Zapomenutý byt na Starém Městě skrýval designové poklady. Nyní usiluje o prestižní cenu

Na Starém Městě vznikl nový byt. Za návrhem stojí Facha architekti a výsledkem je pozoruhodná realizace, která neunikla ani Akademii designu České republiky. V jubilejním 20. ročníku Czech Grand Design bude soutěžit v kategorii Objev roku, výsledky se dozvíme již v první polovině března.

„Při naší první návštěvě byl prostor pod vrstvami koberců, tapet, zaprášených záclon. Dispozicí jsme postupovali úzkými uličkami z vystavěného nábytku, přes kuchyňskou sestavu z počátku 20. let, Jiroutkovy péřáky až po křesla z Ikey,“ popisují dojmy z první prohlídky autoři jeho proměny.

Popis, který by – snad až na toho Jiroutka a Ikeu – velmi přesně seděl i na Komnatu nejvyšší potřeby z kultovní série Harry Potter. „Každé dveře otevíraly pohled do přeplněných místností, původní funkce a určení se ztrácelo.“

Prvním krokem se tak nevyhnutelně stal úklid: „Prostor jsme začali čistit, vyklízet a zbavovat jednotlivých vrstev a materiálů.“ Bylo nutné byt očistit až na jeho původní podobu, to byl však teprve začátek. Následovala kompletní rekonstrukce – „převracení, kopání a bourání. Nově byly provedeny instalace, štuky a podlahy. Kazetové dveře, profilované zárubně a špaletová okna prošly repasí a restaurována byla také část původního nábytku.“

„Složitou dispozici jsme řešili jako dvě samostatně fungující jednotky – prostorný byt a garsonku.“ Garsonka našla své místo v jednom z pokojů v krajní části dispozice. Díky dědictví dob minulých – štědré výšce stropů – se zde nabízí rozvinout funkční vybavení bytu do vertikály. To, co malá garsonka ztrácí na podlahové ploše, získává na výšce.

Prostor je řešen dřevěnou vestavbou, která v sobě kombinuje úložné prostory, koupelnu i kuchyňskou linku. Pomocí schodiště se pak dostáváme do polopatra se spaním. „Uspořádání zcela využívá prostorové možnosti; místnost přitom zůstává odlehčená a vzdušná a nabízí dostatek úložných míst,“ popisují vytvořený prostor architekti.

Zbytek dispozice je věnován většímu ze dvou bytů. Kuchyň s jídelnou, obývací pokoj a ložnice – velkorysé prostory, místy až atypických tvarů. Jejich vzdušnost vyvažují intimnější zákoutí, například zabydlené arkýře, v nichž jsou umístěny pracovní stoly či pobytové plochy. „Každé hlavní místnosti dominuje solitérně umístěný objekt: kuchyňský ostrůvek v modré barvě, oranžově čalouněná sedací souprava orientovaná do více stran obývacího pokoje, kamenně zelená manželská postel umístěná před oknem ložnice,“ vysvětlují principy barevnosti architekti.

Důležitou složkou interiéru je zde dříve zmiňovaný nábytek Jiřího Jiroutka. Tento ikonický nábytek z 50.–70. let minulého století se těšil velké oblibě – Jiroutek dokázal propojit bruselský styl s cenovou dostupností. Jako jeden z prvních českých designérů uplatnil barvu nejen v návrzích, ale i přímo ve výrobě nábytku. Technicky dokázal snížit náklady tak, aby se nábytek mohl vyrábět v masovém množství za přijatelnou cenu a zároveň oslovil svým designem. Narazit na něj tak v českých bytech není novinkou.

Princip, kterým se zde s ním pracuje, v sobě však kapku novosti má: restaurované kousky se zde stávají součástí nově navržených prvků. Najdeme zde klasickou skříňku U-458 na výsostní pozici v rámci otevřené police. Prvek v kompozici působí téměř jako výstavní exponát na přehlídce designu, svou funkci však neztrácí. Podobným principem je pak i další z klasik z dílny Jiroutka usazen do šatní stěny. Jako matrjoška se tak skříň stává součástí netradiční skříňové sestavy. Stejného zacházení se dočkaly i artefakty z jiných období.

Překvapivé může být také to, že propojení Jiroutkovského nábytku a nábytkového magnáta není tak nahodilé, jak by se mohlo zdát. Na podzim roku 1968 se Jiroutek seznámil s Ingvarem Kampradem, který byl tehdy v Československu na obchodní cestě. Kamprad mu nabídl místo v centrále své švédské firmy IKEA, pro niž Jiroutek na přelomu 70. let následně pracoval.

„Výsledkem je prostorová hra materiálů, barev a průhledů, které dobře fungují vedle stávajících prvků a struktur,“ popisují autoři. „Zároveň v interiéru zacházíme s díly současných umělců, jejichž práce ve formě objektů, soch, malby i textilu dotváří charakter prostoru.“ Výsledná kompozice je odvážná, s jistotou kombinuje dominantní truhlářské prvky na míru s designérsky osvědčenou klasikou.

Z původního labyrintu osvobozuje výjimečné kusy, které odkazují k minulosti, aniž by se stávaly muzejními exponáty. Jde o komplexní návrh, který si však díky své hravosti zachovává otevřenost a nesvazuje budoucí obyvatele představou nedotknutelného interiéru. O kvalitě a výjimečnosti návrhu svědčí také nominace v kategorii Objev roku soutěže Czech Grand Design.