Zhmotněné dědictví velikána architektury

Le Corbusier realizoval za asistence Josého Oubreria a Josého Miguela všechny studie kostela ve Firminy, jehož cílem je povznést a finalizovat území a spolu s kulturním domem, stadionem a bytovým domem vytvořit společenské centrum města. Výstavba byla zahájena v roce 1970, pět let po jeho úmrtí.

Ještě v roce 1961 svěřil Le Corbusier svému asistentu Josému Oubreriovi náčrt a později i další rozvoj na základě maket, skic a kreseb této nové sakrální budovy projektované do spirálovité platformy, převýšené skořepinou ve tvaru kužele. Po smrti mistra v roce 1965 se José Oubrerie i nadále snažil zrealizovat začaté dílo. Ve vlastním ateliéru vytvořil plány a realizoval studie a technické nákresy, které v roce 1973 umožnily zahájit výstavbu. Několikrát přerušená stavba byla v roce 1979 pozastavena pro nedostatek financí; lešení a jeřáb odstranili teprve v roce 1984.

Vzdor všem úskalím José Oubrerie neztratil nic ze svého nadšení a byl rozhodnut tento významný architektonický projekt dokončit. Jako emigrant se ve Spojených státech amerických věnoval kariéře na několika univerzitách a podle slov Vincenta Charbonniera si jako „poutník architektury“ nesl plány kostela s sebou. V 80. letech minulého století organizoval výstavy od Houstonu po Harvard ve snaze udržet plamínek a přesvědčit mecenáše o smyslu financování prací.

V roce 2003 se rozhodlo o dokončení stavby. José Oubrerie, vzpružený čerstvými ambicemi města zachovat dědictví, analyzoval místo jako celek, aby mu navrátil jeho původní čistotu. „Některé renovace a vylepšení jsou nezbytné,“ poznamenal architekt, který považoval za obzvlášť nevhodné pouliční lampy umístěné na stupních stadionu. Od té chvíle si 74letý architekt vyměňoval s atelierem l´Entre v Saint-Etienne, který spolupracoval na projektu kostela, informace o tomto výjimečném staveništi.

V roce 2002 se seskupení obcí Saint-Etienne Métropole (ve Francii je trendem seskupování sousedních obcí do celků na základě společných problémů, například v oblasti dopravy, pozn. red.) po získání dotace od Asociace Le Corbusier pro kostel sv. Petra stalo vlastníkem monumentu spolu s pozemkem a vyhlásilo jeho dokončení za prioritní zájem města. Práce pokračovaly v roce 2003.

Budova kostela sv. Petra ve městě Firminy má tvar pyramidy se čtvercovým půdorysem šířky 25,5 m, který se rozvíjí do seříznutého kužele o výšce až 33,09 m. Parter nabízí návštěvníkům dorozumívací prvky Le Corbusierova díla, které jsou přístupné nejrůznějším úrovním chápání (široká veřejnost, děti, laici i odborníci na architekturu), a je součástí Muzea moderního umění Saint-Etienne spolu s centrem interpretace architektovy tvorby. Místnosti v dolní části jsou určeny farskému životu, sakristie umístěná v horní části je jakoby připravená na setkání s nebesy. Každá z těchto dvou významných částí má vlastní vchod, přičemž dvě vnitřní schodiště umožňují vzájemnou komunikaci.

Le Corbusierovi se podařilo vytvořit architektonický kontrast mezi lehkostí základny a impozantním objemem betonové skořepiny. Základna nesená stěnami z pohledového betonu se otevírá prostřednictvím širokých otvorů ve čtyřech rozích pyramidy. Půdorys stavby a hra kontrastů světelných vstupů se nejvíce projevuje v chrámové lodi. Pro návrat k duchu románských kostelů v geometrii moderny Le Corbusier vytváří atmosféru mystické jeskyně: tenké horizontální otvory jsou umístěny tak, že světlo přichází nad hlavami věřících, zatímco tři světelné kanóny ho směrují k symbolickým prostorům. Dva světlíky na stropě lodí propouštějí intenzivní denní světlo a třetí přivádí od západní fasády svazek paprsků, které osvětlují hlavní oltář. Jedno z průčelí nad hlavním oltářem perforuje série roztroušených malých průzorů. Při pohledu z interiéru vytvářejí ohňostroj světla jakoby přímo vystřeleného z nebe…

Architekt Le Corbusier nazývá tento druh rozmístění malých otvorů konstelací. Nadešel čas poskytnout jí tělo i duši. Při rozhovoru s Josém Oubreriem měl François Jamond, jeden z viceprezidentů Saint-Etie­nne Métropole odpovědný v té době za oblast kultury, nápad navrhnout konstelaci Orion, protože to je nádherné souhvězdí a jeho pozorování je nezapomenutelným zážitkem.

S příchodem nového tisíciletí se projektu kostela sv. Petra nedotkla žádná závažnější změna. „Jenom se prostě doplnil a upravil podle současných technických norem,“ konstatuje Aline Duvergerová z atelieru l´Entre, která spolupracovala s Josém Oubreriem. Vstupní rampa kostela je méně strmá a jsou na ní odpočívadla. Podobně se vytvořila zdvihací plošina na obsluhu spodních podlaží budovy, přístupná lidem se sníženou schopností pohybu, která se časem stala součástí Muzea moderního umění Saint-Etienne. Studie, které předcházely pokračování prací na stavbě, potvrdily dobrý stav již odlitého betonu a stabilitu podloží. Spodní skořepina posunutá o 18 cm nevykazovala další propadání a byla napravená a stabilizovaná infiltrací.