Rekonstrukce rodinného domu v Brně proměnila celou ulici

Jen málokterá rekonstrukce rodinného domu řeší zároveň bydlení, urbanismus i historii místa. Projekt Desátková Ateliéru Kopecký v brněnských Kohoutovicích ukazuje, že i malá stavba může mít význam daleko přesahující hranice vlastního pozemku. Zchátralý domek stojící v jedné ze zatáček původní trasy Masarykova okruhu se proměnil v současný domov pro pětičlennou rodinu. Současně však zacelil urbanistickou ránu, která v ulici zůstala po demolici sousedního domu.

Původní objekt se nachází ve staré části Kohoutovic, jejíž historickou strukturu ve druhé polovině 20. století výrazně narušila výstavba panelového sídliště. Zásadní proměnou prošlo i bezprostřední okolí domu. Při rozšiřování komunikace byl zřejmě odstraněn sousední objekt, čímž se původně řadový dům nečekaně ocitl v nárožní pozici.

Právě tento moment se stal hlavním tématem návrhu.

„Původně řadový dům jsme přeměnili na dům rohový. Uliční fasáda se natáhla za roh a ulice tak získala plnohodnotné nároží,“ vysvětluje architekt Jan Kopecký.

Místo, které dlouhá léta působilo jako nedokončený fragment původní zástavby, tak získalo novou identitu. Architekti se nesnažili pouze opravit starý dům, ale doplnit chybějící část uličního prostoru.

„Historie místa byla důležitá pro pochopení kontextu stavby. Dům stojí ve staré zástavbě obce, kterou za normalizace z poloviny sežralo panelové sídliště. Při rozšíření okolní silnice nejspíš došlo k demolici sousedního domku, čímž se ten náš ocitl v nárožní poloze, na kterou nebyl připraven. Mezi válkami vedla zatáčkou nad domem trasa Masarykova okruhu v době jeho největší slávy, kdy se do Brna sjížděli jezdci formule 1 z celého světa,“ doplňuje architekt.

Z původního domu zůstalo jen nejnutnější

Samotný objekt byl před rekonstrukcí ve velmi špatném stavu. Zachovalo se pouze sklepní zázemí a obvodové zdivo do výšky okapu. Většina konstrukcí vznikala znovu.

„Z domku zbyly pouze sklep a obvodové zdivo do výšky okapu, zbytek se dělal nově,“ popisuje Kopecký.

Přesto měl dům jednu kvalitu, kterou stálo za to zachovat. Nebyla jí architektonická hodnota stavby samotné, ale její poloha. Klidná lokalita na okraji města, blízkost lesa a především soukromý dvorek představovaly potenciál, na němž bylo možné stavět.

Dům otevřený světlu

Nové řešení využilo nárožní pozici naplno. Díky přesunutí vstupu k sousedovu plnému štítu mohl vzniknout v přízemí hlavní obytný prostor otevřený světlu hned ze tří stran. Za velkým oknem nárožního vikýře je převýšená ložnice rodičů s mezipatrem, ze kterého je krásný výhled nad střechami sousedních domů do údolí. Materiálově je dům jednoduchý – leštěný beton, světle mořené dřevo, bílá omítka v interiéru a původní recyklovaná střešní krytina.

„Hlavní obytný prostor je prosvětlený ze tří stran, otevřený skleněnou stěnou do soukromého dvorku a nad jídelním stolem expanduje vertikálně do podkroví,“ říká architekt.

Právě propojení interiéru s dvorem se stalo jedním z klíčových motivů projektu. Přestože dům stojí v hustší městské zástavbě, obyvatelé získali chráněný venkovní prostor navazující přímo na hlavní obytnou část.

Výsledkem je dispozice, která působí výrazně velkoryseji, než by odpovídalo původní velikosti domu.

Výrazná silueta s výhledem nad střechy

Charakteristickým prvkem stavby je převýšená nárožní část s výraznou šikmou linií střechy. Tento výškový akcent zároveň zdůrazňuje nově vzniklé nároží a pomáhá domu zaujmout v prostoru, kde kdysi navazovala souvislá řada domů.

Z ulice působí stavba téměř sochařsky. Jednoduché bílé plochy fasády narušuje jen několik pečlivě rozmístěných oken, která zdůrazňují kompozici hmoty. Výsledkem je architektura, která je současná, ale zároveň respektuje měřítko okolní zástavby.

Paměť místa ukrytá ve vstupních dveřích

Dům dnes slouží jako domov pětičlenné rodiny – rodičů a tří dětí. Jeho základní funkce se oproti minulosti nezměnila, nadále jde o jednobytový rodinný dům.

Projekt nepracuje pouze s urbanistickou historií lokality. Během bouracích prací narazili stavebníci na drobný předmět, který nakonec ovlivnil podobu nového domu.

„Pod podlahou domku jsme našli starý korálkový náramek. Jeho modrou barvu jsme použili na vstupní dveře jako zamávání generacím, které na místě žily před současnými obyvateli,“ vysvětluje Kopecký.

Jde o nenápadný detail, který však dobře vystihuje přístup architektů. Novostavba vzniklá téměř na zelené louce se nesnaží minulost vymazat, ale naopak ji přenést do současnosti.

Dům, který zacelil ulici

Rekonstrukce domu v Kohoutovicích je ukázkou toho, že architektura nemusí měnit celé čtvrti, aby měla významný dopad na své okolí. Na relativně malém půdorysu se podařilo vytvořit kvalitní bydlení pro rodinu se třemi dětmi, zároveň však vznikla stavba, která napravila dlouhodobě problematickou urbanistickou situaci.

Největší přínos projektu ale podle autora nespočívá v architektonických gestech ani v prostorových kvalitách domu.

„Nejdůležitější je, že stavebníci přijali návrh za svůj, věnovali mu čas a energii a vytvořili si pro sebe domov, kde jsou spokojeni.“

A právě v tom tkví síla této realizace. Není to jen příběh rekonstrukce starého domu. Je to příběh místa, které po letech znovu našlo svůj tvar.