Domov pro dvě generace: Stylová proměna pražského panelového bytu

Kompletní rekonstrukce panelového bytu na Praze 4 změnila nevyhovující dispozici v promyšlené bydlení pro matku a dospívajícího syna. Architektka Markéta Janderová byt rozdělila na dvě svébytné části, propojila kuchyň s obývacím pokojem a do interiéru vložila výrazný prvek v podobě prosklené stěny z tlačeného skla. Výsledkem je světlý, variabilní a překvapivě velkorysý interiér na ploše 95 m².

Zadání znělo jasně: kompletní rekonstrukce interiéru, který po patnácti letech od posledních úprav přestal vyhovovat jak provozně, tak esteticky. Původní dispozice byla typickým případem panelákových kompromisů – průchod do obývacího pokoje hned od vstupu, malá oddělená kuchyně, jeden z pokojů průchozí a prakticky nevyužitelný.

„Mimo nosných konstrukcí nezůstalo v bytě nic,“ shrnuje zásah architektka Markéta Janderová. Klientka dnes v bytě žije se svým dospívajícím synem a cílem nebyla jen kultivace prostoru, ale nové uspořádání, které by odpovídalo jejich životnímu stylu – a zároveň počítalo s budoucí proměnou na dvougenerační bydlení.

Klíčovým krokem byla práce s druhým instalačním jádrem v bývalé komoře. Díky němu vznikla druhá koupelna a byt se přirozeně rozdělil na dvě samostatné části.

Dvě části, dvě koupelny, více soukromí

Dispozice dnes funguje jako dvě relativně autonomní zóny. V části syna vznikl malý „byt v bytě“: vstupní prostor s gaučem a televizí slouží jako malý obývák pro setkávání s přáteli, za skříňovou sestavou je oddělená ložnice a vlastní koupelna.

Druhá část bytu patří matce a společnému životu. Hlavním setkávacím prostorem je propojený obývací pokoj s kuchyní, který vznikl odstraněním příčky. Vysoké skříně kuchyně jsou chytře skryté v nice vedle koupelny, takže prostor působí otevřeně a čistě, bez vizuální zátěže.

Krátká chodba mezi oběma částmi skrývá technické zázemí: úložné prostory, úklidovou skříň i pračku se sušičkou. Provozní logika bytu je dnes přehledná a výrazně komfortnější než původní stav.

Skleněná stěna jako dominanta projektu

Nejvýraznějším interiérovým prvkem je bezpochyby prosklená příčka mezi obývacím pokojem a vstupní chodbou. Ocelová konstrukce vyplněná tabulkami tlačeného skla s různými vzory plní několik funkcí najednou: přivádí denní světlo do středu dispozice, odděluje, ale neuzavírá, a zároveň nese další vrstvy využití.

Konstrukce integruje šatní tyč v předsíni, na kterou navazuje police probíhající skrz celou stěnu až do obývacího pokoje. Detail, který spojuje architekturu, nábytek i světlo v jeden celek.

„Skleněná příčka je zároveň výrazným interiérovým prvkem,“ potvrzuje architektka. V bytě, kde se pracuje s poměrně střídmou paletou materiálů, funguje jako jasná vizuální kotva.

Barvy jako nástroj diferenciace

Stavebně spjaté materiály a zařízení jsou v celém bytě jednotné, ale v mobiliáři a barevnosti se obě části liší podle uživatelů.

Obývací část a ložnice pracují s tyrkysovou barvou, doplněnou odstíny růžové a dubovou dýhou. Druhá část bytu je laděna do šedých tónů. Barevnost zde není dekorací, ale nástrojem, jak přirozeně oddělit dvě různé životní etapy pod jednou střechou.

Denní světlo hraje v interiéru klíčovou roli. Pokoje orientované na východ a západ doplňují luxferové výplně a právě prosklená příčka, díky nimž se světlo dostává i do centrálních částí dispozice.

Ekonomika bez falešné romantiky

Rekonstrukce nevznikala jako manifest udržitelnosti za každou cenu. Architektka otevřeně říká, že v bytě nebyly žádné hodnotné prvky, které by stálo za to zachovat nebo repasovat.

„Sama vždy raději opravuji, než vyhazuji, tady ale bohužel nebyly žádné materiály, které by mělo smysl zachovat,“ popisuje Janderová.

Částečně se podařilo využít původní korpusy skříní, které byly doplněny novými dvířky a upraveny truhlářskými doměrky tak, aby zapadly do nových nik pro vestavný nábytek. Atypické prvky vznikaly kombinací typových korpusů a zakázkových komponentů. Jedná se o pragmatické řešení, které drží rozpočet na uzdě bez snižování kvality.

Provozní náklady nebyly tématem, byt zůstal napojený na stávající panelákovou infrastrukturu TZB.

Bydlení, které si našlo svůj rytmus

Do bytu se klienti nastěhovali ihned po skončení stavebních prací, ještě před kompletním zařízením. Dovybavení mobiliářem si chtěli řešit sami a postupně.
Když architektka byt navštívila zhruba rok po nastěhování, viděla prostor, který už nežil projektem, ale skutečným životem.

„Klienty jsem navštívila na jaře, to bylo asi rok po nastěhování. Do bytu se stěhovali ihned po skončení stavebních prací, hned jak to bylo možné, a byt ještě nebyl kompletně zařízený. Dovybavení mobiliářem si už klienti chtěli řešit sami a postupně. Bylo hezké vidět, jak se byt zabydlel. Prý se jim bydlí příjemně,“ dodává.

A právě to je možná největší hodnota této realizace: není to efektní showroom, ale promyšlený, variabilní a dlouhodobě udržitelný domov, který počítá s proměnami v čase – bez zbytečných gest, zato s jasnou architektonickou logikou.