Ocel, hlína a odvaha: Tak vznikl výjimečný depozitář v Pardubicích

Depozitář Východočeského muzea v Pardubicích dokazuje, že i čistě účelová stavba může mít své architektonické kvality, aniž by ztratila na funkčnosti a efektivitě pro své uživatele. Potvrzuje to i ocenění Stavba roku Pardubického kraje, které depozitář získal roku 2019.

Vyrostl v Ohrazenicích na severním okraji Pardubic v letech 2017–2019, jeho autorem je studio Adam Rujbr Architects, o realizaci se postarala firma VW Wachal a.s. Cílem bylo nahradit již nevyhovující stísněné prostory, které měli konzervátoři a další odborníci Východočeského muzea k dispozici v pardubickém zámku.

Z jídelny depozitář

Na místě bývalé jídelny (původně se v areálu nacházelo učiliště a internát) tak vznikla dvoupodlažní novostavba, respektující jak dosavadní pavilonový charakter areálu, tak výškovou hladinu i takt okolních staveb. Tím se do stávajícího souboru budov velmi dobře začlenila.

Na jižní stranu je situován hlavní vstup do budovy a zastřešená nákladní rampa. Na ni pak navazují sousední budovy a společně vytvářejí prostranství, kde se může uskutečňovat nakládka a vykládka exponátů. Díky jeho polouzavřenému charakteru se omezí negativní vlivy manipulace s přiváženými a odváženými předměty na okolí (zejména hluk).

Samotná hmota stavby je jednoduchým kvádrem, obloženým cor-tenovým plechem, což je druh korozi odolné slitiny oceli. Samotná konstrukce je železobetonový skelet s panelovým stropem na spřažených ocelobetonových nosnících. Podle architektů má depozitář působit jako „obří zapomenutá patinou poznamenaná šperkovnice“. Díky masivním a jednolitým stěnám ze tří stran působí objekt téměř nedobytně.

Minimalismus či neobrutalismus?

Nový depozitář disponuje plochami pro příjem nálezů a dalších exponátů, tyto předměty dále procházejí karanténou, dekontaminací, ošetřením a následně jsou uloženy do jednotlivých místností depozitáře dle druhu.

Původní spojovací chodba mezi pavilony byla vybouráním stěn a oken transformována do podoby bíle omítnuté kolonády. Komunikace nadále slouží jako krytí před deštěm při pohybu mezi pavilony, zároveň ale otevírá průhledy do zahrady. Z východní strany nového objektu depozitáře je lávka tvarována do formy ostře lomené klikatice, jejíž ostrý hrot „levituje“ nad příjezdovou cestou. Pod novou stříškou jsou umístěny vyrovnávací rampy, umožňující příjezd osobních vozů na nákladní rampu a k depu knihovny (sousední budova).

Celkově bychom mohli inspiraci architektů buď spojit s dnes moderním (nebo módním, záleží na úhlu pohledu) minimalismem, ale při pohledu na řešení náměstíčka se nabízí i odkaz na brutalismus (který rovněž v některých kruzích architektů, historiků i veřejnosti prožívá jistou renesanci).

Udržitelná stavba z nepálených cihel

Jak je tomu u moderních staveb zvykem, nedílnou součástí projektu bylo řešení ekologických požadavků. Objekt je energeticky velice úsporný a důraz na udržitelnost byl patrný i u volby materiálů – bylo použito téměř 1 000 tun betonového recyklátu a zdi jsou z nepálené cihly a hliněné omítky, které pomáhají udržovat vnitřní klima. Jsou využity moderní technologie jako rekuperace nebo tepelné čerpadlo, umístěné na extenzivní zelené střeše. Objekt je z energetického hlediska mimořádně úsporný.

Použití nepálených cihel je v našich podmínkách velice netradiční. Jejich základním materiálem je bláto, respektive hlína s příměsí písku, může na ni tedy být použit materiál přímo z místa stavby. Nemusí se pálit ani nijak upravovat. Pouze se kolem 50 hodin suší na vzduchu. Díky tomu je energie nutná na její výrobu minimální.
Zajímavostí je, že vybavení do dílen si objednávali nebo dokonce vyráběli sami konzervátoři na míru prostoru a pracovním potřebám.

S podporou evropských fondů

Pražské studio Adam Rujbr Architects, které nový depozitář navrhlo, poskytuje kompletní architektonický servis od zpracování projektové dokumentace po prováděcí dokumentaci včetně autorského dozoru. Navrhuje především nízkouhlíkové budovy šetrné k přírodě, s minimálními provozními náklady, mezi důležitá témata ateliéru patří zakomponování navrhovaných objektů do veřejného prostoru.

Oceňovaný projekt v Ohrazenicích tak není v tvorbě studia jako veřejná budova výjimkou – například v soutěži na projekt Městské knihovny v Kolíně získal návrh Adam Rujbr Architects 1. cenu.

Rozpočet projektu činil přibližně 82 milionů Kč. Celková dotace Evropské unie (IROP/ITI) činila téměř 69 milionů Kč, dále více než 9 milionů Kč přispěl kraj, 4 miliony státní rozpočet.