Zlatá brána otevřena: Řadový dům v Jindřichově Hradci protkala žlutá

Jindřichův Hradec má své 3v1 - z rodinného domu udělali tři byty. Hlavní bytové jednotce vévodí vložené žluté jádro - území přerodu ze soukromého do společného. Pohled při průchodu je jako obraz rámován sluncem - zlatá brána otevřena.

Řadový dům v Jindřichově Hradci si nechal v roce 1911 postavit místní lékárník. Když se k jeho rekonstrukci o více než 100 let později dostali architekti Matěj Šebek a Martin Petřík, popsali, že se jedná o “poctivě stavěný rodinný řadový dům”, který však neodpovídá dnešním potřebám četné rodiny majitelů.

Požadavkem tak bylo z původní dispozice rodinného domu vytvořit tři bytové jednotky – jednu hlavní a dvě menší v podkroví společně s ateliérem. “Kvalitní materiály, precizní detaily, prostorová velkorysost a nezbytná míra romantického historismu” jsou všechno přednosti, které se v projektu architekti rozhodli zachovat, navíc k nim však přidali větší vizuální propojenost, možnost otevřené dispozice, zónování a v neposlední řadě slunečně žlutou barvu.

Zónování pomocí barev

Jedním z klíčových momentů rekonstrukce bylo odstranění prostor zázemí “přilepených” na hlavní hale. Probourané otvory dovolily architektům propojit prostory v celé šířce dispozice a původně vyčleněná schodišťová hala se tak stala spojujícím prvkem. Odebrané zázemí pak nahradil žlutý pás – vložené jádro obsahující koupelny a šatny umístěný horizontálně do střední části přízemí.

Jádro tak slouží jako filtr – žlutá hranice soukromého a sdíleného. Za jádrem jsou umístěné ložnice, jejich rozměr je dnes menší, ale za to mají zázemí hned na dosah ruky, díky umístění jádra je navíc skvěle rozdělena denní a noční zóna bytu. Dispoziční zmenšení soukromých pokojů navíc umožnilo rozšíření prostoru společného. Ten je založený na principu cirkulace, jeho středem je mohutný pilíř – původní zeď, dnes obestavěná sedacím nábytkem – gaučem. Lavicí k jídelnímu stolu.

“Podporujeme bytelnost významných prvků, přiznáváme prvky utilitární vložené.” O tomto přístupu architektů svědčí i původní kachlová kamna, která jsou hlavní dominantou obytného prostoru. Z obytného pokoje můžeme projít do zahrady, tam nás čeká dvorek – stromy, soustava dřevěných pobytových schodů a cihelný plácek, kde můžeme čerpat paprsky západního slunce.

Od partnerů ASB

Koupelnová série Geberit Smyle vykouzlí spokojený úsměv na tváři

Omítky s puncem Premium

Balkón jako molo

Cestou po schodišti ještě můžeme nakouknout do kuchyně hlavní bytové jednotky, díky vloženému oknu, které umožňuje vizuální propojení obou prostor. V podkroví pak najdeme další dvě bytové jednotky – garsoniéru a 2kk, součástí je i výtvarný ateliér. Prostor zde se snaží pracovat s celou svou výškou, otevírá se až k hřebeni. Tento efekt převýšeného prostoru ještě podtrhují vložené prostory zázemí, které jsou nižší – jejich výška je přizpůsobena funkci a proporci jejich plochy, díky světlíkům se navíc přirozené světlo dostává i sem.

Původní okna v podkroví byla zvětšena, přidány byly i okna střešní. Součástí je i vykonzolované molo – balkón, který umožňuje vyvýšený pohled na zahradu i výhled na františkánský klášter v sousedství. Západní fasáda je tak výpovědí sloučení starého a nového – čisté sklo v hliníkových rámech a jemný detail oken špaletových.

Podkrovní bytové jednotky jsou dnes užívány rodinou, ale dávají majitelům možnost pozdějšího pronájmu. V řadovém domě by tak mělo být vždy živo.