Pět novodobých plováren, které dokazují, že i bazén může mít skvělou architekturu

Aktuální vlna veder znovu připomíná, jak důležitou součástí měst jsou kvalitní koupaliště, plovárny a bazény. Nejde přitom jen o místa, kde se lze v horkých dnech ochladit. Pětice vybraných realizací ukazuje, že sportovní a rekreační stavby mohou zároveň nabídnout mimořádnou architekturu, citlivě pracovat s krajinou a vytvářet příjemný veřejný prostor.

Přelom 19. a začátek 20. století lze nazvat zlatým věkem veřejných plováren. Vzniklo mnoho architektonicky velmi kvalitních projektů, z nichž některé dnes mají status kulturních památek. Po druhé světové válce se ale výstavba veřejných bazénů na dlouhá desetiletí stala doménou především technických projektů, v nichž architektura ustupovala provozu. Po sametové revoluci se znovu objevila řada staveb, které dokazují, že sportovní zařízení mohou být zároveň kvalitní veřejnou architekturou.

Vedle promyšlených dispozic pracují s krajinou, denním světlem, energetickou úsporností i pečlivě navrženými veřejnými prostory. Pětice následujících realizací patří k tomu nejzajímavějšímu, co u nás po roce 1989 vzniklo.

Sportovní a rekreační areál Kraví hora, Brno (2004)

Areál na Kraví hoře patří k nejcennějším rekreačním místům v širším centru Brna. Přestavba původního koupaliště ze 60. let byla založena na citlivém rozšíření a modernizaci stávajícího areálu. Základním architektonickým principem se stala minimalizace nových stavebních objemů a maximální propojení bazénové haly s okolním parkem.

Původní terasovitá kompozice byla zachována a doplněna novou krytou halou, která přirozeně navazuje na venkovní bazény. Architekti využili svažitý terén tak, že technologické a obslužné provozy ukryli do spodních podlaží, zatímco nad terén vystupuje pouze lehká prosklená bazénová hala. Rekonstrukce zahrnovala také nové samonosné nerezové vany plaveckého i dětského bazénu, přičemž zůstaly zachovány okolní travnaté sluneční terasy, lomové zdivo i ikonické skluzavky z původního areálu. Výsledkem je příklad rekonstrukce, která respektuje historickou hodnotu místa a současně splňuje požadavky moderního sportovního provozu.

Koupaliště Flošna, Hradec Králové (2010)

Moderní koupaliště Flošna vzniklo na místě staršího areálu v hradeckých Malšovicích a bylo otevřeno v roce 2010. Novostavba představovala výrazný posun od tradičního pojetí městských koupališť k současné architektuře veřejného prostoru. Areál získal titul Stavba roku 2010, což potvrzuje jeho mimořádnou architektonickou úroveň.

Kompozice vychází z jednoduchého uspořádání několika nerezových bazénů zasazených do rozsáhlých travnatých ploch. Namísto efektních stavebních dominant zde architekt pracoval s otevřeností prostoru, průhledy a propojením vodních ploch s parkovou zelení. Návštěvníci se přirozeně pohybují mezi bazény, odpočinkovými loukami a sportovišti bez výrazných bariér. Vše vhodně doplňují střídmé provozní objekty s velkými prosklenými plochami a jednoduchými fasádami, které neruší okolní krajinu. Jako určitý návrat k plovárenské tradici lze hodnotit využití dřevěných obkladů budov. Ty zároveň přispívají k uživatelsky přátelskému dojmu z celého areálu.

Městský bazén Litomyšl (2010)

Litomyšl dlouhodobě patří mezi centra kvalitní současné architektury a městský bazén je jedním z jejích nejlepších příkladů. Autorem návrhu je architekt Antonín Novák z kanceláře D.R.N.H., který navázal na urbanistickou koncepci sportovního areálu Černá hora připravenou Alešem Burianem. Stavba získala Grand Prix architektů 2011 v kategorii novostaveb a také titul Stavba roku 2011.

Architektura je výjimečná především způsobem, jak pracuje s terénem. Mohutný objem bazénové haly je opticky zmenšen zatravněnými střechami, které plynule navazují na svah Černé hory. Organicky modelované střešní roviny téměř splývají s okolní krajinou a výrazně omezují vizuální dopad rozsáhlé stavby. Interiéry využívají velké prosklené plochy orientované do zeleně a kombinují pohledový beton, dřevo a přirozené denní světlo. Díky této koncepci působí bazén spíše jako součást krajiny. Věž s masivním tobogánem pak stavbě dodává zajímavé napětí a kontrast.

Aquapark Kohoutovice, Brno (2010)

Rok 2010 byl pro nové zajímavé bazény přímo zázračný. Tehdy byl totiž dokončen i brněnský Aquapark Kohoutovice, který vznikl jako součást sportovního areálu navazujícího na základní školu na stejnojmenném sídlišti. Autorem návrhu je společnost K4 a. s. (Vladimír Pacek, Miloš Schneider, Josef Dundáček a Markéta Benýšková). Jejich práce se od počátku odlišovala od většiny českých akvaparků výrazným architektonickým konceptem.

Architekti rozdělili objekt na dvě zcela rozdílné části. Vstupní, provozní a administrativní zázemí tvoří strohý kubický objem navazující na sousední školní tělocvičnu, zatímco vlastní bazénová hala dostala organický tvar připomínající „ležícího pásovce“. Právě kontrast mezi pravoúhlou a plynule modelovanou hmotou dává stavbě nezaměnitelný charakter. Budova citlivě využívá svažitý terén a její součástí je systém vegetačních průlehů pro hospodaření s dešťovou vodou. Interiéru dominují dřevěná nosná konstrukce a velké prosklené stěny, které přivádějí dostatek denního světla a opticky propojují bazén s okolní zelení. Jde o jeden z „nejteplejších“ interiérů, jaké u nás kdy v podobných stavbách vznikly.

Městská plavecká hala Louny (2021)

Jednou z nejvýraznějších českých sportovních staveb posledních let je nová plavecká hala v Lounech od studia Dkarchitekti (David Kudla, Filip Malý a Monika Dorňáková). Objekt získal titul Stavba roku 2021, ocenění Stavba Ústeckého kraje 2021 i další odborné ceny.

Architektonický koncept vychází z jednoduché myšlenky: místo uzavřené sportovní haly vytvořit stavbu, která komunikuje s městem a jeho okolím. Budova je z větší části uzavřená, avšak směrem k veřejnému parku se otevírá rozsáhlou prosklenou fasádou.

Šikmá střecha reaguje na sklon okolního terénu a její výrazný přesah současně omezuje letní přehřívání. Interiéru dominuje dřevěný obklad bazénové haly, který společně s denním světlem vytváří neobvykle klidnou atmosféru. Architekti věnovali velkou pozornost také energetické efektivitě provozu a logickému uspořádání jednotlivých funkcí. Městská plavecká hala v Lounech dnes představuje jeden z nejlepších příkladů současné české veřejné architektury určené pro sport a rekreaci.