Slavná zřícenina nechce být novým hradem. Historické torzo doplní současná architektura

Jedna z nejvýraznějších dominant Plzeňska se má proměnit, aniž by přišla o charakter zříceniny. Hrad Radyně čeká rozsáhlá obnova, jejímž nejviditelnějším prvkem bude nové zastřešení paláce. Současná architektura má ochránit dochované středověké konstrukce před dalším chátráním, zpřístupnit dosud nedostupná místa a nabídnout návštěvníkům nový výhled do krajiny. Návrh připravilo studio Atelier Soukup Opl Švehla.

Radyně je jedním z těch míst, která není třeba v krajině hledat. Zřícenina hradu založeného Karlem IV. se po staletí výrazně zapisuje do horizontu Plzeňska a její silueta se stala téměř symbolem zdejší krajiny. Právě proto je plánovaná obnova citlivým tématem. Město Starý Plzenec, které je vlastníkem památky, nechce hrad dostavovat ani vracet do původní podoby. Cílem je naopak zachovat jeho torzální charakter a současně zabránit tomu, aby se dál rozpadal.

Nová komplexní architektonická studie obnovy, adaptace a rehabilitace areálu proto pracuje s poměrně širokým souborem opatření. Od sanace zdiva a zastřešení paláce přes úpravu návštěvnického provozu až po okolní krajinu a nové možnosti využití hradu.

Střecha, která nemá změnit siluetu hradu

Nejvýraznějším zásahem je návrh zastřešení hradního paláce. Nová konstrukce má být umístěna pod úrovní horních palácových oken, přibližně v úrovni třetího podlaží. Zvenku by tak neměla narušit charakteristickou siluetu Radyně.

Nejde přitom jen o architektonické gesto. Nezastřešené koruny historického zdiva jsou dlouhodobě vystaveny dešti, sněhu, mrazu a dalším povětrnostním vlivům. Voda proniká do konstrukcí a urychluje jejich degradaci. Pravidelná údržba korun zdiva je navíc kvůli jejich špatné přístupnosti náročná a nákladná.

Zastřešení má proto fungovat především jako ochranný prvek. Odvede srážkovou vodu, usnadní kontroly a údržbu zdiva a současně umožní bezpečnější využívání paláce.

Architekti pracují se dvěma variantami. V jedné je prosklená plocha umístěna po obvodu a střed střechy tvoří pochozí plocha. Druhá varianta naopak počítá s prosklením ve středu a ochozem podél historických zdí. V obou případech je důležitým principem zachování dojmu otevřeného prostoru a čitelnosti původního torza.

Právě tady bude rozhodující vztah mezi novou a historickou architekturou. Radyně nemá získat klasickou střechu, která by vytvořila dojem dokončeného hradu. Současný návrh má naopak respektovat skutečnost, že hodnotou památky je i její nedokončenost.

Vyhlídka nabídne nový pohled na Plzeňsko

Zastřešení současně vytváří možnost, která na zřícenině dosud chybí. Střecha paláce může sloužit jako vyhlídková plošina.

Návštěvníci by se tak dostali do míst, která jsou dnes obtížně přístupná nebo zcela nepřístupná. Nově řešené schodiště má propojit návštěvnickou trasu s horní úrovní paláce a nabídnout pohled nejen přes hradní zdivo, ale také na krajinu, v níž Radyně po staletí funguje jako výrazný orientační bod.

Nová návštěvnická trasa má přitom zpřístupnit také další historické detaily. V interiéru paláce se dochovaly okenní niky s kamennými lavicemi, otisky trámových konstrukcí, pozůstatky roubených prostor, architektonické kamenné prvky nebo další stopy po původním fungování hradu. Některé z nich dnes návštěvníci nemohou v plném rozsahu vidět.

Součástí obnovy má být také odstranění nevhodných novodobých konstrukcí, které historické struktury překrývají nebo komplikují jejich prezentaci.

Nejde jen o palác. Proměnou projde celý areál

Radyně přitom není vnímána pouze jako izolované torzo paláce a věže. Studie řeší celý hradní areál a také jeho bezprostřední okolí.

Počítá s úpravou vstupu a pokladny, bezpečnějším řešením schodiště ve věži, novým mobiliářem a informačním systémem. Pozornost se věnuje také nádvoří a pohybu návštěvníků. Důležitou součástí je péče o vegetaci, stabilizace míst ohrožených erozí a citlivější práce s okolní krajinou.

Město chce zároveň prověřit možnost obnovení původní přístupové trasy přes můstek nad hradním příkopem. Uvažuje se také o okružní stezce kolem hradu, která by mohla návštěvníkům nabídnout další způsob, jak Radyni vnímat v kontextu jejího okolí.

Změnit se má také práce s osvětlením. Radyně by neměla být trvale výrazně nasvícenou dominantou. Většinu roku má její silueta zůstat ve tmě, zatímco citlivější osvětlení by se využívalo pouze při výjimečných příležitostech nebo kulturních akcích. Vedle šetrnějšího přístupu k noční krajině jde také o reakci na světelný smog a provozní náklady původního systému.

Hrad jako památka i kulturní místo

Obnova nemá Radyni pouze zakonzervovat. Jedním z jejích cílů je také vytvořit podmínky pro smysluplné současné využití.

Zastřešený prostor paláce by mohl být vhodnější pro kulturní akce, výstavy nebo další návštěvnické programy. Nové konstrukce zároveň umožní bezpečnější pohyb v objektu a zpřístupnění míst, která dnes zůstávají mimo běžnou prohlídkovou trasu.

To je důležitý posun v přístupu k historickým zříceninám. Památka nemusí být zakonzervovaným objektem, do něhož se pouze přijde podívat. Současná architektura může vytvořit podmínky pro její další život, pokud přitom nepřekryje to nejcennější, tedy samotnou historickou strukturu.

U Radyně je tento princip o to důležitější, že se dochovalo velké množství autentických detailů. Úkolem architektů proto není historickou stavbu „opravit“ tak, aby vypadala nově. Smyslem je zpomalit její degradaci a umožnit, aby stopy jejího vývoje zůstaly čitelné i pro další generace.

Inspirace Helfštýnem ukazuje, že současná architektura může fungovat

Radyně přitom není prvním českým hradem, kde se ochrana historického torza spojila se soudobou architekturou. Výrazným příkladem je rekonstrukce renesančního paláce hradu Helfštýn, která se může stát důležitým referenčním bodem i pro uvažování o Radyni.

Helfštýn, jeden z největších hradních komplexů v České republice, byl kvůli havarijnímu stavu paláce v roce 2014 uzavřen. Odpadávající části zdiva ohrožovaly návštěvníky a zároveň urychlovaly degradaci památky. Návrh obnovy proto musel vyřešit statické zajištění i zastřešení, současně však památková péče trvala na zachování charakteru hradního torza.

Výsledkem se stal projekt atelieru-r, který spojil historickou konstrukci se soudobými ocelovými, skleněnými, cortenovými a betonovými prvky. Rekonstrukce probíhala v letech 2017 až 2020 a v roce 2021 získala hlavní cenu České ceny za architekturu.

Právě způsob, jakým Helfštýn pracuje s novou architekturou, je zajímavý i v souvislosti s Radyní. Nové konstrukce tam nejsou maskovány jako historické. Naopak je na první pohled zřejmé, co je původní a co vzniklo dnes. Skleněné střechy byly vloženy těsně pod korunu historického zdiva, cortenové lávky vytvořily nové prohlídkové trasy a betonové chodníčky v přízemí jasně vymezily současnou vrstvu od nepravidelných historických stěn.

Výsledkem není dostavěný hrad, ale nový způsob, jak historické torzo číst. Návštěvník se může dostat do úrovní původních podlaží, přiblížit se stavebním detailům a zároveň vystoupat nad koruny zdiva. Některé prostory zůstaly záměrně nezastřešené, takže otevřené nebe zůstalo součástí jejich atmosféry.

Právě tento princip je pro rekonstrukci Radyně podstatný. I zde má být nová architektura současná a jasně čitelná, ale zároveň podřízená historickému objektu. Rozdíl mezi oběma projekty samozřejmě spočívá v konkrétním místě, rozsahu zásahu i míře dochování jednotlivých konstrukcí. Helfštýn ale ukázal, že ochrana památky a současná architektura nemusí stát proti sobě.

O osudu Radyně rozhodnou památkáři i peníze

Studie Atelieru Soukup Opl Švehla je důležitým krokem, nikoli samotným začátkem stavby. Návrh bude muset projít dalšími stupni projektové dokumentace a především projednáním s orgány památkové péče.

Právě zastřešení představuje z pohledu ochrany památky nejvýraznější zásah. Při předběžných konzultacích se přitom objevila i konzervativnější varianta bez prosklení. O definitivní podobě proto ještě není rozhodnuto.

Stejně zásadní bude otázka financování. Město Starý Plzenec počítá s náklady v řádu desítek milionů korun a vzhledem k rozsahu projektu se neobejde bez dotačních zdrojů. Výhodou je možnost rozdělit obnovu do jednotlivých etap. První zásahy se mohou soustředit například na místa, kde je potřeba nejrychleji zabránit zatékání a dalšímu poškozování zdiva.

Radyně tak čeká dlouhá cesta od architektonické studie přes památková a stavební řízení až k samotné realizaci. Pokud se ale podaří záměr uskutečnit, nemusí výsledkem být „nový hrad“. Mnohem zajímavější je představa zříceniny, která si ponechá svou nedokončenost, ale zároveň přestane být pouze pozůstatkem minulosti.

Podobně jako Helfštýn může i Radyně ukázat, že kvalitní rekonstrukce historického torza nemusí znamenat jeho návrat do minulosti. Může naopak vytvořit novou vrstvu, která pomůže starou stavbu chránit, lépe ji číst a současně jí dát důvod, proč ji navštěvovat i v dalších desetiletích.