Nejkrásnější plovárny Česka: Do těchto kulturních památek se může i v plavkách

Horké léto je tady a s ním i oblíbené návštěvy plováren a koupališť. Mnohé z nich přitom nejsou zajímavé jen z hlediska zábavy, ale i architektury. Pojďme se podívat na ty historicky a stavebně nejzajímavější z nich od nejstarší po nejmladší.

„Divočina“ na Dachovech

Budova lesního koupaliště Dachova u Hořic patří k nejznámějším u nás, mimo jiné díky tomu, že se zde natáčel film Eliška má ráda divočinu. Dominantou areálu je kromě bazénu dřevěná, působivě členěná a zrcadlově osově souměrná budova na nízké kamenné podezdívce o délce 92 metrů. Uprostřed stavby, průčelím orientované směrem k vodní ploše, je hlavní pavilon, po jehož obou stranách následuje dlouhá řada převlékacích kabinek, ukončených opět symetricky na nárožích dalšími malými pavilony (pokladnami). Boční křídla kabin jsou po každé straně v polovině přerušena otevřenými převlékárnami.

Autorem ještě secesně laděného architektonického návrhu je profesor známé hořické sochařsko-kamenické školy Karel Bachura, pro veřejnost bylo koupaliště otevřeno roku 1925. Od roku 2013 je hlavní budova spolu se strážním domkem kulturní památkou.

Uprostřed koupaliště je dřevěný ostrůvek, pláže jsou písečné i travnaté. Návštěvníci mohou v areálu využívat skokanský můstek, tobogán, pétanque, hřiště na fotbal, volejbal i plážový volejbal nebo stolní tenis. Koupaliště napájí lesní pramen, o jehož čistotě svědčí i místní výskyt čolka horského.

Art décová „herecká hvězda“

Velmi známým objektem jsou i Městské lázně ve středočeském Mšeně z roku 1932. Navzdory době vzniku nejde v tomto případě o skvost funkcionalistický, ale art décový. Hlavní budova je přízemní, dvoukřídlá a horizontálně komponovaná – její délka činí bezmála 53 m.

Centrem areálu je samozřejmě padesátimetrový bazén, doplněný o dvě výrazné věžovité art déco fontány a 18 laviček ze dřeva a kovu. Přestože architekt zůstává anonymní, odborníci se shodují, že stavba čerpá z návrhů žáků Jana Kotěry – například Františka Jandy, Čeňka Vořecha či Jindřicha Freiwalda.

Bazén je napájen z pramene Stříbrník, který do něj přivádí osvěžující, studenou vodu, která se ovšem stala charakteristickým znamením lázní. Budova dnes díky své architektonické výjimečnosti slouží i jako dějiště různých společenských událostí, jako jsou koncerty či taneční večery. Natáčely se zde také filmy jako Rebelové, Indiánské léto nebo O rodičích a dětech.

Dřevěný funkcionalismus

Unikátní kombinaci funkcionalistického stylu a dřevostavby představuje jedna z největších plováren u nás, Tyršova plovárna ve Vysokém Mýtě z roku 1933. Hlavní stavba má svůj původ na celonárodní Výstavě tělesné kultury a sportu v Pardubicích z let 1932–1933 a dnes jde mimochodem i o jediný dochovaný objekt z této akce. Je vysoce ceněna jako cenný doklad konstruktivisticko-funkcionalistického stavebnictví.

Jádro budovy se dochovalo z velké části v autentické podobě. Na koupališti pak sloužila jako víceúčelová budova s restaurantem, bytem správce areálu a plavčíka s přízemním podlouhlým křídlem šaten a převlékáren.

Voda je na plovárně čerpána z vlastního vrtu z hloubky 230 m, při napouštění má teplotu 18 °C. Rozměry vodní plochy jsou 96 × 58 m, celková kapacita plovárny je 2 500 osob. Dochovaly se i původní převlékací kabinky stylově jednotné s hlavní budovou.

Liberec ve (staro)novém

Na závěr se podíváme do Liberce, kde minulý měsíc otevřeli nové zázemí Lesního koupaliště. To je již po generace jedním z nejoblíbenějších libereckých veřejných prostranství. Areál se otevřel veřejnosti pravděpodobně ve válečném roce 1940, stavbu provedla firma Preibisch a Reinelt z Mníšku u Liberce. Rekreační bazén splňoval i požadavky na konání plaveckých závodů a dosahoval délky 50 m. Na hrázi bylo šest startovních bloků. Hlavním zdrojem vody je Jizerský potok a potok přitékající zleva z bočního údolí, vedoucího od Liberecké výšiny.

Po válce převzal Lesní koupaliště do správy tzv. Národní tělovýchovný výbor. Původní předválečné zařízení bylo sice postupně doplňováno, ovšem následně přišlo dlouhé období úpadku a chátrání, až bylo koupaliště roku 2007 pro veřejnost uzavřeno. V roce 2010 pak bohužel vyhořel hlavní objekt koupaliště, tedy převlékárny. Roku 2020 ho převzal nově vzniklý spolek zvaný Lesní koupaliště a letos doplnil novou budovou, která velmi citlivě navazuje na původní architektonické dědictví ze 30. let. Lesní koupaliště v Liberci tak není sice historickou památkou, ale novostavbou, která však představuje velmi kvalitní skloubení tradice s moderním přístupem.