Významná funkcionalistická vila se v září poprvé otevře návštěvníkům. Majitel ji opravuje svépomocí

Jedna z nejvýznamnějších funkcionalistických staveb architekta Jaroslava Fragnera postupně prochází citlivou obnovou. Budilova vila v Kostelci nad Černými lesy, dokončená v roce 1932, dostává pod vedením současného majitele Jana Nováka zpět své původní detaily a charakter. Už v září se navíc na speciálních prohlídkách otevře návštěvníkům. Cílem je do roku 2032, kdy stavba oslaví sto let od dokončení, vytvořit autentickou „časovou kapsli“ třicátých let.

Funkcionalistická architektura bývá spojována především s velkými městskými vilami, reprezentativními stavbami a jmény jako Adolf Loos, Le Corbusier nebo Bohuslav Fuchs. Budilova vila v Kostelci nad Černými lesy je v tomto ohledu trochu jiná. Její měřítko i vztah k okolní přírodě připomínají spíše velkorysou rekreační stavbu než klasickou městskou vilu. Přesto patří k nejvýznamnějším realizacím Jaroslava Fragnera a k cenným dokladům československé meziválečné moderny.

Stavbu si jako své letní sídlo nechal postavit Václav Budil, progresivní ředitel kolínské elektrárny a Fragnerův dlouholetý spolupracovník. Vila vznikla v roce 1932 a navazovala na širší spolupráci obou mužů. Fragner pro Budila už v roce 1928 navrhl rodinný dům v Kolíně a později také areál kolínské elektrárny ESSO. V Kostelci nad Černými lesy vytvořil rovněž budovu elektrické rozvodny s bytem, která však byla v devadesátých letech necitlivě přestavěna.

Právě Budilova vila zůstává z tohoto souboru nejzachovalejší a zároveň architektonicky nejcennější. Její železobetonový skelet umožnil Fragnerovi pracovat s volnějším půdorysem i fasádou. Výraznými prvky jsou pásová okna, minimalistická kubická hmota, rozsáhlé terasy nebo charakteristická konzolová lávka s balkonem, která stavbě propůjčuje téměř ikonický detail připomínající kapitánský můstek.

Inspirace Le Corbusierem, ale s vlastním rukopisem

Fragnerova práce na vile vychází ze soudobého evropského funkcionalismu a je patrná znalost tvorby Le Corbusiera. Nejde ale o mechanické převzetí zahraničních vzorů. Architekt zde pracuje s konkrétním místem, měřítkem stavby a bezprostředním kontaktem s krajinou.

Vila patří také do širší skupiny Fragnerových rekreačních staveb. Známý je například soubor vil v Nespekách, z něhož některé objekty v průběhu let zanikly a žádný z nich dnes není běžně přístupný veřejnosti. I proto má Budilova vila mimořádný význam. Nejen jako konkrétní Fragnerova realizace, ale také jako příklad toho, jak se avantgardní principy funkcionalismu mohly promítnout do soukromého rekreačního bydlení.

Její hodnotu v minulosti ocenily také publikace věnované české moderní architektuře. Vila se objevuje například v titulech 100 staveb moderní architektury Středočeského kraje nebo Slavné vily Středočeského kraje. Přesto se jí v průběhu desetiletí nevyhnuly nevhodné úpravy ani postupné chátrání.

Majitel nechce vytvořit novostavbu

Současným majitelem vily je Jan Novák, který ji koupil v roce 2020. K její obnově ho podle vlastních slov přivedl především vztah ke Kostelci nad Černými lesy a snaha zachránit významnou stavbu, jejíž autentické prvky by bez citlivé péče mohly nenávratně zmizet.

„Jelikož jsem kostelecký patriot, první myšlenkou byla touha zachránit pro město ohroženou funkcionalistickou památku. Když jsem vilu poprvé uviděl, přesvědčila mě její neuvěřitelná atmosféra a génius loci. Jaroslav Fragner zde mistrovsky propojil čistou geometrii s okolní přírodou a stvořil stavbu, která v běhu času utrpěla nevhodnými úpravami a chátráním.“

Novák už předtím spojil své aktivity s obnovou místního kulturního dědictví. Vondráčkovu továrnu proměnil v místo věnované místní keramice, výstavám a kultuře. Budilova vila má být dalším dílem této mozaiky, tentokrát zaměřeným na prvorepublikovou architekturu, životní styl a příběh konkrétního stavebníka.

„Koupě vily pro mě byla přirozeným pokračováním cesty, kterou jsem začal ve Vondráčkově továrně. Tam už příběh místa lidem postupně otevíráme skrze keramiku, výstavy a kulturu. Budilova vila představuje další rozměr téhož příběhu – tentokrát skrze prvorepublikovou architekturu a životní styl. Přesvědčilo mě vědomí, že pokud se stavbě nevěnuje citlivá péče teď, její autentické prvky navždy zmizí. Cítil jsem osobní odpovědnost vrátit jí původní lesk a propojit ji s tím, co v Kostelci pro veřejnost dlouhodobě budujeme.“

Obnova přitom nemá směřovat k tomu, aby vila po rekonstrukci vypadala jako novostavba. Právě naopak. Důležitá je pro majitele autenticita a zachování stop, které na stavbě zanechala její historie.

Obnova potrvá roky

Budilova vila se nyní nachází ve fázi stavebněhistorické a restaurátorské obnovy. Opravují se kamenné prvky, sanují konstrukce a postupně se navracejí detaily odpovídající původnímu stavu ze třicátých let. Právě detail je přitom jedním z nejnáročnějších aspektů celé rekonstrukce.

„Nyní jsme ve fázi pečlivé stavebněhistorické a restaurátorské obnovy. Postupně se věnujeme opravám kamenných prvků, sanaci a navracení původních detailů ze 30. let. Naším cílem není udělat z vily novostavbu, ale citlivě udržitelným tempem ji opravit bez kompromisů přesně podle dochovaných plánů architekta Jaroslava Fragnera. Směřujeme k velkému milníku – roku 2032, kdy vila oslaví své 100. výročí od dokončení.“

Rekonstrukce podobně významné funkcionalistické stavby ale není jen otázkou stavebních prací. Náročné je také hledání rovnováhy mezi požadavky současného provozu a ochranou původní architektury. Moderní elektroinstalace, technické sítě nebo případné zateplení se musí do historické stavby dostat tak, aby nenarušily její charakter.

„Zásadní a největší výzvou je shánění finančních prostředků. Takto nekompromisní obnova vyžaduje obrovské investice a skloubit je se soukromým rozpočtem i postupným financováním je každodenní náročná práce.“

A právě zachování původního výrazu je pro Nováka stejně zásadní jako samotné financování.

„Hned v závěsu za financemi stojí zachování autenticity a génia loci – to je pro mě to vůbec nejdůležitější. Největším úskalím je hledání rovnováhy mezi původní podobou ze 30. let a dnešními provozními nároky. V praxi to znamená extrémní detailismus: jak citlivě vyřešit moderní elektroinstalace, sítě nebo zateplení, aniž bychom narušili štíhlost funkcionalistických profilů, charakter omítek nebo původní subtilní okna. Velkou výzvou je i samotné řemeslné zpracování a obnova přilehlé zahrady, protože řadu dobových postupů musíme s restaurátory doslova objevovat znova.“

V září poprvé nahlédnou návštěvníci dovnitř

První příležitost podívat se do Budilovy vily během obnovy nabídnou speciální prohlídky v září. Návštěvníci neuvidí hotovou expozici ani dokončenou rekonstrukci, ale stavbu v okamžiku, kdy se její původní podoba postupně odkrývá a znovu skládá.

„Návštěvníkům již v září ukážeme vilu v autentickém stavu v procesu obnovy. Uvidí obnažené konstrukce, dochované původní řemeslné prvky i probíhající restaurátorské práce, které běžný návštěvník v dokončených muzejních expozicích nemá šanci spatřit. Ukážeme unikátní funkcionalistické detaily – od původních oken a kování až po ikonickou konzolovou lávku s balkonem – kapitánským můstkem,“ říká Jan Novák.

Právě tento přístup může být pro veřejnost i odborníky zajímavější než klasická prohlídka dokončené památky. Umožňuje sledovat jednotlivé restaurátorské zásahy, dochované konstrukce a detaily, které by po dokončení mohly zůstat skryté.

Záměrem přitom není vytvořit z vily klasické muzeum. Jan Novák ji chce v budoucnu využívat jako živé místo, které bude kombinovat architekturu, historii, kulturu a vzdělávání.

„Vila má být vnímána jako autentická připomínka té doby – živá časová kapsle, která návštěvníkům zprostředkuje nezkreslenou atmosféru 30. let. Vedle samotné architektury chceme veřejnosti i odborníkům a studentům představit také osobní příběh stavebníka, ing. Václava Budila, a především výjimečné lidské i profesní pouto a přátelství, které mezi ním a architektem Jaroslavem Fragnerem během jejich spolupráce vzniklo.“

Budoucí využití má být podle majitele různorodé. Počítá s odbornými přednáškami, komentovanými prohlídkami a tematickými výstavami, ale také s možností zážitkového přespání. Návštěvníci by tak mohli poznat architekturu jinak než při krátké prohlídce během dne, například sledovat, jak se během hodin mění světlo v interiéru a jak jednotlivé prostory fungují v různých částech dne.

„Do budoucna plánujeme rozmanité kulturní a vzdělávací využití: odborné přednášky, komentované prohlídky, tematické výstavy nebo i možnost zážitkového přespání, které milovníkům architektury umožní vnímat prostor a světlo vily v průběhu celého dne. Vila bude zároveň sloužit jako jedno z přirozených center platformy Génius Loci, která propojuje vlastníky, odborníky i nadšence do meziválečné architektury a pomáhá tyto příběhy předávat dál.“

Sto let od dokončení jako hlavní milník

Příběh Budilovy vily tak není pouze o rekonstrukci jedné funkcionalistické stavby. Jde také o snahu vrátit architektonické památce její původní význam a současně najít způsob, jak ji zapojit do života města. To je u soukromě vlastněných vil z meziválečného období stále poměrně výjimečné. Řada podobně cenných staveb zůstává veřejnosti uzavřena, přestože jejich architektonická hodnota dalece přesahuje hranice jednoho pozemku.

V případě Budilovy vily má být otevření veřejnosti součástí jejího dalšího života. Ne jako zakonzervované připomenutí funkcionalismu, ale jako místo, kde bude možné architekturu zažít v autentickém prostředí.

Pokud se podaří obnovu dokončit podle současného záměru, rok 2032 nebude jen symbolickým stoletým výročím. Pro Budilovu vilu by mohl znamenat završení dlouhé cesty od chátrající památky k živému domu, který znovu ukáže, jak může kvalitní architektura fungovat i téměř sto let po svém vzniku.