Stárnoucí a kapacitně nedostačující svatostánek Církve bratrské v Litomyšli do dvou let nahradí nová modlitebna, zčásti zahloubená do svahu. Projekt z ateliéru ing. arch. Zdeňka Fránka svou svéráznou jednoduchostí ladí s duchovními idejemi tohoto náboženského uskupení.
Koncem roku 2006 nadešel čas na uzavření jedinečného díla velikána architektury 20. století, francouzského Švýcara Le Corbusiera. Základní kámen kostela ve městě Firminy v jihovýchodní Francii byl položen ještě v roce 1970. Do slavnostního zpřístupnění objektu veřejnosti uplynulo od té doby 36 let. Dnes slouží nejen jako duchovní místo, ale také jako muzeum moderního umění a centrum interpretace architektovy rozsáhlé tvorby. Projekt kostela tvoří třetí část Corbusierovy trilogie, která zahrnuje kapličku Ronchamp z roku 1955 a klášter La Tourette z roku 1959. Obě stavby na území Francie jsou považovány za vrcholná díla sakrální architektury 20. století.
Nespoutaná energie slavného ateliéru z Vídně Coop Himmelb(l)au opět explodovala – tentokrát v podobě jejich první veřejné budovy ve Spojených státech. Architekt Wolf D. Prix s partnery ji nabídl ve městě Akron v místním Art Museu, které mělo svou inauguraci 17. července minulého roku.
Kostel Dio Padre Misericordioso (Jubilee Church) od Richarda Meiera stojí v naprosto okrajové čtvrti Říma. Volbou toho místa se měla posílit upadající oblast italské metropole. Nad čtvrtí s převahou sociálního bydlení se rozzářila architektonická hvězda první velikosti.
Až úporně dominantním znakem nového Muzea současného umění Kastilie v Leónu (MUSAC) od architektů Luise Mansilly a Emilia Tuñóna je zdivočele exotická, ale nikoli pouťová barevnost. Možná to byl jeden z řady dalších důvodů, proč jury za předsednictví Richarda Burdetta přiřkla loňskou cenu Miese van der Rohe právě těmto Španělům.
Jednou z evropských zemí, kde se architektuře bezpochyby daří, je Velká Británie. Architekt David Chipperfield, tak jako spousta jeho krajanů, však už dávno nestaví jenom na svých rodných ostrovech. Jeho Muzeum moderní literatury, které je bezpochyby jednou z událostí evropské architektury posledních let, najdeme nedaleko od našich hranic, v německém Marbachu.
Zlínská Malá scéna, dříve Obchodní a společenský dům na Dílech, postavený v roce 1937 podle návrhu arch. Vladimíra Karfíka, prošel druhou etapou rekonstrukce. Byl při ní renovován podzemní kinosál a obnoven sál v přízemí. Po rekonstrukci bude Malá scéna nadále využívána především LŠU, bude však sloužit i potřebám regionální kultury.
Mnichov se kontrastů nebojí. Dokázala to nová budova Akademie výtvarného umění, která vyrostla vedle neorenesanční stavby z předminulého století. Dekonstruktivistický styl ateliéru Coop Himmelb(l)au se zřetelně hlásí ke svým kořenům ve 21. století. Na vazbu k okolí a zasazení do kontextu však nerezignuje.
Areál dvou vysokých škol VUT Brno v současné době tvoří značně zchátralý blok budov, pocházejících převážně z 19. století. Řešení jeho obnovy je pojato na spojení těchto dosud poměrně uzavřených domů s městem. Dostavbami autoři mění pasivní dvorní orientaci a definují společný prostor – tedy zahradu, která by se měla stát jakýmsi akademickým common.
V roce 2005 byla dokončena rekonstrukce budovy Filharmonie na Eliščině náměstí v Hradci Králové. I přes počáteční překážky vznikla neobyčejná stavba, která citlivě spojuje moderní současnost s historií. Dokladem toho je i fakt, že v soutěži Stavba roku 2006 se dostala až do finále.
