Trojúhelník jako princip. Podobu brněnské vily určila geometrie

Na první pohled nenápadná vila v brněnské čtvrti Brno-Žabovřesky skrývá poměrně radikální zásah do původní stavby z 30. let. Studio AEIOU tu nešlo cestou nostalgie ani sterilní modernizace. Místo toho postavilo návrh na jednom silném principu – trojúhelníku, který se stává nejen vizuálním motivem, ale i konstrukční a prostorovou logikou domu.

Zadání bylo vlastně jednoduché, ale v praxi často problematické: zachovat dům, ale kompletně změnit jeho fungování. Původní dispozice neodpovídala současnému životu pětičlenné rodiny, a tak přišla na řadu radikální vnitřní transformace. Cílem nebylo dům zvětšovat, ale „přepsat“ jeho vnitřní logiku.

Přízemí dnes funguje jako otevřený společenský prostor, kde se přirozeně propojují kuchyně, jídelna a obývací pokoj. Nejde jen o trend open space, tady je to skutečně funkční centrum domu. Krb umístěný v jeho středu není dekor, ale fyzický i symbolický středobod, kolem kterého se odehrává každodenní život.

Konstrukce jako nástroj svobody

Jedním z klíčových zásahů byla výměna původních prvků krovu za ocelové krokve a táhla. Na papíře technická změna, v realitě zásadní posun: z nevyužité půdy vznikl plnohodnotný obytný prostor. Architekti tak otevřeli horní podlaží a propojili původně oddělené trakty domu.

Výsledkem je překvapivě velkorysý prostor, ve kterém se nachází ložnice s přímou návazností na koupelnu. Ta pracuje s prosklením, nikoli prvoplánově efektním, ale jako nástrojem, jak dostat světlo hlouběji do dispozice a opticky ji odlehčit.

Trojúhelník jako DNA projektu

Motiv trojúhelníku by mohl snadno sklouznout k dekorativní manýře. Tady se to nestalo. Geometrie se propisuje napříč materiály i detaily, od dřevěných a keramických obkladů přes skládanou masivní podlahu až po nábytek, úchytky nebo černobílou cementovou dlažbu.

Důležité je, že nejde o samoúčelný ornament. Trojúhelník je čitelný, ale není agresivní. Spíš vytváří rytmus a sjednocuje interiér s exteriérem. Dům tak působí kompaktně, i když je ve skutečnosti plný atypických řešení.

Dům otevřený do zahrady

Silným momentem projektu je propojení interiéru se zahradou. Velkoplošné rohové prosklení funguje jako filtr mezi vnitřkem a exteriérem. Není to jen „okno na zahradu“, ale plnohodnotný prostorový prvek, který rozšiřuje obytnou zónu směrem ven.

Zajímavým detailem je bambusový slunolam, který částečně kryje prosklení. Nejde jen o stínění, ale i o další vrstvu práce s materiálem a strukturou. Podobnou logiku pak nese i trojúhelníkový vikýř v podkroví, který vytváří nečekané místo pro venkovní posezení.

Rekonstrukce, která dává smysl

Projekt vily Trojúhelník ukazuje jednu podstatnou věc: kvalitní rekonstrukce dnes není o zachování „za každou cenu“ ani o bezhlavém bourání. Je o schopnosti najít v původní stavbě potenciál a přepsat ho pro současný život.

Tady se to povedlo bez kompromisů. Dům si zachoval svou podstatu, ale funguje úplně jinak než před rekonstrukcí. A to je přesně ten typ přístupu, který by měl být v dnešním developmentu i architektuře standardem – ne výjimkou.