byty Česko

Praze a středním Čechám chybějí nájemní byty. Nejvíce pro mladé a střední třídu

Více než dvě třetiny pražských městských částí a středočeských obcí považují svou kapacitu nájemního bydlení za nedostatečnou. Největší potřeba je podle průzkumu analytické společnosti CEEC Research u dostupných bytů pro středně příjmové domácnosti a startovacích bytů pro mladé lidi a rodiny.

Průzkumu, který byl představen 22. září na konferenci věnované dostupnému bydlení a stavebnímu rozvoji, se zúčastnilo 116 obcí a městských částí z Prahy a Středočeského kraje. Současnou kapacitu nájemního bydlení označilo 49 procent respondentů za spíše nedostatečnou a dalších více než 19 procent za zcela nedostatečnou.

Nejvíce chybějí dostupné a startovací byty

Potřebu dostupného nájemního bydlení pro středně příjmové skupiny uvedlo přibližně 54 procent oslovených samospráv. Více než 52 procent měst a obcí upozornilo také na nedostatek startovacích bytů určených mladým lidem a rodinám.

Specifickým tématem Prahy a jejího zázemí je bydlení pro profese důležité pro fungování veřejných služeb. Potřebu nájemních bytů pro veřejně prospěšné profese uvedlo 21 procent dotázaných samospráv. Podle CEEC Research jde o nejvyšší podíl mezi jedenácti porovnávanými regiony.

„Výsledky ukazují, že problém dostupného bydlení už dávno není jen problémem samotné Prahy. Praha a Středočeský kraj tvoří jeden propojený prostor, ve kterém lidé bydlí, pracují, dojíždějí a využívají společnou infrastrukturu. Pokud téměř sedm z deseti samospráv říká, že kapacita nájemního bydlení nestačí, řešení musí vznikat společně,“ řekl Michal Vacek, ředitel CEEC Research.

Výstavbu komplikuje především financování

Pro rozvoj obecního a dostupného nájemního bydlení je podle průzkumu významnou překážkou financování. Státní podporu považuje za zásadní nebo významný faktor při rozhodování o realizaci projektu 87 procent oslovených samospráv.

Podle 60 procent měst a obcí by bez finanční pomoci státu projekty dostupného bydlení nebylo možné uskutečnit. Dalších 27 procent respondentů označuje státní podporu za významnou, přestože by byly schopny projekt realizovat i bez ní.

Výsledky ukazují, že otázka dostupného bydlení není pouze tématem samotné výstavby a architektonického řešení jednotlivých domů. Pro obce je úzce spojená také s možnostmi dlouhodobého financování, vlastnictvím vhodných pozemků a schopností připravovat nové bytové projekty.

Nový program má pokrýt většinu nákladů na výstavbu

Stát připravuje spuštění programu Dostupné nájemní bydlení 2.0, financovaného z Integrovaného regionálního operačního programu a operačního programu Spravedlivá transformace. Podpora má nově pokrývat 75 až 85 procent celkových nákladů na výstavbu dostupného nájemního bydlení.

Přímá dotace má podle kraje dosahovat 15 až 30 procent nákladů. Pro program má být vyčleněno necelých šest miliard korun. Dalších 2,2 miliardy korun z výnosů emisních povolenek stát určil na doplacení původně plánovaných prostředků programu dostupného bydlení.

Výraznější zapojení veřejných prostředků může být pro města a obce jednou z cest, jak postupně rozšiřovat vlastní bytový fond. Vedle samotného počtu bytů přitom zůstává důležité i jejich rozmístění, dostupnost služeb a dopravní infrastruktury nebo skladba domácností, pro které jsou určeny.

Praha a její zázemí fungují jako jeden bytový trh

Situace v Praze je úzce propojená se Středočeským krajem. Každodenní dojíždění za prací, školami a službami vytváří společný metropolitní prostor, v němž se problémy nedostatku a cenové dostupnosti bydlení přelévají přes administrativní hranice jednotlivých obcí.

Podle různých analýz se metr čtvereční nájemního bydlení v Praze pohybuje v průměru okolo 460 korun měsíčně, ve Středočeském kraji přibližně kolem 340 korun. Zvyšování nabídky bytů a rychlost jejich výstavby proto zůstávají jedním z výrazných témat rozvoje hlavního města i jeho širšího zázemí.

Průzkum CEEC Research současně naznačuje, že samosprávy nevnímají potřebu pouze v sociálním bydlení. Výrazná část poptávky směřuje k domácnostem se středními příjmy, mladým rodinám a lidem pracujícím ve veřejných službách, tedy skupinám, pro které může být běžné tržní bydlení stále obtížněji dostupné.