř 16 let, je, že stávající konstrukce budou obnoveny natolik, aby bylo možné objekt navrátit k původnímu vzhledu. V rámci stavebních prací tak dojde k odstranění přístaveb a vestaveb, které v budově vznikly v době, kdy sloužila jako galerie výtvarného umění a objekt Filharmonie Bohuslava Martinů – vše s příslušným zázemím.

Zmizí tak nejen všechny kanceláře, schodiště a provozní prostory, které s provozem souvisely, ale i zařízení samotného koncertního sálu, jako jsou sedačky, světla, nebo dokonce i dřevěné obložení. Dominantními materiály renovovaného památníku budou beton, sklo a železo. Projekt obnovy vychází z původního konstrukčního řešení objektu, daného standardizovaným železobetonovým skeletem o modulu 6,15 x 6,15 m s kruhovými sloupy.

Stavební řešení bude spočívat v několika statických opatřeních, dále ve vložení replik původních schodišť, v obnově ocelo-skleněného pláště, obnově a restaurování původních omítek, podlah a dalších prvků, v obnově elektrických rozvodů do restaurovaných a replikovaných podlahových zásuvek, opravě střechy do původní podoby a doplnění svodů o topné kabely proti zamrzání. V interiéru bude provedena stavební příprava pro umístění letounu. Jen samotné správné osazení skel ocelo-skleněného pláště přitom zabere minimálně tři měsíce.

Úpravy se přitom budou soustředit nejen na vzhled samotný, ale i na zachování původních povrchů. To například znamená, že budova, kterou nyní známe jako šedivou, se navrátí k některé z předchozích barev – barevnost bude obnovena na základě provedených průzkumů. Jen na sloupech přitom byla například nalezena barva červená, okrová, ale i tmavě modrá. Lze ovšem říci, že úplně původní barvy památníku nejspíše ctily barvy trikolory – bílou, modrou a červenou.

Památník Tomáše Bati 2

Žádné technologie

Návrat k původnímu vzhledu a účelu ovšem neznamená pouze snahu o maximální pohledovou shodu, znamená i vyloučení některých moderních řešení. Objekt tak nebude vytápěný a nebude disponovat výtahem (bezbariérové tak bude pouze přízemí), jelikož jakákoli nová či inovovaná technologie vyžaduje speciální zázemí a navíc pohledově narušuje ráz a charakter budovy.

Zároveň s obnovou dojde i k odstranění všech zbytných technologických zařízení – zázemí, tedy například šatny, sociální zařízení a pokladna, budou umístěny do sousední budovy gymnázia. Téměř jedinou povolenou technikou bude nasvícení.

Památník Tomáše Bati 5

Restaurování

Vzhledem k charakteru obnovy tak lze říci, že se ani tak nejedná o stavební zásahy, jako spíše o restaurování architektury. V režimu restaurování architektury byly v minulých letech v ČR realizovány např. obnova Műllerovy vily v Praze a vily Tugendhat v Brně.

Znamená to, že při obnově bude v přiměřené míře postupováno obdobně jako u restaurování umělecko-řemeslných děl historických, byť byla technika zhotovení objektu v době jeho vzniku již částečně produktem tovární nebo běžné stavební výroby. Obnovený památník bude dominantou Zlína nejen ve dne, ale i v noci – a proto bude příslušně nasvícen. Otevření budovy je plánováno na říjen 2018, dle kontrolních dnů jdou prozatím všechny stavební práce dle plánu.

Památník Tomáše Bati 3

Jak šel čas
Autor památníku: František Lýdie Gahura
Začátek stavby: 21. března 1933
Slavnostní otevření: 12. července 1933
Přebudování památníku: 1954-55
Zapsán jako KP: 3. května 1958
Začátek obnovy: prosinec 2016
Předpokládané náklady: více než 50 milionů Kč
Předpokládané dokončení: říjen 2018
Pohled architekta
Památník Tomáše Bati je architektonickou ikonou, která svým významem výrazně překračuje hranice České republiky. Byl vytvořen ve zcela ojedinělých historických souvislostech prudkého rozvoje moderního Zlína jako výrobně-sociálně-kulturně-civilizačního fenoménu. Památník vznikl jako záznam události do značné míry protikladné ke zlínské dynamice: náhlé úmrtí Tomáše Bati při letecké havárii znamenalo okamžik zastavení a silné emoce, kterou František Lýdie Gahura promítl do konceptu této mimořádné stavby. Ta je současně manifestem moderní architektury i rozpracováním nadčasových kompozičních vztahů architektury klasické. Architektonickou ikonou je památník i přes to, že je dnes znám především z dobových fotografií, neboť přestavba z 50. let zcela popřela principy, z nichž Gahurova krystalická architektura vyrostla. Na památník se při úvahách o jeho obnově nahlíželo v souvislostech evropských a celosvětových, podobně jako na brněnskou vilu Tugendhat, pražskou vilu Müller nebo některé mimořádné sakrální objekty. Jde o stavby, jejichž poselstvím a smyslem další existence je jedinečné ustrojení prostoru, které si zaslouží pietní očištění a předvedení.
Petr Všetečka, Transat architekti, 2014; kráceno

 

Text: zpracováno z podkladů Obnova památníku Tomáše Bati, Transat architekti
Foto: Státní okresní archiv Zlín, Libor Stavjaník, Obnova památníku Tomáše Bati

Článek byl uveřejněn v časopisu TZB Haustechnik 3/2018.

Komentáře