Rozlohou nevelký byt se nachází v samotném srdci Karlových Varů, v původní historické zástavbě nedaleko kolonády. Zaujme tak nejen exkluzivní lokalitou, ale také unikátními prvky zachovanými z doby, kdy byty byly velkorysé a půvabné. Tým architektek z Plus One Architects si dal za cíl vrátit tomuto prostoru jeho bývalou slávu.
Majitel bytu na pražské Letné se na studio Markéta Bromová architekti obrátil s jasným požadavkem – chtěl svůj domov o rozloze takřka 100 m2 co nejvíce otevřít a zbavit bariér v podobě dveří a dělících příček. Byt pak po zásazích architektky Markéty Bromové získal mnohem surovější tvář.
Mladý pár si přál vdechnout nový život svému bytu z přelomu 19. a 20. století v pražské Bubenči. Ve spolupráci se studiem Malfinio se zde během loňského roku uskutečnila zásadní rekonstrukce, která vychází plně vstříc životnímu stylu a požadavkům majitelů (a jejich dvěma až třem šelmám).
Atypický loftový byt v pražském Podolí měl snad všechny typické neduhy, kterými dodnes trpí bytová výstavba z počátku 90. let – netradiční a nevhodné dispozice i nevyhovující technický stav. Majitelé si pro rekonstrukci vybrali pražské studio SMLXL, aby mohli byt konečně naplno využívat podle svých představ.
Architekt Ondřej Janků ze studia Collarch společně s partnerkou a výtvarnicí Lenkou Kuchárekovou právě dokončil rekonstrukci svého bytu. Žijí zde společně s jejich malou dcerou. Původně historický byt měl nevyhovující dispozici stísněných pokojů a bylo třeba jej přizpůsobit současným požadavkům bydlení mladé rodiny. Novým rozložením pokojů a obohacením interiéru o atypické prvky vznikl prostorný, moderní byt.
Jak se vleze čtyřčlenná rodina do bytu o velikosti 37 m2, aniž by se celý prostor zastavěl nábytkem? A aby zároveň všichni členové netrpěli za pár chvil ponorkou? Taková výzva se objevila na stole znojemského studia ORA - Originální Regionální Architektura. Vzhledem k tomu, že finální realizaci pojmenovali Bydlení ve skříni, je zřejmé, že udělali něco velmi (ne)tradičního.
Opravdu vás to donutí zamyslet se nad tím, co vlastně kolem sebe potřebujeme. Možná jen nic a možná jen trochu víc než jen nic. Právě o tom je rekonstrukce bytu 1903 v Trnavě.
Pražská čtvrť Vokovice byla vždy tak trochu ve stínu slavnějších sousedů – vilové Hanspaulky a proslulých Dejvic. Najdou se však lidé, kterým zdejší ospalá atmosféra vyhovuje mnohem více a za nic na světě by neměnili, ačkoliv jim mohou okolnosti na první pohled bránit. Právě takový byl i případ čtyřčlenné rodiny. Jejich byt o rozloze 55 m2 jim přišel stísněný. Namísto stěhování se to však rozhodli vyřešit jinak – celkovou změnou dispozic.
Velkoryse členěný prostor, netradiční pojetí členěného interiéru a vestavěná knihovna, kterou si zamilujete. Práce na téhle zakázce si vyžádala čas, a výsledku to jen prospělo. Stavební záměry totiž vyzrávají, stejně jako majitelé nemovitostí.
Bydlení je radost. Možná. Ale miniaturní garsonka s užitnou plochou 36 metrů čtverečních, není prazvláštním důvodem k veselí, když je v podstatě v katastrofálním stavu. O tom, jak si z neradostné podoby vyvést a modernizovat jejich vzhled, je celý projekt architektky Markéty Zdebské.
Sebekrásnější obraz nebo vizuálně struhující artefakt by zapadly, pokud by je v galerii neumístili na místo, které jim umožní komunikovat s okolím. Byt v pražských Vršovicích nebyl a není galerií, ale krásu umění, světlo a volnost vyjádření jako svou vnitřní součást obyvatelé silně cítí. Proto i rekonstrukci svého bydlení vedli v duchu prostoru, který umožní exponátům i rodinnému životu plně vyniknout.
Architektka Lenka Míková se v Česku nezpochybnitelně zařadila mezi profesionály, kteří si už vybudovali svůj osobitý a jasně čitelný styl. Promlouvá z něj hluboká znalost kontextu, pohotový smysl pro detail a hravá nápaditost designu. Řešení interiéru pražského bytu, projektu Residence 077, je v podstatě shrnutím toho, co její práci činí typickou.
Jak vypadají současné interiérové realizace od architektek a interiérových designérek? Kdo byl vůbec první českou architektkou? Přinášíme sondu do české architektonické scény, do které proniká čím dál více ženských představitelek.
V Praze se možná žije blaze, ale také nad poměry draze. I proto tu mají provedené půdní vestavby takovou váhu: rozšiřují totiž využitelnost dostupného prostoru, který je tu silně limitovaný. A pokud jsou takové rekonstrukce provedeny vkusně, dodávají i letitým objektům nebývalou hodnotu.
V pražských Dejvicích by chtěl bydlet každý. Dobrá lokalita však nestačí. Co naši předkové založili jako odpověď na své potřeby, chceme dnes často artikulovat odlišně. Bydlet na správném místě je pak výzvou, kterou je teprve třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit.
