Konec obyčejných dveří: jak se vstupy do budov mění (a budou měnit) v chytré systémy řízení prostoru

Dveře a vrata jsou vnímány jako samozřejmá součást budov, přesto jejich role sahá od základní ochrany prostoru až po sofistikované technologické systémy řízení přístupu, energetiky a logistiky. V rozhovoru s Tomášem Kouřilem, projektovým manažerem společnosti Hörmann, jsme si proto povídali o tom, jak se tento obor mění od jednoduchých, tradičních řešení až po plně automatizované a digitálně řízené instalace, které reagují na změnu požadavků investorů, bydlení, průmyslu i mobility.

Když se řeknou dveře, většina lidí si představí v zásadě stejný typ výrobku. Jenže dveře nejsou jen jedny, i když první pohled mohou v obchodě působit velmi podobně. Ať už tedy vyrobené ze dřeva, plastu nebo různých kompozitních materiálů, ten nejdůležitější rozdíl bývá ukrytý uvnitř konstrukce – a rozdíly mezi nimi jsou často zásadní. Asi bych tedy celé téma otevřela otázkou nejen pro odborníky, ale i pro širší veřejnost: Jaký je základní rozdíl mezi interiérovými a venkovními dveřmi? Dokázal byste poradit, podle čeho venkovní dveře vybírat a jaké parametry by si měl člověk zjistit ještě před samotným nákupem, aby vybíral skutečně správně? Existují nějaké omezující faktory, které mají na výběr zásadní vliv?

To je na úvod výborná otázka, hlavně proto, že už samotné označení „dveře“ bývá často velmi zjednodušené. Lidé běžně používají pojmy dveře, vrata nebo brány téměř jako synonyma, ale z pohledu odborníků jde o rozdílné výrobky s odlišnými vlastnostmi i účelem použití.
U dveří je nejdůležitější zaměřit se na to, jaké požadavky mají splňovat a co od nich konkrétní zákazník očekává. Osobně si nemyslím, že například dveře z hobby marketu v levnější variantě jsou automaticky špatně. Každý typ dveří má své využití. Vždy je potřeba si nejprve ujasnit, kam budou dveře umístěny a jaké nároky na ně budou kladeny.
Na první pohled se může zdát, že dveře mají jedinou funkci — otevřít se a zavřít. Ve skutečnosti ale zákazníci často řeší celou řadu dalších parametrů. Může jít například o zvukovou izolaci, bezpečnost, použitý materiál, barevné provedení, rozměry, design, typ zárubně nebo celkovou odolnost konstrukce. Když se člověk nad výběrem zamyslí podrobněji, zjistí, že těch kritérií je opravdu mnoho.
A nejde také jen o samotný výběr kvalitního výrobce. Důležité je, aby výsledné řešení odpovídalo konkrétním potřebám daného prostoru i očekávání uživatele. A z pohledu vlastní zkušenosti mohu říct, že s řešením, které jsem nakonec zvolil, jsem spokojený.

Když už mluvíme o venkovních dveřích, nabízí se také otázka garážových dveří a vrat. Ať už jde o vrata k rodinnému domu, vjezdové brány na soukromý pozemek nebo například vrata do větších průmyslových a komerčních areálů. Platí i u těchto produktů, že existují důležité parametry a technické vlastnosti, které by měl člověk řešit ještě před samotným výběrem? Na co je dobré myslet dopředu a co všechno může výslednou volbu ovlivnit?

Vrata obecně rozdělujeme do dvou základních segmentů — na řešení pro soukromý sektor a pro průmysl. Každý z nich má trochu jiné požadavky i priority.
V privátním sektoru dnes hraje velmi důležitou roli design. Zákazníci řeší nejen samotnou funkčnost, ale také barevné provedení, povrchové úpravy a celkové sladění s architekturou domu. Už dávno neplatí, že vrata mají pouze ladit s okny nebo barvou okapů. Trendy se navíc v průběhu let výrazně mění. Dříve byl velmi populární například tmavý zlatý dub nebo různé kazetové provedení. Později přišel nástup antracitu, který je stále velmi žádaný jak v soukromém, tak i průmyslovém sektoru.
V současnosti jsou moderní zejména tištěné povrchy a digitální potisky. Výrobci dnes nabízejí základní kolekce designových motivů, ale zákazník si může nechat vytvořit i zcela individuální návrh. Může jít o reklamní grafiku, fotografii, motiv auta, krajiny nebo prakticky jakýkoliv vlastní vizuál. Vrata se tak stávají nejen technickým prvkem, ale i součástí celkového designu objektu.
V oblasti privátních garážových vrat existuje několik základních konstrukčních variant. Nejrozšířenější jsou klasická sekční vrata, která se při otevírání zasouvají pod strop garáže. Pokud ale objekt nemá dostatečný prostor v nadpraží, existují i systémy se zasouváním do boku. Stále se také používají tradiční výklopná vrata, známá především ze starších řadových garáží. Právě na těchto typech konstrukcí naše společnost historicky začínala už v období před válkou.

Řešili jsme venkovní dveře, garážová vrata i vstupy na pozemek, tedy prvky, u kterých lidé často kladou velký důraz hlavně na bezpečnost. A právě bezpečnost je dnes téma, které se čím dál více propojuje i s moderními technologiemi a chytrou domácností. Není to navíc tak dlouho – pár let –, co se objevily informace o tom, že některé chytré zámky nebo dveřní systémy napojené na smart home řešení mohou být za určitých okolností zranitelné a teoreticky napadnutelné. Jinými slovy, že i zamčené dveře nemusí být v digitálním prostředí stoprocentně bezpečné.
Jaká je aktuálně situace na trhu? Jsou dnešní chytré dveřní systémy skutečně bezpečné a na co by si měl zákazník při výběru dát pozor?

Dnes se obecně stále více prosazuje automatizace a inteligentní řízení vstupů. Velký důraz se klade nejen na samotný komfort ovládání, ale především na bezpečnost. Ta se týká jak kontroly přístupu do objektu, tak ochrany osob a majetku.
Moderní systémy proto fungují prostřednictvím zabezpečených aplikací nebo chytrého řízení přístupů. Správce systému může například jednotlivým uživatelům nastavovat oprávnění, přidávat nové přístupy nebo je naopak odebírat. Vše probíhá pod kontrolou administrátora, takže není možné, aby si kdokoliv přístup vytvořil bez autorizace.
Podobný princip funguje i u dálkových ovladačů. U běžných systémů si často člověk dokáže nový ovladač podle návodu jednoduše nakopírovat. Aby ale nedocházelo ke zneužití, používají se dnes takzvané hlavní nebo správcovské ovladače. Právě přes ně se nové ovladače párují a autorizují.
Důležité je, že nově vytvořené ovladače už nemají oprávnění signál dále kopírovat. Jinými slovy, pouze hlavní administrátorský ovladač umožňuje vytváření dalších přístupů. Tím se výrazně omezuje riziko neoprávněného kopírování a zvyšuje se celková bezpečnost systému.

Takže to nefunguje stejným způsobem jako například u starších systémů centrálního zamykání aut, kde se před několika lety často řešilo kopírování nebo zachytávání signálu z dálkového ovládání. Tehdy se doporučovalo po zamčení auta vždy zkontrolovat, jestli se vůz skutečně uzamkl, protože útočník mohl zachycený signál zneužít a auto následně otevřít. U moderních dveřních a vratových systémů je tedy zabezpečení řešené odlišně a podobné jednoduché kopírování signálu už není tak snadné?

Ten příklad, který zmiňujete u automobilů, je velmi reálný. Sám jsem se s podobnou situací osobně setkal. Právě i kvůli těmto zkušenostem se dnes v oblasti vstupních systémů klade mnohem větší důraz na zabezpečení komunikace mezi ovladačem a samotným zařízením. Úplně bych nezabíhal do technických detailů, ale dnešní systémy pracují například s takzvaným plovoucím kódem, který je výrazně bezpečnější a chráněný proti jednoduchému kopírování signálu.
Obecně je vidět, že celý segment směřuje k větší automatizaci a propojení s chytrou domácností. My například využíváme vlastní systém inteligentního řízení s názvem Homee. Funguje jako centrální jednotka, na kterou lze napojovat další zařízení a výrobce. Díky tomu může uživatel z jedné aplikace ovládat vrata, brány, dveře, osvětlení a další prvky chytré domácnosti.
Velkým přínosem je také vzdálená diagnostika a servisní správa. Servisní technik dokáže ještě před výjezdem zjistit stav zařízení, identifikovat problém a připravit si konkrétní řešení. Ve výsledku to šetří čas i náklady zákazníka, protože ve většině případů odpadá nutnost prvního diagnostického výjezdu.

Říkáte systém Homee – můžeme to tedy chápat tak, že nejde o klasický model, který lidé často znají z populární kultury, například z amerických filmů, kde je domácnost řízena jedním centrálním hlasovým asistentem, typicky typu „Alexo, otevři dveře“ nebo „Hey, Google, vyparkuj auto“. Pokud by si člověk chtěl podobný systém doma nebo v objektu sestavit, znamenalo by to v praxi, že musí kombinovat více různých platforem a zařízení?

Ve skutečnosti to funguje tak, že jednotlivé systémy spolu mohou komunikovat a navzájem se propojit. Homee je v tomto případě centrální jednotka, která působí jako jakýsi integrátor celé chytré domácnosti.
Fyzicky jde o malou řídicí jednotku, která svým provedením připomíná větší stavební kostku. Jejím úkolem není nahrazovat všechny ostatní systémy, ale sjednocovat jejich řízení. Díky tomu je možné do jednoho prostředí připojit zařízení různých výrobců.
Spolupráce s dalšími platformami je dnes poměrně běžná. Systémy od různých firem, včetně řešení od Amazonu nebo jiných velkých výrobců, lze v rámci kompatibility propojit do jednoho funkčního celku. Výsledkem je jedna domácnost, ve které uživatel ovládá více technologií z jednoho rozhraní, aniž by musel používat několik oddělených aplikací.

Pokud přejdeme od chytré domácnosti k větším celkům, tedy průmyslovým areálům, výrobním závodům nebo logistickým provozům, bezpečnost vstupních systémů se zásadně posouvá na jinou úroveň priority. U těchto aplikací už nejde jen o komfort nebo estetiku, ale primárně o řízení přístupu, ochranu majetku a kontinuitu provozu.
Jak tedy v praxi funguje zabezpečení u průmyslových vrat a vstupních systémů, kde je požadována vysoká míra jistoty, že se do objektu dostane pouze oprávněná osoba nebo vozidlo?

V případě průmyslových a logistických areálů je princip bezpečnosti nastaven výrazně přísněji než u běžných objektů. Vjezd není řízen pouze samotnými vraty, ale typicky vícevrstvým systémem, kde hrají roli závory, kontrolní body a řízený přístup vozidel i osob.
V praxi to funguje tak, že při vjezdu do areálu vozidlo prochází nejprve přes kontrolní zónu, kde bývá umístěna závora nebo jiný regulační prvek. Následně je řízen samotný vstup přes vjezdovou bránu. Tento systém umožňuje přesnou kontrolu pohybu uvnitř areálu i při vysoké frekvenci průjezdů, což je typické například pro logistická centra.
Z hlediska konstrukce jsou vjezdové brány schopné dosahovat velmi velkých rozměrů. V praxi se běžně vyrábějí brány v šířkách kolem 20 až 25 metrů, v některých případech i 30 metrů a více. U specifických zakázek není výjimkou ani provedení přesahující 30 metrů, s horní hranicí až kolem 50 metrů, v závislosti na konstrukčním řešení a použitých technologiích.
Vedle samotných vjezdových bran se v areálech používají také průmyslová vrata integrovaná do opláštění objektů. Ta mohou dosahovat značných rozměrů, například kolem 8 metrů na šířku a 7 metrů na výšku, avšak jedná se již o speciální řešení určená pro specifické provozy a manipulaci s technologiemi.
Standardní průmyslová sekční vrata se nicméně pohybují v menších rozměrech, typicky okolo 5 metrů šířky a 5 metrů výšky. Tento rozměr odpovídá běžnému provozu, kde dochází k průjezdu vysokozdvižné techniky, manipulačních vozíků nebo nákladních vozidel při nakládce a vykládce materiálu či technologií.

Zmiňujete velmi velké rozměry, i kolem 25 metrů a více. Jsou takto velká vrata skutečně reálně vyráběna a instalována v praxi?

Ano, takto velké rozměry jsou v praxi realizovatelné jak u vjezdových bran, tak i u průmyslových vrat. U šířek kolem 30 metrů se ale zpravidla nepracuje s jedním celistvým prvkem, ale se systémovým řešením složeným z více částí.
Typickým příkladem jsou rolovací nebo sekční systémy, které jsou rozděleny na několik samostatných segmentů. Jednotlivé části mohou být oddělené pohyblivými sloupy, které umožňují jejich nezávislý provoz. V běžném režimu se tedy používají jednotlivě, podle aktuální potřeby provozu.
Ve chvíli, kdy je nutné otevřít maximální průjezdnou šířku, například pro nadrozměrnou techniku, speciální přepravy nebo specifické provozní situace, dojde k současnému otevření všech segmentů. Pohyblivé dělicí prvky se odsunou do stran a vznikne plná průjezdná šířka v řádu desítek metrů.
Tato řešení se využívají například na letištích nebo ve velkých sportovních a multifunkčních areálech, kde je potřeba rychlá změna konfigurace prostoru, včetně situací, kdy se manipuluje s velkými plochami, například sportovními povrchy nebo technickým zázemím.

Pokud se podíváme na takhle obrovská řešení, existují u vrat nebo bran nějaké rekordní instalace z hlediska velikosti? Dá se říct, že existují „největší vrata na světě“ nebo nějaké srovnatelné prvenství, například zápis v Guinnessově knize rekordů?

Přiznám se, že tyhle informace úplně nemám, ale co určitě mohu říct je přímo z naší výroby, kde se můžeme pochlubit vraty, která dosahují otevírací rychlosti přes čtyři metry za sekundu, což je v průmyslovém segmentu mimořádná hodnota. Tento produkt byl představen například na stavebním veletrhu BAU v Mnichově, který se koná pravidelně každé dva roky, a vzbudil tam výraznou pozornost právě díky této dynamice pohybu.
Je však důležité odlišit rychlost a rozměr. U velkých konstrukcí, například hangárových nebo letištních vrat, není prioritou extrémní rychlost otevírání, ale spíše samotná průjezdná šířka a spolehlivost provozu při velkém zatížení. Tyto systémy jsou navrhovány primárně pro odbavení velkých letadel nebo těžké techniky.
Pokud se tedy bavíme o největší realizované instalaci obecně, v oblasti vjezdových bran se lze v praxi setkat i s instalacemi kolem 50 metrů, zda je to ale rekord, to vám neprozradím.

Pokud vezmeme standardní dopravní a logistické parametry, tedy šířku nákladního vozidla kolem 2,5 metru a doporučený prostor pro obousměrný provoz přibližně 7,5 metru, pak jsou instalace v řádu desítek metrů, dá se říct, nad rámec běžné dopravní logiky.
V jakých typech objektů se tedy takto nadstandardní vjezdové systémy reálně uplatňují a jaké provozní požadavky jejich použití odůvodňují?

U těchto velkých vjezdových a logistických řešení už nejde jen o samotné rozměry vrat, ale o celý systém návaznosti na provoz areálu. Znamená to, že návrh vjezdu se vždy odvíjí od konkrétní situace na místě, například od směru příjezdu, poloměrů otáčení vozidel a celkového uspořádání komunikací v areálu.
Následně na to navazují i samotná dokovací a nakládací místa, která jsou řešena podle typu budovy a charakteru provozu. Používají se různé typy můstků, například sklopné nebo výsuvné, které umožňují přizpůsobení různým výškovým rozdílům mezi vozidlem a halou.
Specifickým řešením jsou výsuvné systémy, které se využívají zejména tam, kde je kladen důraz na vysokou tepelnou izolaci. V takovém případě vrata nedosedají přímo na konstrukci můstku, ale uzavírají prostor před ním, čímž se minimalizují tepelné ztráty. Samotné můstky totiž bez dodatečných izolačních prvků vytvářejí tepelné mosty, protože jsou konstrukčně tvořeny převážně ocelovými prvky.
Z hlediska konstrukce se dnes využívají také speciální typy izolačních můstků, například řešení typu HTL ISO, která jsou již z výroby vybavena pohyblivými izolačními panely pro omezení tepelných ztrát. Další variantou jsou kombinované můstky typu HT-LV4, které umožňují obsluhu jak nákladních vozidel, tak dodávek v rámci jednoho systému.
Tyto systémy jsou vybaveny hydraulickým řízením a bezpečnostní kontrolou, protože samotná konstrukce má značnou hmotnost a musí být chráněna jak proti mechanickému poškození vozidel, tak proti nesprávné manipulaci. Ovládání je proto přizpůsobeno typu vozidla a provozní situaci, kdy se dynamicky nastavuje rozsah pohybu můstku.
Celkově tak nejde o izolovaný prvek, ale o komplexní logistický celek, kde vrata, dokovací technika a stavební řešení tvoří jeden funkční systém optimalizovaný podle konkrétního provozu.

Používaný termín „můstek“ může být v různých stavebních a technických kontextech matoucí, protože obecně označuje více typů konstrukcí. V rámci logistických a průmyslových objektů má, předpokládám,e poměrně přesně vymezený význam. O jaký konkrétní prvek se tedy jedná v případě nakládacích můstků a jakou funkci v rámci provozu haly nebo skladu reálně plní?

Pod pojmem nakládací můstek si lze představit zařízení, které slouží k překonání výškového rozdílu mezi podlahou haly a ložnou plochou nákladního vozidla při manipulaci se zbožím. V praxi to funguje tak, že nákladní vozidlo najede k nakládacímu místu a zacouvá k hale. Vzhledem k tomu, že podlaha haly je obvykle výše než úroveň komunikace, vzniká mezi vozidlem a budovou výškový rozdíl. Ten je nutné technicky vyrovnat tak, aby bylo možné bezpečně a efektivně manipulovat s materiálem, nejčastěji pomocí vysokozdvižné techniky.
Tento rozdíl překonává právě nakládací můstek, který tvoří pohyblivý přechodový prvek mezi halou a vozidlem. Umožňuje plynulý přejezd techniky a zajišťuje kontinuální tok materiálu bez nutnosti složité manipulace z boku nebo z venkovního prostoru.
Z konstrukčního hlediska se nejčastěji používají dva základní systémy. Prvním je výklopné provedení, které tvoří standardní řešení v naprosté většině instalací. Druhým je výsuvné provedení, které se začíná čím dál více prosazovat zejména z důvodu energetické efektivity.
Výsuvné systémy umožňují optimálnější napojení na vrata a lepší uzavření prostoru mezi halou a venkovním prostředím. Tím dochází k výraznému snížení tepelných ztrát. U výklopných systémů totiž vzniká větší riziko tepelného mostu, protože konstrukce můstku zůstává částečně v kontaktu s venkovním prostředím.
Celý systém lze dále doplnit například o těsnicí límce, které se přizpůsobují tvaru vozidla a obepínají jeho zadní část. Tím se ještě více minimalizuje výměna vzduchu mezi interiérem haly a exteriérem, což má zásadní význam zejména v energeticky náročných provozech nebo chlazených skladech.

Nakládací můstky se tedy využívají všude tam, kde probíhá častá manipulace se zbožím, například v logistických centrech, velkoobchodech, výrobních závodech nebo u zásobování obchodních provozů a stravovacích zařízení. Jaké jsou ale hlavní technické a provozní parametry, podle kterých se volí konkrétní typ řešení? A kdy už dává smysl použít plnohodnotný nakládací můstek oproti jednodušším stavebním úpravám, například betonové rampě nebo pevné plošině pro přístup kamionů?

V menších provozech, například v supermarketech, se standardně řeší alespoň základní nakládací místo, i když ne vždy jde o plnohodnotný hydraulický můstek. V praxi se často používá jednoduchý sklopný prvek, který slouží k překlenutí mezery mezi ložnou plochou vozidla a podlahou objektu. Tato mezera v místě nakládání vzniká vždy, protože výškově nelze přesně sladit úroveň kamionu a podlahy haly. Sklopný prvek umožňuje plynulý přejezd paletové techniky a zajišťuje základní funkční napojení bez nutnosti přesného dorovnávání vozidla k hraně rampy.
U některých typů nákladních vozidel existují i integrovaná sklopná čela, která tuto funkci částečně nahrazují. Z hlediska provozní efektivity se však jedná spíše o méně vhodné řešení, protože manipulace je pomalejší a méně plynulá, což v moderní logistice představuje nevýhodu. Současný trend je jednoznačně zaměřen na rychlost, energetickou efektivitu, udržitelnost a dlouhou životnost celého systému. Tyto požadavky se následně promítají i do návrhu vrat a vstupních technologií.
Výběr konkrétního řešení vrat vždy vychází z typu provozu a očekávané zátěže. U hromadných garáží je klíčovým parametrem počet provozních cyklů a celková životnost. Je nutné vycházet z reálného provozu, tedy z toho, kolik vozidel objekt denně odbaví, což může u bytových domů znamenat vysoký počet průjezdů v průběhu dne. Tomu se následně přizpůsobuje konstrukce, pohon i dimenzování systému.
V případě chladírenských a mrazírenských provozů je rozhodující tepelná izolace a schopnost oddělit teplotně rozdílné zóny. V mrazírenských částech se běžně pracuje i s teplotami kolem minus dvaceti pěti stupňů, což klade vysoké nároky na těsnost, materiálové řešení a minimalizaci tepelných ztrát.
Samostatnou skupinu tvoří rychloběžná fóliová vrata, která se používají pro oddělení jednotlivých technologických nebo skladových úseků. Jsou navržena pro extrémně vysokou frekvenci otevírání, často v řádu stovek až tisíců cyklů denně, kde je prioritou rychlost a energetická úspora.
Důležitou kategorií jsou také protipožární uzávěry, které slouží k členění objektů na požární úseky. Stejně jako v obytných budovách je i v průmyslových a logistických areálech nezbytné zajistit, aby se případný požár nešířil mezi jednotlivými částmi objektu, a proto jsou tyto prvky nedílnou součástí návrhu celé halové infrastruktury.

Závěrem bych se ještě ráda zeptala, kde vidíte budoucnost dveří a vrat v horizontu deseti, dvaceti a padesáti let?

Když se o tom bavíme s majiteli, protože jsme stále rodinná firma s dlouhou tradicí, vnímáme vývoj jako postupný úbytek vrat v privátním segmentu – rodinných domů se staví méně a s tím souvisí i nižší počet samostatných garáží, mimo jiné i kvůli rostoucím nákladům na jejich výstavbu.
I proto se snažíme diverzifikovat portfolio a zaměřovat se na další produkty. Vedle vrat dnes nabízíme například zahradní domky, boxy nebo další řešení pro kontrolu vjezdu a související vybavení.
Pokud jde o samotná vrata, dlouhodobá vize rodiny Hermann je taková, že se bude více rozvíjet segment hromadných garáží a sdílených aut.

Sdílená auta. To je zajímavá vize. Budu zvědavá, jestli se skutečně vyplní.
Děkujeme za rozhovor!