Jak dostat maximum z minima: Rodinný dům v Praze překonal limity parcely

Na první pohled působí nenápadně. Bílý objem sevřený mezi okolní zástavbou doplňuje uliční frontu pražské rezidenční čtvrti a nijak okázale neupozorňuje na to, že za jeho fasádou se skrývá mimořádně promyšlený rodinný dům. Realizace Minimum Maximum od studia Stempel Tesař architekti je ukázkou toho, jak lze z velmi omezených podmínek vytěžit překvapivě velkorysý obytný prostor.

Projekt vznikl na pozemku, který byl dlouhá léta považován téměř za nezastavitelný. Parcela o rozloze pouhých 254 metrů čtverečních se nachází mezi vilami a bytovými domy, v těsné blízkosti železniční trati. Dalšími limity byly vzrostlá třešeň a minimální odstupy od sousedních staveb. Přesto se zde podařilo vytvořit plnohodnotné rodinné bydlení se třemi ložnicemi a více než stovkou metrů čtverečních obytné plochy.

„Pozemek formuloval, ambice motivovaly a odpovědnost kultivovala. Dům jsem dělal pro nás, pro celou rodinu, ale zrcadlí moje ego. Ego, které formovalo dvacet pět let učení se od mistrů v oboru a stavění domů pro jiné,“ říká architekt Jan Jakub Tesař, který dům navrhoval pro svou vlastní rodinu.

„Každý centimetr plochy musel mít své opodstatnění. Výsledkem je dům bez klasické chodby, kde jednotlivé úrovně nejsou řazeny nad sebe tradičním způsobem, ale vzájemně se posouvají o půl podlaží,“ dodává architekt.

Dům bez chodeb

Právě práce s výškovými úrovněmi se stala klíčem k celému konceptu. Místo standardního uspořádání vznikla prostorová kompozice, v níž jsou jednotlivé místnosti propojeny víceramenným ocelovým schodištěm a každá zaujímá vlastní výškovou pozici.

Tento princip umožnil eliminovat chodby, které v běžných rodinných domech zabírají značnou část užitné plochy. Ušetřené metry byly investovány do obytných prostor, jejichž měřítko překvapuje vzhledem k malé zastavěné ploše.

Srdcem domu je centrální jídelna vysoká 4,2 metru. Díky oslunění ze tří světových stran působí jako otevřený a vzdušný prostor, který propojuje jednotlivé části domu. Na ni navazuje zapuštěný obývací pokoj, jehož intimnější atmosféru podporuje knihovna a částečné usazení pod úroveň okolního terénu. Vznikl tak prostor připomínající chráněnou jeskyni, která kontrastuje s otevřeností hlavního obytného prostoru.

Beton, dřevo a jediná bílá

Konstrukční řešení vychází z prostorové logiky domu. Nosné stěny i stropy tvoří pohledový monolitický železobeton, na němž zůstaly přiznané stopy bednění. Surová materialita konstrukce se stává plnohodnotnou součástí architektonického výrazu.

Tvrdost betonu vyvažuje ořechové dřevo použité na vestavěném nábytku, kuchyňské lince, dveřích i schodišťových prvcích. Zajímavostí je, že veškeré dřevo pochází z jediného kmene, což interiéru dodává mimořádnou materiálovou kontinuitu. Ložnice naopak pracují s neutrální bílou barevností a nechávají vyniknout samotnou prostorovou kompozici.

Stejná důslednost se promítla i do vnějšího vzhledu domu. Celý objekt včetně brány a části oplocení sjednocuje profilovaný bílý hliníkový plech. Jediný materiál, jediný profil a jediná barva proměňují poměrně složitou prostorovou strukturu v čistý a snadno čitelný objem.

Fasáda působí během dne proměnlivě díky jemnému vertikálnímu žebrování, které zachycuje světlo a stín. Velké posuvné okno směrem do zahrady pak naopak hmotu domu otevírá a propojuje interiér s exteriérem.

Úsporný provoz bez kompromisů

Vedle architektonické kvality kladli autoři důraz také na energetickou efektivitu. Masivní betonová konstrukce funguje jako akumulační hmota, která pomáhá stabilizovat vnitřní klima. Dům doplňují okna s trojskly, řízené větrání s rekuperací, tepelné čerpadlo vzduch–voda a podlahové vytápění.

Součástí konceptu je také hospodaření s dešťovou vodou. Akumulační nádrž slouží k zavlažování zahrady i zelené střechy, zatímco část energetických potřeb pokrývá fotovoltaická elektrárna.

Architektura dotažená do posledního detailu

Minimum Maximum není pouze experimentem s malou parcelou. Jde o dům, který ukazuje, jak může přesná architektonická disciplína proměnit omezení ve výhodu. Každé rozhodnutí zde vychází z jasné logiky, od prostorového uspořádání přes volbu materiálů až po návrh interiérových detailů.

Tomu odpovídá i skutečnost, že pro projekt vznikly vlastní atypické prvky včetně prototypu dveřní kliky. Dům tak představuje autorské dílo dotažené do posledního detailu, kde se technická racionalita prolíná s výtvarným přístupem.

Realizace nezaujala pouze odbornou veřejnost. Projekt Minimum Maximum se letos zařadil mezi 25 realizací nominovaných na prestižní Českou cenu za architekturu. O vítězích rozhodne mezinárodní porota, slavnostní galavečer se uskuteční 12. listopadu.