FIFA 2026: Stadion, nebo vulkán? Češi zahájí šampionát na jedné z nejodvážnějších arén

Posledních třicet let stadionové architektury lze číst jako soutěž o pozornost. Každá nová aréna chce být větší než ta předchozí. Výraznější. Technologicky pokročilejší. Města investují miliardy do staveb, které mají být vidět z dálničních okruhů, z letadel i na televizních záběrech vysílaných do celého světa. Stadion se stal symbolem prestiže a architekti dostali za úkol navrhovat budovy, které nelze přehlédnout. Právě proto působí Estadio Akron v Guadalajaře tak překvapivě a řekněme si na rovinu, že z dálky působí vlastně dost divně.

Místo další dominanty města totiž vznikla stavba, která se vůči převládajícím trendům vymezuje už samotným přístupem k místu. Stadion pro téměř padesát tisíc diváků nevystupuje nad terén jako triumfální objekt současného inženýrství. Podstatná část jeho objemu zůstává skrytá v krajině a z mnoha pohledů připomíná spíše součást terénu či malou vyhaslou sopku než jednu z největších sportovních staveb v Mexiku.

V době, kdy architektura často spoléhá na okamžitý vizuální efekt, představuje Guadalajara pozoruhodně sebevědomý protipól. Pozornost zde nesměřuje k rekordům ani technologickým atrakcím. Těžiště projektu leží v práci s krajinou, topografií a samotným charakterem místa.

V předchozích dílech našeho seriálu o stadionech mistrovství světa 2026 jsme se zatím zastavili u historické Aztecy a futuristického SoFi Stadium. Estadio Akron mezi nimi zaujímá zvláštní postavení. Architekti zde nevytvořili především novou dominantu města. Soustředili se na vztah mezi stavbou a krajinou, mezi velkým sportovním objektem a prostředím, do něhož vstoupil.

Zde česká reprezentace vstoupí v pátek 12. června ve 4:00 CET do šampionátu zápasem s mírně favorizovanou Jižní Koreou. Pro české fotbalisty se bude jednat o patrně nejklíčovější duel základní skupiny. Fanoušci se tedy mají opravdu na co těšit. Na takový stadion totiž člověk nenarazí každý den. Pojďme se na něj podívat blíže.

Stadion vznikl navzdory všem trendům

Když byl stadion v roce 2010 otevřen, svět sportovní architektury se nacházel uprostřed období fascinace ikonickými stavbami. V Pekingu stál teprve dva roky Národní stadion známý jako Ptačí hnízdo. Londýn se připravoval na olympijské hry a budoval London Stadium. Architektura velkých sportovních akcí se stále častěji stávala nástrojem městského marketingu a symbolem národních ambicí.

Také Chivas Guadalajara chtěli nový stadion odpovídající významu klubu. Jeden z nejúspěšnějších a nejpopulárnějších týmů Mexika se stěhoval ze svého tradičního domova na Estadio Jalisco na novou adresu a očekávání byla obrovská. Nový stadion měl potvrdit postavení klubu a stát se symbolem jeho budoucnosti.

Francouzský architekt Jean-Marie Massaud však přinesl jiný pohled. K projektu nepřistoupil jako k návrhu samostatné budovy, ale jako k úvaze o krajině. O vztahu stavby k terénu, vegetaci a širšímu prostředí na západním okraji Guadalajary. Na tomto základu vznikl hlavní princip celého projektu. Stadion neměl být objektem usazeným do krajiny. Měl se stát její součástí. Z dnešního pohledu může taková myšlenka působit samozřejmě. Ve světě stadionů však šlo o poměrně odvážný krok. Většina podobně velkých staveb bývá navržena tak, aby byla vidět z co největší vzdálenosti. Akron pracuje s opačnou logikou. Část své hmoty skrývá a svou přítomnost odhaluje postupně.

Krajina jako stavební materiál

Na fotografiích si většina lidí všimne především charakteristické bílé střechy. Její tvar bývá přirovnáván k listu, vlně nebo organickému útvaru vyrůstajícímu z okolního terénu. Přesto se podstata projektu skrývá jinde.

Rozhodující roli hraje práce s terénem. Architekti využili přirozenou modelaci pozemku a značnou část stadionu zapustili pod úroveň okolní krajiny. Zeleň přechází až ke konstrukci a vytváří dojem, že budova z terénu vyrůstá podobně jako malý vulkán nebo snad trs trávy. Za zdánlivě jednoduchou formou se skrývá mimořádně složitá stavební operace. Stadion vznikl na ploše přes 90 tisíc metrů čtverečních a jeho výsledná podoba je do značné míry produktem práce s terénem. Zemina vytěžená během hloubení pro zapuštění do země se následně využila k vytvoření charakteristických travnatých svahů obepínajících celý areál.

Architekti tak nepracovali s krajinou pouze jako s kulisou, ale doslova jako se stavebním materiálem. Vznikl objekt, jehož vnější plášť tvoří přibližně 70 tisíc metrů čtverečních zatravněných ploch. Tato vrstva určuje způsob, jakým stadion působí v dálkových pohledech, a zároveň výrazně zmírňuje jeho měřítko.

Neméně zajímavá je konstrukce zastřešení. Nad tribunami se vznáší lehká membránová střecha nesená ocelovou konstrukcí, jejíž bílá silueta měla podle původního konceptu připomínat oblak vznášející se nad vrcholem hory. Může to připomínat například i ikonickou horu Fudži s oblaky obepínajícími vrchol? Proč ne. Kontrast mezi těžkou zemní modelací a subtilní střechou patří k nejpůsobivějším aspektům projektu.

Zatímco zelený svah vytváří dojem masivního geologického útvaru, lehká membrána jako by se nad ním téměř vznášela. Tento dialog mezi zemí a konstrukcí se promítl do celé architektonické kompozice a pomohl paradoxně vytvořit jednu z nejrozpoznatelnějších siluet mezi stadiony nadcházejícího mistrovství světa. Navíc je koncipovaná tak, aby zachytávala dešťovou vodu a tou dodávala potřebnou vláhu zelenému plášti.

Mexická identita bez folklóru

Mnoho současných staveb hledá vztah k místu prostřednictvím symbolů, ornamentů nebo historických odkazů. Jako příklad můžeme uvést Estádio do Dragão v Portu, postavené roku 2003, jehož plášť je posetý pro Portugalsko tolik tradičními a oblíbenými azulejos. Výsledkem bývá architektura, která se snaží svou lokální identitu aktivně demonstrovat. Estadio Akron postupuje jinak.

Mexický charakter projektu nevychází z dekorace ani z doslovných citací minulosti. Lze ho hledat v samotném způsobu práce s krajinou a veřejným prostorem. Někteří architektoničtí kritici upozorňují na paralely s předkolumbovskými aztéckými civilizacemi, jejichž města často vznikala v těsném propojení s topografií okolního území.

Nejde o přímou inspiraci konkrétními stavbami. Spíše o podobný způsob uvažování. Architektura není oddělena od krajiny. Stává se její součástí. I díky tomu stadion nepůsobí jako globální produkt, který by mohl stát kdekoliv na světě. Je pevně ukotvený v konkrétním místě a konkrétním prostředí. Vztah k lokalitě zde nevzniká prostřednictvím symbolů. Vychází ze samotné logiky návrhu.

Technologie nehrají prim, ale pouze dotvářejí celek

Sportovní stadiony bývají často spojovány s technologickými inovacemi. Každá nová generace přináší větší obrazovky, sofistikovanější střechy, modernější multimediální systémy nebo pokročilejší provozní technologie. Takové prvky mají jednu nevýhodu. Stárnou.

To, co dnes působí futuristicky, může za deset nebo patnáct let vypadat zastarale. Stadiony navržené jako technologické manifesty své doby se s tímto problémem potýkají poměrně často.

Akron stojí na jiných základech. Jeho hlavní kvality neleží v technologiích, ale v prostoru. Ve vztahu mezi krajinou a architekturou. V práci s měřítkem, terénem a pohybem návštěvníků. I proto můžeme směle konstatovat, že stadion i po patnácti letech působí překvapivě současně. Neupoutává pozornost konkrétním technickým řešením. Funguje díky kvalitě základní myšlenky.

Lekce z Guadalajary

Při pohledu na dějiště mistrovství světa 2026 je zřejmé, že stadionová architektura se může vydávat mnoha různými směry. Azteca v Mexico City těží z historické vrstvy, kterou nelze zopakovat. V předchozích článcích rozebírané SoFi Stadium v Los Angeles představuje svět sportovní zábavy propojený s nejmodernějšími technologiemi. Akron přináší jiný pohled, a to je skvělé.

Mnoho současných stadionů bylo navrženo tak, aby přitahovaly pozornost už z velké vzdálenosti. Akron funguje jinak. Svou kvalitu odhaluje postupně. Během cesty k areálu, při pohledu z okolních svahů i ve chvíli, kdy se návštěvník poprvé ocitne uvnitř hlediště.

Architektura zde nevítězí nad krajinou ani se jí nepodřizuje. Obě vrstvy fungují jako jeden celek. Díky tomu působí stadion v Guadalajaře i po letech mimořádně současně. A právě proto bude během mistrovství světa patřit mezi nejzajímavější stavby, které se objeví v televizních přenosech z Mexika.