Při zdění stěn můžeme maltu nahradit například polyuretanovou pěnou. Avšak pro založení první řady cihel je použití malty nevyhnutelností. Cihly se kladou do vyrovnávacího maltového lůžka z vápenocementové malty nebo ze speciální zakládací malty.
Silikátové hydroizolační materiály s krystalizačními účinky (zkráceně krystalizační hydroizolace) jsou relativně novým typem hydroizolačních materiálů. Jedná se o systém na bázi cementu, určený k aplikaci na nové, ale i starší betonové konstrukce. Výsledné hydroizolační vlastnosti tohoto systému jsou velmi dobré, jsou však závislé na kvalitě provedení a zejména na následném ošetřování betonu.
Nevyhnutelným předpokladem důvěryhodného hodnocení existující stavby je prověření aktuálního stavu konstrukce a vlastností stavebních materiálů. K tomuto účelu se používají destruktivní a nedestruktivní zkušební metody. Často je účelná kombinace obou metod – té se využívá např. v diagnostice podmínek vzniku koroze výztuže v betonu.
Radon je přírodní radioaktivní plyn, který se přirozeně vyskytuje v prostředí kolem nás. Trhlinami a netěsnostmi v základových deskách a podsklepených obvodových stěnách dokáže proniknout z podloží budov do místností objektu, kde se může hromadit a negativně ovlivňovat zdraví lidí. Proto existují různá opatření, jak se proti průnikům radonu do pobytových prostor bránit.
Vysoké budovy mají obvykle několik podzemních podlaží a značné hloubky založení, takže se u nich většinou nevyskytují problémy se splněním podmínek stability pro první skupinu mezních stavů, související s únosností základové půdy, a to ani při zohlednění seizmických účinků a nárazů větru. Hlavním problémem se proto stává druhá skupina mezních stavů, která souvisí se sedáním a jeho nerovnoměrnými složkami.
Schodiště jsou jedním z nejexponovanějších prvků stavby. Měla by proto splňovat určitá kritéria. Jiné nároky jsou kladeny například na schodiště v rodinném domě, jiné v případě jeho využití v průmyslovém objektu či v budově školy. Konstrukce by však měla být vždy vytvořena z vhodného materiálu zvoleného s ohledem na budoucí provozní zatížení.
V každodenní praxi, ať už v projekci, nebo přímo na stavbě, se setkáváme s problémem připojení různých prvků k nosným konstrukcím – s kotvením. Mohou to být kotvení ocelových nebo dřevěných nosných prvků, upevnění zábradlí a jiných doplňků či připevnění instalací a technologie. Kotevní techniku využijeme i při realizaci kontaktní izolace nebo při napájení starých a nových zděných konstrukcí. Kotvení musí být v prvé řadě spolehlivé, ale u sériových aplikací je třeba myslet i na efektivnost.
Průzkumy jsou zásadní podmínkou a současně nejdůležitější fází celého procesu rozhodování o způsobu sanace. Návrh sanačních opatření by měl směřovat v první řadě k odstranění příčin vlhnutí zdiva a teprve posléze k řešení jejich důsledků. Pro návrh optimální technologie sanace objektu je třeba na základě výsledků všech částí průzkumu včetně laboratorních rozborů zjistit především příčiny vzniklých poruch.
Beton vyžaduje pečlivost při ukládání a zpracování, dopravě, následné ochraně a ošetření povrchu v běžných a zejména v extrémních podmínkách. Jen tak se vyvarujeme chyb, pramenících nejčastěji z nedodržení základního technologického postupu, které mohou v konečném důsledku způsobit poškození betonu a vysoké finanční škody.
Obvodová konstrukce každé spodní stavby je místo, kde je možné uspořit nezanedbatelné množství energie a zároveň zvýšit hodnotu objektu. Vhodná tepelná izolace, drenáž a mechanická ochrana hydroizolace suterénního zdiva představují tři velmi důležité kroky k dosáhnutí tohoto cíle.
Broušené cihly se na stavbách objevují již poměrně často. Dodržení správného postupu při zdění s tímto stavebním systémem je pro konečnou kvalitu zdiva zásadní.
Jedním z největších dědictví z období socializmu jsou panelové domy se všemi jejich nedokonalostmi. Ty vyplouvají s postupujícím časem stále výrazněji na povrch. K závažnějším vadám patří statické poruchy lodžií a balkonů. Diagnostika a včasná sanace může zabránit jejich postupné degradaci.